Dělostřelectvo je na Ukrajině klíčovým prostředkem pro vedení boje s drtivým podílem na všech škodách a ztrátách nepřítele. Spolyká ale také obrovské množství munice. Denně jde na obou stranách až o desítky tisíc dělostřeleckých granátů, což je od druhé světové války nevídané množství. Evropa přitom aktuálně zvládne vyrobit jen necelý půl milion ročně a původní zásoby už dávno poskytla Kyjevu.

Evropská unie letos v březnu slíbila Ukrajině, že jí během následujících 12 měsíců dodá milion kusů dělostřelecké munice. S plněním plánu, který se už od počátku jevil jako nereálný, je ale podle agentury Bloomberg pozadu, což může přinést výhodu Rusku. Není přesně zdokumentováno, jakým tempem vyrábí dělostřeleckou munici právě Rusko. Některé odhady ale hovoří o tom, že by v příštím roce mohlo disponovat kapacitami pro výrobu až 2 milionů kusů velkorážové munice ročně.

Rusko navíc momentálně doplňuje kapacity i za pomocí Severní Koreje, která nyní poskytla Moskvě podle nejstřízlivějších odhadů stovky tisíc, ale podle jiných možná až jeden milion dělostřeleckých granátů ze svých skladů. Svědčí o tom množství kontejnerů, které do Ruska odjelo. O milionu kusů dělostřeleckých granátů informovala například jihokorejská Národní zpravodajská služba (NIS).

Evropa Spojené státy se proto snaží navýšit výrobní kapacity tak, aby mohly dál dodávat munici Ukrajině a zároveň i doplnit své vyprázdněné sklady, což může trvat až desítky let. V současné chvíli ale například celý evropský obranný průmysl zvládne vyrobit ročně méně než 500 tisíc granátů pro dělostřelectvo. Před několika dny toto číslo potvrdil jeden ze čtyř největších evropských výrobců munice, norsko-finská skupina Nammo. Firmy ale prý už tímto tempem naráží na strop svých výrobních možností.

Česko velmoc ve výrobě munice

Na evropské produkci se významně podílí i česká skupina Czechoslovak Group (CSG), která už před válkou vyráběla ve všech svých závodech asi 100 tisíc dělostřeleckých granátů a letos cílí podle dřívějšího vyjádření na 150 tisíc. A také další domácí zbrojařská skupina STV Group. Ta sice vyrábí podle informací redakce méně než CSG, stále jde ale o významné množství v řádu desítek tisíc nábojů ročně.

Ještě méně než Evropa pak vyrábějí Spojené státy. Od začátku války sice znásobily výrobu a v roce 2025 se chtějí dostat na 100 tisíc granátů měsíčně, to je ale zatím pouze vize. Dnes totiž USA stále vyrábějí jen 28 tisíc měsíčně, což odpovídá počtu zhruba 336 tisíc ročně.

„V roce 2025 budeme na 100 000 měsíčně. Před 6 nebo 8 měsíci jsme byli na 14 000 měsíčně, dnes jsme na 28 000 měsíčně,“ řekl nedávno hlavní nákupčí zbraní pro Pentagon Bill LaPlante.

Pokud by Rusko v příštím roce opravdu zvládlo vyrobit 2 miliony granátů ročně, znamenalo by to, že by si mohlo vynutit na frontě oproti Ukrajině dělostřeleckou převahu. Vojenský analytik Lukáš Visingr je ale k tomuto číslu velmi skeptický. Evropa by se podle něj mohla dostat na hranici 500 tisíc granátů ročně příští rok. „Američané jsou na dvojnásobku toho, co měli před válkou, a cílový stav je dostat se v roce 2025 na sedminásobek toho, co před válkou,“ uvedl.

Hlad po granátech na ukrajinské straně ale podle něj nyní skončil. „Palčivý nedostatek je už tolik netrápí. Západní produkční kapacity rostou a ten problém byl do jisté míry vyřešen díky nakontraktování asijských zemí – například Jižní Koreje, Pákistánu. Spojené státy se do toho snaží zapojit i třeba Japonsko. Těch států je pravděpodobně víc, akorát se tím nechlubí veřejně,“ řekl Visingr. Rusům se teď začíná vracet převaha, o níž přišli v září. Už řadu měsíců ale ruské jednotky vypálí denně i pětinásobek toho, co Ukrajinci.

Dělostřelectvo podle Visingra způsobuje protivníkovi ve válečných konfliktech největší škody a ztráty na životech. „Dělostřelectvo je stále bůh války. Běžně způsobuje kolem 80 procent všech škod a ztrát. V případě Ukrajiny mluvíme o tisících až desítkách tisíc granátů za den, což je něco, co se vystřílelo v Afghánistánu za rok,“ řekl.