V dnešní architektonické praxi se můžeme mnohdy setkat s až úzkostlivou snahou rekonstruovat stavebně dožilé objekty za každou cenu namísto jejich náhrady novostavbou. Jak ale ukazuje projekt dánské školky The Swan, existuje ještě jeden přístup, který se začíná v zahraničí pomalu prosazovat. Klíčové je rozpoznat, kdy rekonstrukce či přestavba přináší více škody než užitku, a v případě nutné demolice přehodnotit stávající praxi nakládání se stavebním odpadem.

Remolice

Za projektem mateřské školy nedaleko Kodaně stojí dánská společnost Lendager, která se neprofiluje jako tradiční architektonické studio, ale jako konzultační firma, jež se věnuje širšímu spektru činností než jen navrhování staveb. Klientům nabízí komplexní služby v rámci stavebních zakázek od prověřování stavebních záměrů přes konzultace cílů a nástrojů souvisejících s udržitelným rozvojem až po vývoj materiálů a produktů. Názornou ukázkou jejich přístupu je právě školka The Swan, označovaná za první cirkulární školku na světě.

Projekt vznikal ve spolupráci s obcí Gladsaxe, kde stála cihlová školní budova z roku 1937 s pozdější železobetonovou přístavbou ze šedesátých let. Škola byla po stavební stránce ve špatném technickém stavu, a protože posledních deset let stála bez využití, ukázalo se, že nemá smysl ji přestavovat. To se prokázalo na základě předběžné studie proveditelnosti, kterou studio Lendager vypracovalo na samém začátku projektu. Namísto obvyklého postupu, kdy buldozery vše srovnají se zemí a materiál skončí na skládce, architekti navrhli vydat se jinou cestou, a sice budovu šetrně rozebrat doslova do poslední cihly a maximum starého materiálu využít pro výstavbu nové školky.

Za tímto účelem proběhl tendr na zhotovitele takové demolice (nebo jak se dnes také říká, remolice), která stávající budovu proměnila v zásobu kvalitního stavebního materiálu. Lendager měli na starosti pečlivé zmapování materiálu a konstrukčních prvků staré budovy, zatímco zhotovitel demolice zajistil jejich roztřídění a přípravu pro další využití. Výsledkem byla možnost znovu využít sto procent původních střešních tašek, šedesát tisíc pálených cihel, několik dřevěných trámů či ocelové fasádní prvky. Celkem se podařilo zachránit více než šest tisíc tun stavebního materiálu.

Změna přístupu

Nová školka se při pohledu zvenku skládá z jedenácti podlouhlých objemů se šikmými střechami, které jsou však ve skutečnosti propojeny v jeden celek o půdorysu písmene U. Každý z těchto objemů má odlišně pojaté řešení fasád i střešní krytiny, což vytváří architektonicky rozmanitý a hravý dojem, netypický pro školní budovy, který vybízí děti k prozkoumávání struktur i zákoutí celého areálu. Rovněž v interiéru se uplatňují především přírodní materiály v jejich přirozené podobě, takže namísto přehršle barev a grafických motivů tu vládnou neutrální, světlé odstíny, tvořící klidné pozadí barevného dětského světa.

Po svém dokončení získala mateřská škola hned několik ocenění za inovativní pojetí udržitelnosti v rámci stavebního průmyslu. Studio Lendager, které má kromě dánské základny pobočku také na Islandu, svůj přístup k architektuře definuje mottem „forma sleduje dostupnost“ v narážce na otřepanou modernistickou mantru „forma sleduje funkci“. Takový přístup k řešení stavebních projektů je náročný také po logistické a legislativní stránce, víra v jeho smysluplnost do budoucna je ale podle hlavního designéra severského studia Niklase Nolsøeho dostatečným důvodem se jím zabývat. „Vstupujeme do nové éry architektury – nového výrazu, jazyka a přístupu k využívání zdrojů,“ uvedl pro časopis Metropolis.