Dne 1. ledna Česko oslavilo nejen Nový rok, ale pravidelně si připomíná též Den obnovy samostatného českého státu. Slováci ten den mají v kalendáři coby Den vzniku Slovenskej republiky. Z hlediska ryze ekonomického dopadli v uplynulých třiceti letech lépe Češi. A to po takřka všech stránkách. Byť jistě i Slováci učinili značný pokrok, a jeden čas dokonce náskok Česka v národohospodářské výkonnosti význačně stahovali.

V roce 1993 vytvářela česká ekonomika v přepočtu na obyvatele o zhruba 8500 dolarů více než slovenská. V roce 2022 to bylo o 8700 dolarů na hlavu více. Nůžky ve výkonnosti obou ekonomik se tedy mírně rozevřely ve prospěch Česka, a to přesto, že Slováci začínali z mnohem nižší základny, z níž se teoreticky roste snáze. Uvedené částky vycházejí ze statistik Mezinárodního měnového fondu. Jsou vyjádřeny v takzvaných mezinárodních dolarech, tedy po zohlednění parity kupní síly měny, a to v konstantních cenách roku 2017. Poskytují tedy relativně dobré srovnání napříč časem i prostorem.

Podle nejnovějších dat Eurostatu dosahoval v roce 2021 výkon české ekonomiky v přepočtu na obyvatele v paritě kupní síly měny celkem 92 procent průměru zemí EU. Na Slovensku to bylo jen 69 procent. Z hlediska tohoto ukazatele se tak předloni rozevřely nůžky mezi ekonomickou výkonností Česka a Slovenska do největší šíře od roku 2001. V letech 2002 až 2010 přitom Slovensko český náskok v ekonomické výkonnosti výrazně stahovalo (viz graf 1 níže).

V období třinácti let před přijetím eura, v letech 1996 až 2008, Slovensko vykazovalo průměrný roční objem přijatých přímých zahraničních investic čítající 4,9 procenta hrubého domácího produktu, jak plyne z dat Světové banky (viz graf 2 níže). Česko ve stejné době přijímalo ročně přímé zahraniční investice průměrně odpovídající 5,7 procenta HDP. V třinácti letech po přijetí eura na Slovensku, tedy v letech 2009 až 2021, vykazovalo Slovensko průměrně přijaté přímé zahraniční investice v objemu 2,2 procenta HDP ročně, Česko ve stejném období ve výši 3,3 procenta HDP. Česko svoji relativní úspěšnost v přijímání zahraničních investic v porovnání se Slovenskem tedy ještě upevnilo v době, kdy Slovensko platilo eurem.

Největšího rozmachu dosáhla totiž slovenská ekonomika zhruba v letech 2002 až 2007, kdy tehdejší tamní vlády uskutečňovaly úspěšné reformy. Ty byly zčásti motivovány snahou přijmout euro, takže v tomto smyslu jednotná evropská měna Slovensku pomohla. Po vlastním přijetí jednotné měny na Slovensku mu však už Česko svým ekonomickým výkonem opět utíká, takže nůžky mezi oběma zeměmi se právě v uplynulém desetiletí rozevřely ve prospěch Česka.

Potenciálním palčivým problémem obou zemí někdejší federace je závislost na tradiční automobilové výrobě. V přepočtu na obyvatele vyrobí Slovensko ještě více aut než Česko. Je první na světě, Česko druhé. Tedy obě ekonomiky jsou na automobilovém průmyslu opravdu vysoce závislé. Na Slovensku, které má 5,5 milionu obyvatel, se vyrobí více aut než třeba v Itálii nebo Británii, v nichž žije zhruba 60, resp. takřka 70 milionů obyvatel. Auta a součástky tvoří v Česku zhruba 20 procent exportu, na Slovensku dokonce 30 procent. Takže Slovensko je celkově na autoprůmyslu ještě více závislé než Česko. V obou zemích je ale závislost silná a představuje značné riziko už pro nejbližší léta.

Slovensko v ekonomickém rozletu přibrzdila hlavně etapa mečiarismu druhé poloviny 90. let. Poté tam uplatnili velmi úspěšné liberální reformy, takže Česko opět začali dohánět. Po přijetí eura roku 2009 a světové finanční krizi však Češi zase Slovákům utíkají. Po celou dobu od roku 1993 vykazuje Česko citelně nižší míru nezaměstnanosti, zpravidla dvoj- až trojnásobně nižší. Míra nezaměstnanosti byla v Česku v ročním sledování vždy jednociferná, na Slovensku v letech 1993 až 2015 vždy dvouciferná. Až od roku 2016 vykazují Slováci nižší než desetiprocentní míru nezaměstnanosti, jež je ale stále notně vyšší než ta česká.

Slováci jsou také od rozdělení federace zpravidla citelně zadluženější než Češi (viz graf 3 níže). Jen v roce 2008 se jim podařilo veřejný dluh v poměru k HDP stáhnout jen těsně nad úroveň českého ukazatele. V letech 1997 až 2001, tehdy v souvislosti se zmíněným mečiarismem, a pak také v letech 2020 a 2021, tentokrát v souvislosti s pandemií, přesáhl slovenský dluh v poměru k HDP tentýž český ukazatel o dvacet nebo více procentních bodů. V uvedených časových obdobích, včetně současnosti, tedy byl – a je – rozdíl mezi slovenským a českým zadlužením historicky vůbec nejpropastnější.

