Zvolený prezident Spojených států Donald Trump to svým oddaným fanouškům doma i v zahraničí nedělá jednoduché, úkol hájit a interpretovat různá jeho vyjádření může být dost nelehký. Například tenhle týden, když na tiskové konferenci nevyloučil možnost vojenské intervence v Grónsku, které by prý rád připojil. Na Kanadu, již by do Států začlenil taky, prý ale útočit nebude, vystaví ji jenom ekonomickému nátlaku. To jsme si oddechli.

Někomu to může připadat jako imponující projev síly. Jsem tu a vezmu si, co chci. Je to ale síla spíš performativní, na odiv stavěná. Pokud je cílem zvoleného prezidenta dosáhnout deklarovaných cílů, přiblížit se jim se mu, domnívám se, nepodařilo.

Otázka je, jak moc je potřeba brát slova zvoleného prezidenta vážně. Není to typ politika, který by měl v hlavě strategii na x tahů dopředu, pečlivě zvážil každé slovo, aby dosáhl cíle. Hranice mezi seriózní politikou a trollingem se u Donalda Trumpa někdy hledá těžko, pro jeho vystoupení v předvolební kampani bylo charakteristické značně zabíhavé myšlení a vyjadřování. Je možné, že jeho slova na tiskové konferenci byla projevem spíš spontánní a ne moc kontrolované povídavosti než strategie, je to taky nejstarší prezident, jaký byl kdy v USA zvolen.

Britský konzervativní historik Niall Ferguson v článku pro The Free Press píše, že teď se Trump může chovat jako král, mít na Floridě svůj dvůr, svoje syny vysílat jako emisary do světa. Dny mezi volebním vítězstvím a blížící se inaugurací ale podle Fergusona představují vrchol Trumpovy moci. „V Mar-a-Lagu je skutečně králem světa. Světoví vůdci a šéfové technologických společností za ním přijíždějí, aby mu vzdali poctu a zaplatili tribut. Tim Cook z Applu dal milion dolarů na inauguraci. Jeff Bezos, Mark Zuckerberg – všichni musejí políbit prsten. A co je nejlepší, Jeho královská Výsost může beztrestně trollit svět. Kanada jako jednapadesátý stát? Vznést nárok na Grónsko? Přejmenovat Mexický záliv? Rozmary a memy krále Slunce mohou vyvolat obraz amerického impéria jen tak pro legraci.

V okamžiku, kdy dvacátého ledna složí přísahu, se ale z Trumpa stane obyčejný prezident Spojených států. Na čtyři roky, z nichž jen dva bude mít v Kongresu většinu (pokud se příští volby do něj nevymknou historii), a s pravomocemi záměrně omezenými ústavou, konstruovanou tak, aby zabránila proměně Ameriky v království.“ Součástí té srážky s realitou bude i zjištění, jak moc je Trumpův tábor ideově i jinak nesourodý. Možná víc než obsazování Kanady může přicházejícího prezidenta brzy vyčerpávat tlumení „občanské války“ v řadách vlastních vojsk.