Staré energie s novou silou
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
ÚHEL POHLEDU: Jakkoliv se nám často zdá, že čelíme novým a novým věcem, že nová generace lidí je „úplně jiná“ než ta předešlá, že taková nekompetence v hospodářské politice tu ještě nebyla – v realitě je svět pořád stejný a všechno už tu v nějaké podobě bylo.
Tak například v posledním roce doslova hýbe světovou ekonomikou teorie, že americký dolar „už brzy“ přijde o své výsadní postavení v zahraničním obchodu i o postavení hlavní světové rezervní měny. Ano, jednou o tato postavení určitě přijde. Ale pokud neřešíme, co bude za padesát let, pokud řešíme, co nás potká v dalších deseti letech, pak se domnívám, že tato teorie je mylná. Lépe řečeno tato teorie přehání, protože nedokáže správně pobrat proporcionalitu. To jsme na tomto místě už také několikrát ventilovali. A dnes nám dala za pravdu i nezávislá platforma zabývající se analýzou a výzkumem otázek týkajících se centrálních bank a finančních institucí Official Monetary and Financial Institutions Forum, podle níž si americký dolar i v příštím desetiletí udrží svoji pozici dominantní rezervní měny. A to navzdory tlaku, který na dolar vyvíjejí země uskupení BRICS. (Dodávám, že tato pozice se během tohoto desetiletí ale bude stále zmenšovat.) Jinými slovy, byť strach z geopolitických a hospodářských změn je velký, realita je mnohem méně barvitá a mění se pomaleji, než se zdá.
Podle podobné šablony by se mohlo zdát, že Green Deal již prakticky v Evropě odstavil klasické stabilní zdroje energie a že v dalších letech už to bude jen o fotovoltaice, větru a síle řek. Ale ani v tomto případě si nemyslím, že by vývoj šel tak rychle, jak politici naznačují. Stará (dobrá) energie se (naštěstí) nechce vzdát. Tak například dnes přišla zpráva, že norská vláda schválila ropným společnostem rozvoj 19 nových polí s ropou a plynem. Celková investice do rozvoje činí více než 200 miliard norských korun (tedy asi 402 miliard Kč). Rozhodnutí je součástí plánu země rozšířit těžbu ropy do dalších desetiletí. Pokud Norsko plánuje rozšířit těžbu ropy, nevypadá to, že by se ropná ekonomika chtěla co nevidět zhroutit ve prospěch elektro-ekonomiky, že? I v tomto případě strach má velké oči.
Možná velice analogicky bychom mohli říci, že také představa, že umělá inteligence (AI) převezme vládu nad světovou ekonomikou, je iluzorní. Ale pokud je taková představa iluzorní a přehání – pak to také musí znamenat, že zběsilý růst technologického sektoru a technologických akcií poháněný právě slepým nadšením v rozvoj umělé inteligence je přehnaný, neboli že se nafukuje nová cenová bublina, kterou bychom nejlépe mohli přirovnat k nechvalně známé dot-com bublině.
Co tím vším chci říci: Jakkoliv můžeme mít nejpozději od počátku roku 2020 pocit, že se pohybujeme v bezprecedentním ekonomickém prostředí, které tu ještě nikdy nebylo, ve skutečnosti ekonomika reaguje velmi předvídatelně, až učebnicově na všechny ty rostoucí státní zásahy, kterým čelí. Jak už jsme na tomto místě vysvětlovali v úterý, takovým učebnicovým důsledkem rostoucích státních zásahů by mělo být odsunutí chvíle, kdy ekonomika začne růst. A skutečně, čísla to potvrzují. Další významný indikátor měřící důvěru spotřebitelů v německou ekonomiku kvůli obavám z dalšího zvyšování cen a recese znovu klesá. Index spotřebitelské nálady institutu GfK na červenec se snížil na minus 25,4 bodu. To je slabší hodnota, než se očekávalo.
Dejte to dohromady s tím, že šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová uvedla, že „ECB pravděpodobně nebude schopná v dohledné době vyhlásit konec“ svého rekordního cyklu zvyšování úrokových sazeb. Aneb měnové podmínky budou dál utahovány. A máte tu perfektní podhoubí pro další hospodářské zpomalení.
Myslíte, že při takto pomalé ekonomice se bude dařit technologickým cenným papírům? Já si to nemyslím. Naopak si myslím, že pokud se nějaké odvětví jakžtakž udrží na lepší úrovni než odvětví jiná, budou to odvětví velmi tradiční, až zatracovaná. Evropa totiž velmi brzy zjistí, že není schopna dostát svým naivním plánům na „bezuhlíkovou“ ekonomiku a že to staré dobré „špinavé“ technologie a energie stále musí jistit. Můžete to tedy brát jako můj osobní typ na to, který sektor na tom bude v dalším roce relativně nejlépe, když už ne vysloveně dobře.