Po pěti měsících roku je deficit státního rozpočtu na 295 miliardách korun. Tam, kde měl být podle parlamentem schváleného rozpočtu po měsících dvanácti. Je zcela zřejmé, že zákon o státním rozpočtu se vládě Petra Fialy v žádném případě nepodaří dodržet. S přizpůsobením se realitě ale stále váhá. Ještě před pár týdny tvrdil ministr financí Zbyněk Stanjura, že bude líp. Že do státního rozpočtu přijdou desítky miliard z příjmových daní, které odvedou firmy, a že rozpočtu pomůže i daň z mimořádných zisků energetik a bank.

Přitom je již dávno zřejmé, že tato očekávání jsou zcela mimo realitu. Už nikdo, opravdu vůbec nikdo nevěří tomu, že by rozpočet letos mohl skončit v zákonných mantinelech. Včera vydala velmi ostré prohlášení Národní rozpočtová rada, vedená Mojmírem Hamplem. „Již nyní je zřejmé, že dosažení plánovaného deficitu je krajně ohroženo, resp. je krajně nepravděpodobné, že by plánovaný deficit mohl být vůbec dosažen,“ píšou v aktuálním komentáři radní.

chodek totiž nevzniká žádnými investicemi, ale prostým provozem. Prudce rostoucími výdaji na důchody, sociální dávky, platy a splátky státního dluhu. To, čemu se říká mandatorní výdaje. A ekonomové před tím varují desítky let. To není dluh, který bychom investovali do toho, že si pořídíme něco nového, co nás nastartuje k vyššímu výkonu. To je běžný provoz, který nás nikam neposouvá.

Tak strašné, jako zmíněných 708 miliard korun, to reálně nebude. Stát nejspíš něco vybere na dani z příjmu firem, která bude splatná v červnu po účetních závěrkách. Získá desítky miliard korun z dividendy polostátní energetické firmy ČEZ, která měla rekordní zisky. Nejspíš něco zkasíruje i na zálohách na dani z mimořádných zisků. To slovo záloha je ale zásadní. Daň z mimořádných zisků pro energetiky, banky a petrochemii platí až od letošního roku. Firmy na ni ale musí zaplatit zálohu, která se vypočítá ze zisků roku loňského. V něm ty zisky byly kvůli rekordním cenám energií skutečně vysoké. Až se ale ty zálohy vyúčtují se zisky za letošní rok, které už zdaleka tak rekordní nebudou, stát žádnou velkou sumu nevybere.

Ministr financí se tento týden pokusil zatáhnout za záchrannou brzdu a na koaličním jednání rozjel jednání o škrtech výdajů. Mimo jiné o snížení platů ve veřejném sektoru. Vládní pětikoalice se ale nebyla schopná domluvit. Především kvůli Pirátům, kteří prohlásili, že takový pokles platů je mimo koaliční dohody. A proto, aby odvedli pozornost, začali volat po odchodu ministra spravedlnosti Pavla Blažka.

Premiér Petr Fiala se od reality snaží odvést pozornost. Vidí, že koalice není schopná se dohodnout, a proto prohlašuje, že dohoda se odsouvá až na léto, kdy budou známa další čísla o reálném stavu rozpočtu.

Premiér sází na svou tradiční taktiku, kdy se pokouší problém vysedět. Tady to ale nebude fungovat. Ten schodek nikdo nesníží. Řešit ho aktivně musí Fialův kabinet.

Deficit by sám o sobě nebyl problém, pokud by do něj stát stahovaly investice, které se v příštích měsících a letech vrátí ve vysokém růstu ekonomiky, a tím pádem i vyšším výběru daní. Na nic takového ale našlápnuto nemáme. Topíme se v dluzích z běžného provozu, které se přes všechnu snahu prostě vysedět nedají. Petra Fialu doženou. Tedy spíš už ho dohání.