Oběma státům ovšem nepochybně prospěl vstup do Evropské unie v květnu 2004. Jak Česko, tak Slovensko z něj vytěžily mnoho, zejména díky začlenění do jednotného vnitřního trhu. Slovensko však mělo větší předpoklady než Česko vytěžit ještě více, neboť v době vstupu do EU vykazovalo citelně nižší základnu hospodářského výkonu než ČR. Z nižší základny se teoreticky roste snáze.

Přitom růst obou zemí po vstupu do EU je srovnatelný. Slováci však museli za účelem jeho dosažení hlouběji sáhnout do dluhu. Dluh se Slovákům zvýšil od prvního celého roku v EU, tedy od roku 2005, až do předloňska z 34,7 procenta HDP na 63,1 procenta HDP. Tedy o zhruba 28 procentních bodů. Česku narostl za stejnou dobu z 27,7 na 42 procent HDP, tedy jen o zhruba 14 procentních bodů. Čili jen o polovinu slovenského nárůstu.

Třicet let po rozpadu česko-slovenské federace se ovšem nebývale rozevírají nůžky v ratingovém hodnocení Česka a Slovenska – ve prospěch Česka. Alespoň tedy pokud vezmeme v potaz ratingové hodnocení dluhových závazků obou zemí z pohledu tří globálně nejvýznamnějších ratingových agentur, tedy Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch.

Jakýmsi „etalonem kvality“ jsou dluhopisy německé. Ty jsou zmíněnými agenturami hodnoceny dlouhodobě těmi úplně nejlepšími známkami. Proto se nabízí zhodnotit to, jak příliš za souhrnným hodnocením německých dluhopisů – a tedy schopností dostát svým dluhovým závazkům – zaostávají ty české a ty slovenské.

Česko nyní zaostává za Německem o devět stupňů, protože v hodnocení každé ze tří uvedených agentur mají jeho dluhopisy o tři stupně horší hodnocení než dluhopisy německé. Slovenské dluhopisy ovšem za těmi německými zaostávají hned o čtrnáct stupňů (viz graf 4 níže). Přitom v letech 2006 až 2010 Slovensko vykazovalo převážně lepší souhrnný rating než Česko. Ztrácelo tehdy na Německo méně než Česko.

Od října 2019 Česká republika dosahuje svého vůbec nejlepšího hodnocení v historii země od roku 1993. V říjnu 2019 totiž zlepšila své hodnocení o jeden stupeň agentura Moody’s. O rok dříve, v srpnu 2018, zlepšila své hodnocení agentura Fitch. Předtím bylo hodnocení České republiky ze strany daných tří agentur stabilní od roku 2011.

Česko nad Slovenskem „vítězí“ nejen v posouzení ratingových agentur, ale také v „hlasování nohama“. Třicet let po rozdělení federace totiž trvá trend disproporčního zájmu Slováků o pozici na českém trhu práce v porovnání se zájmem Čechů o pracovní místo na tom slovenském. Pandemie sice trend poněkud zbrzdila, protože přechodně „zmrazila“ trh práce jak v ČR, tak na Slovensku, nicméně popsaný trend vskutku trvá i tak (viz graf 5 níže).

Nic zásadního na tomto trendu nezměnil ani vstup Slovenska do eurozóny. Od té doby, od roku 2009, se počet Slováků pracujících v Česku zvýšil ze 100 223 osob na 214 907 osob ke konci listopadu 2022. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí.

Za stejnou dobu se počet Čechů pracujících na Slovensku zvýšil z 1915 na 6480 osob, vyplývá z dat slovenského Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny. Zatímco tedy počet Slováků pracujících v ČR od roku 2009 vzrostl o 114 684 osob, počet Čechů pracujících na Slovensku se zvýšil o 4565 osob, tedy přibližně 25krát méně. I pokud se zohlední zhruba poloviční velikost slovenského trhu práce v porovnání s tím českým, zůstává rozdíl stále markantní.

Český trh práce si tedy stále udržuje vysokou atraktivitu i pro zahraniční zaměstnance ze zemí platících eurem. Silný zájem Slováků o uplatnění na tuzemském trhu práce nijak nepolevuje, jak zachycuje graf níže. To se přitom nedá říci o zájmu Čechů o práci na Slovensku, který je dlouhodobě poměrně velmi slabý. Slovensku tedy přijetí eura nepomohlo jakkoli viditelně zatraktivnit svůj trh práce pro cizince typu právě Čechů.

Česko a Slovensko jsou velmi dobře srovnatelné ekonomiky. Dlouho tvořily jeden stát. Mají za sebou relativně podobný kulturně-historický vývoj. Má daleko větší smysl srovnávat je než třeba Česko a Německo.

A je třeba uvážit, že euro neznačí jen jiné papírky a mince v peněžence. Představuje celou monetární politiku! Tedy jeden ze dvou pilířů hospodářské politiky státu.

Hospodářská politika státu z podstatné míry ovlivňuje to, jaká je prosperita dané ekonomiky, a tedy životní úroveň jeho občanů, a jaký zájem mají cizinci v takovém státě pracovat. Hospodářská politika má dva pilíře: fiskální a monetární (měnovou) politiku. Proto je měna, kterou stát užívá, tak důležitá. Je to vyjádření jeho měnové politiky, jednoho ze dvou pilířů politiky hospodářské, jež významně utváří kvalitu života dané země! Euro není jen měna, je to monetární politika.