Nejdřív snad bylo možné myslet si, že to je jen formulační nešikovnost. Petr Pavel se s úřadem teprve sžívá, pořád hledá správnou polohu pro prezidentské projevy. Tuto neděli v Terezíně, kde se připomínalo 78. výročí konce druhé světové války, mimo jiné pravil: „Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat“ a pak ještě: „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout.“ A protože těsně předtím mluvil o nacistické genocidě Židů, zdálo by se, že ten zjevný nesmysl byl dán nepozorností.

O pár dní později však čteme vyjádření prezidentovy mluvčí Martiny Řehákové pro Parlamentní listy: „Slova pana prezidenta si vykládejte tak, jak byla řečena, tedy že druhá světová válka byla chybou lidské společnosti, ze které se musíme poučit všichni.“ Pokud je tohle myšleno vážně a z kanceláře prezidenta už ta slova nebudou chtít dále upřesňovat, nezbývá než projev v Terezíně brát nikoli jako přeřeknutí, ale jako projev ideologie. Nevím, jestli ji prezident sám sdílí. Třeba ji načerpal od svých poradců jako nějaký chatbot řadící za sebe obraty a věty, které se předtím nejčastěji vyskytovaly v jeho dosahu.

Profesor politologie z Brém Lothar Probst o této „europeizaci holocaustu“ psal v nultých letech zajímavá pojednání. Probst si všímá, že až do konce 90. let ležel holocaust na bedrech Němců zcela samozřejmě. Ale od let 2000, 2001, kdy vznikla měnová unie, nikoli však politická unie, kdy se EU chystala přijmout postkomunistické státy a i kvůli tomu si chvatně psala evropskou ústavu, byla najednou mezi kapitány integrace poptávka po nějakém hodnotovém základě. K tomu se hodila i „Osvětim“, jako negativní zakladatelský akt Evropy pro 21. století. Možná je to náhoda, ale od těchto let i nacisté zpětně ztrácejí národnost. Roku 2005 viceprezidentka Evropské komise Margot Wallströmová přímo z Terezína o odpůrcích evropské ústavy říká: „Chtějí, aby se EU vrátila k čistě mezivládní spolupráci. Těmto lidem říkám: Přijeďte do Terezína a podívejte se, kam ty staré cesty vedou.“

Je zajímavé, že český prezident i přesto, že v Terezíně mluvil na Národním hřbitově, tedy mezi ghettem a Malou pevností, na místě, kde jsou pohřbeni Židé i příslušníci odboje, český odboj, který v Malé pevnosti krvácel a krvácel tam hlavně pro státní suverenitu, vůbec nezmínil.

Jestli se něco opravdu nehodí pro politické zneužívání, jsou to místa s tak pohnutou historií jako Osvětim, Treblinka, Terezín… K nedorozumění je tu vždycky jen krůček a nezachrání to pak ani Česká televize, když ze „zločinů našich předků“ na svých stránkách udělá „zločiny předků“.