Náš vztah k obezitě se vyvíjí podobně jako k nestandardním formám sexuality: přešli jsme od tolerance přes otevřenou náruč až ke zbožnému uctívání. V dalším kroku se nejspíš budeme muset sami zapojit.

V Seattlu proběhl začátkem ledna festival tloušťky. Pod názvem FatCon lákal účastníky – a kdoví, proč mi intuice nedá, že především účastnice – na třídenní oslavu obezity, ideálně obezity morbidní. Slavili se všichni obvyklí podezřelí, pro které čeština nemá vlastní výrazy. Naštěstí jsou sluníčkové termíny „body positivity“ a „body acceptance“ dostatečně návodné a my díky tomu víme, jak k těžkému tématu přistoupit: pozitivně! Zdravý je přece možné být v každé velikosti a váha je jen číslo. Bývalá královna popu Madonna si nepochybně také říká, že věk je jenom číslo, ale lascivním svíjením se na pódiu se haly v pětašedesáti už z nějakého důvodu nevyprodají.

Ve Spojených státech je sice obezita hlavní příčinou úmrtí, přesto její normalizace postupuje zdárně kupředu i díky kampaním, jako je „body positivity“, z níž se mezitím stala Fat Pride. S jídlem roste chuť. Kromě tradičního repertoáru, jako je nárokování dvou sedadel v letadle nebo stížnosti na předpojatost v práci, když je štíhlejší kolega schopnější, přenáší své nároky do lékařské ordinace. Lékař, který nechce svým obézním pacientům předepsat určitý lék či zákrok, dokud nezhubnou, se podle fat aktivistů dopouští diskriminace, a nejen podle nich: například podle Univerzity Johna Hopkinse je to neetické, zhubnout se stejně podaří málokomu a vůbec, může za to genetika. (A my dodejme, Kryštof Kolumbus.) Novinkou je, že jim to někteří lékaři začali potvrzovat.

„Je úplně v pořádku být tlustý, je to stejně zdravé jako být hubený. Není v tom rozdíl,“ tvrdí v zaslouženě virálním videu lékařka interní medicíny z metabolické kliniky v Los Angeles a nehne ani brvou. Obezita podle ní není stav zdravotní nouze, není ji třeba urgentně řešit. Tedy jsou určité situace, kdy je výhodnější být štíhlý, připouští neochotně v jednom místě, kdy se v ní zřejmě hnulo zbytkové svědomí, ale hned se vzpamatuje: ten, kdo chce být radši hubený než tlustý, podle expertky trpí healthismem.

Healthismem rozhodně netrpěla řada relativně, nebo dokonce velmi mladých tlustých aktivistů s miliony followerů, kteří v nedávné době zemřeli. Jedna z nich byla akademička v oblasti Fat Studies Cat Pausé, která v pořadu Fat Positive Radio Show zpochybňovala souvislost mezi tloušťkou a nemocemi. Můžeme zpochybňovat bod varu při stech stupňů Celsia, ale na vařící vodě se nic nezmění. Je také zajímavé, že vynikající výhody obezity propagují pouze ženy pro ženy. Řeč o osvobozující (nebo osvobozené?) tloušťce muže taktně vynechává. To se týká také obchodníků. Zatímco se v dámských odděleních módních řetězců množí korpulentní figuríny a na webech se oblečení stále častěji fotí na plus size modelkách, po tlustých chlápcích v plavkách v rámci zvýšení prodeje nikdo nesahá. Proč asi?