Důkazy o zhůvěřilosti proticovidové politiky by se už dal vytapetovat obývák, přesto reálně nezajímají nikoho moc jiného než tytéž protivné kverulanty, kterým smrděla už na začátku. Že se o tohle téma stará jen část lidí, kterých se vládní opatření dotkla, a že se dotkla všech, by vlastně bylo úplně nepochopitelné, nelogické, fenomenálním způsobem absurdní, protože v zájmu každého z nás je dozvědět se co nejvíc o době, kdy zastavili svět. Stálo to za to? Víme to? Všichni bychom měli chtít rozebrat každé z těch opatření na šroubečky.

„Tendence ke konformitě je v naší společnosti mocná a je to znepokojující,“ komentoval výsledky svých pokusů Solomon Asch. „Vyvolává otázky po způsobech našeho vzdělávání a po hodnotách, jimiž se řídíme.“ Nezájem o poctivé prozkoumání covidové krize ukazuje, že jsme se za sedmdesát let směrem od konformity a stádnosti k odvaze a nezávislosti valně nepohnuli.

V září k výše zmíněným studiím každopádně přibyla nová z oblasti stále populárnější neurovědy. Kromě zájemců o taje lidského mozku by tak mohla přilákat – ale tak já vím, že nepřiláká – už covidového ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, který aktuálně na X nastavuje „levé ramínko, pravé ramínko“, zjištěnými kontroverzemi nepoznamenán. Válek je spoluzodpovědný za tehdejší psychickou masáž, také za to, že neviditelné lockdowny trvaly pro neočkované i po zvednutí těch plošných. Jeho ministerstvo má nyní chvályhodnou ambici více se obout do tématu duševního zdraví. Zde by se dočetl, že to spolu souvisí. Studie publikovaná na webu PNAS (jeden ze světově nejcitovanějších vědeckých časopisů, žurnál americké Akademie věd) může zaujmout také některé feministky, konkrétně ty, které věří na zaměnitelnost pohlaví.

O co jde. Výzkumníci zdokumentovali následující. Lockdowny vedly k „neobvykle zrychlenému dozrávání mozku u adolescentů“, což bohužel neznamená, že by náctiletí strávivší rok a půl v domácím vězení nějak zázračně rychle dospěli. Naopak jim jaksi předčasně zestárnul mozek. Je to mimochodem druhá studie, kterou jsem k tomu četla, první byla publikována na jiném místě už někdy před dvěma lety, došla ke stejným výsledkům.

Brutální sociální izolace způsobila fyzické strukturální změny v dozrávajících mozcích, konkrétně došlo třeba k výraznému ztenčení mozkové kůry. Poškozený mozek pak usnadnil rozvoj neuropsychiatrických poruch a poruch chování. Dívky to přitom odnesly výrazně víc než mladíci.

Lockdowny jejich mozky „zestárly“ o 4,2 roku, zatímco mozky dospívajících chlapců „jen“ o rok a půl. Postižené oblasti mozku „covidových dívek“ přitom zahrnují právě ty, kde bývají ženy přirozeně silnější v kramflecích a je to pro ně výhodné. Jedná se o rozpoznávání a zpracovávání tváře a výrazů obličeje, což umožňuje vhodné interakce v různých sociálních prostředích. Dívkám byla také zmrzačena schopnost zpracování sociálních a emocionálních zážitků, stejně jako schopnost empatie a soucitu. Další zasažené oblasti hrají roli v porozumění jazyku. Autoři taky hovoří o vyšší míře somatických obtíží, úzkosti a deprese. Dívky jsou obecně náchylnější k různým sociálním infekcím (poruchy příjmu potravy, transsexualita). Můžeme se bavit debatami o tom, že jsme hodinky jako holinky, ale sken je sken.

Autoři studie na závěr doporučují, ať dáváme pozor na ty, kdo dospívali za covidu. Až bude Vlastimil Válek zkoumat, proč jsou z tolika dívek trosky, ať vedle levého a pravého ramínka nastaví zrcadlo, sobě.