Z ministerstva práce a sociálních věcí vedeného lidoveckým předsedou Marianem Jurečkou se stává továrna na omezení svobody v práci. Poté, co prosadil novelu zákoníku práce, která výrazně zpřísňuje podmínky třeba u dohod o provedení práce, jichž za volnějších podmínek využívají třeba studenti, senioři nebo rodiče malých dětí, přichází další linie. Tentokrát chce dát Jurečkův úřad lidem šanci, aby si na požádání mohli zjistit, kolik bere kdokoli z jejich kolegů. Dnes je to přitom ve většině soukromých firem důvěrná věc. Lidé se v pracovních smlouvách přímo zavazují, že o svém platu nebudou s kolegy mluvit. Teď vedení firmy naopak bude muset na požádání každému sdělit, kolik ve firmě jiní berou. Firmy budou zároveň muset vysvětlovat, podle čeho své lidi platí.

Nové návrhy Jurečkova úřadu vytáhl do veřejné debaty jako první Seznam Zprávy. Ministerstvo práce se opět, stejně jako předtím u zpřísnění dohod o provedení práce, odvolává na to, že jen naplňuje regulaci Evropské unie. I tady jde ale výrazně dál. Není zdaleka pravidlem, že by se ve všech zemích Evropské unie na vyžádání sdělovaly platy v soukromých firmách. Vše mají v rukou experti na genderovou rovnost z Jurečkova ministerstva. Je zarážející, jaký prostor jim nominálně konzervativní předseda lidovců na svém ministerstvu dává. Tým, který novou legislativu připravuje, vede Lenka Simerská, expertka na genderovou rovnost. Ta ani nezastírá, že motivací je snaha smazat rozdíly v platech mužů a žen. Když se člověk doví na základě své žádosti, že jeho kolegové berou víc, firma mu bude muset vysvětlit proč. Když s vysvětlením nebude spokojen, může se na základě informací, které získal, soudit. Pracovníci se mohou obrátit na soud s žalobou a žádat náhradu škody. To znamená, že když někdo bere 30 tisíc korun měsíčně a kolega na stejné pozici 40 tisíc, může požadovat, aby mu to firma doplatila za celou dobu, kdy ten nižší plat měl.

Firmy také budou muset přímo v inzerátu na volné pracovní místo nebo při přijímacím pohovoru člověka informovat o výši nástupního platu. Tím de facto padá jedna z věcí, které bývaly fakticky obchodním tajemstvím firmy. Když člověk zvažuje pracovní nabídky, musel si dosud shánět informace o výši platů a bylo to součástí konkurence mezi zaměstnavateli. Z vyjednávání o práci tak úplně zmizí obchodní duch a taktika. Dnes je u pohovorů běžná otázka: Jaký plat byste si představoval? To končí. Autorka návrhu tvrdí, že ženy si prý říkají o nižší platy než muži. Tak často také ty nižší dostanou.

Návrh má navíc v sobě i retroaktivitu, kterou Ústavní soud už v řadě jiných případů prohlásil za protiústavní. Chce totiž prohlásit za nevymahatelné doložky o mlčenlivosti, které jsou v již dříve uzavřených smlouvách. Ministerstvo chce ještě do konce roku prosadit, aby byly i ty staršího data nevymahatelné. Ironií je, že toto omezení svobody pracovních smluv a zásahy do soukromí prosadila přímo vláda Petra Fialy. Směrnice, která to členským zemím nařizuje, byla přijata právě za českého předsednictví. Konec důvěrných pracovních smluv a zveřejňování soukromých platů mají členské země povinnost spustit nejpozději od roku 2026. Vláda ale sama utahuje šrouby svobodě v práci i vlastními pravidly. Zneplatnění dohody o mlčenlivosti a šanci dostat se k informacím o platech kolegů si vepsala přímo do Akčního plánu na rovné odměňování žen a mužů. Jurečkovi experti na genderovou rovnost to vzali jako obrovskou příležitost. A jak sami přiznávají, intenzivně pracují.

Je pozoruhodné, že jedno z největších zpřísnění pracovního práva, které je už dnes nejvíc svazující ze všech nejvyspělejších zemí sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), prochází za nominálně středopravicové vlády. Kabinet dělá přesný opak toho, co by země potřebovala. A tím je podstatné uvolnění poměrů v práci. Když už místo snižování daní přichází se zvyšováním, mohla by stagnující ekonomice ulevit aspoň pružnějším a jednodušším pracovním právem. Místo toho nechává vládnout byrokraty a regulátory genderové rovnosti.