Provozovatel energetické soustavy ČEPS vydal minulý týden s velkým zpožděním své každoroční hodnocení zdrojové přiměřenosti do roku 2040. Čekalo se na něj více než půl roku. Vláda tvrdí, že kvůli chybějící zprávě nemohla dosud schválit ani novelizovanou Státní energetickou koncepci. Teď bude zajímavé sledovat,co se bude dít. Závěry, které ČEPS předkládá, nejsou ani trochu pozitivní, přestože v médiích se rámovaly jen opatrně. A skončily většinově pouze u toho, že Česko se stane už po roce 2025 čistým dovozcem elektřiny a že import elektřiny z Německa se nám ekonomicky vyplatí. Opět se ale ukázalo, že ČEPS je přehnaně optimistický. Jeho scénáře by přitom měly vycházet z nejhorších variant, aby bylo možné se připravit a hledat reálná řešení. Co ze zprávy by nemělo zapadnout a s čím je nutné počítat?

Poměrně velké pozornosti se dostalo minulý týden zprávě o tom, že ve středu rostla cena elektřiny na německém krátkodobém velkoobchodním trhu až na 820 eur za MWh. To byl letošní rekord. To se promítlo i do cena na českém trhu. Co se stalo? Bezvětrné a neslunečné počasí způsobilo, že větrné a solární elektrárny nejely. A musely rychle nastoupit flexibilní záložní zdroje, tedy uhelné a plynové elektrárny. A dovoz. To se bude stávat stále častěji vzhledem k tomu, že cílem je co nejvyšší podíl zelených, neflexibilních zdrojů v sítí.

Podle dat pocházelo ve středu 6. listopadu přes 33 procent dostupné elektřiny z uhlí, plyn zajišťoval přes 23 procent. A uvedli do provozu i ty nejšpinavější zdroje výroby z mazutu. Produkované emise tak samozřejmě letěly nahoru. Do toho Němci bohatě elektřinu dováželi. Jak uvádí Ekonomický deník, ve středeční večer dováželi okolo 13 GW výkonu, ve čtvrtek dopoledne až 16 GW, hlavně z Francie. A samozřejmě i z Česka.

I u nás najely uhelné a plynové elektrárny. Přes 50 procent elektřiny elektřiny zajišťovaly uhelné zdrojem plynové přes osm procent, 28 procent pocházelo z jádra. Česko také bylo v kritické středeční odpoledne minulý týden čtvrtým největším vývozcem, hned po Francii, Švédsku a Norsku. Vyváželi jsme přes 2,6 GW výkonu, především právě do Německa.

Je logické se ptát, co v situacích, jako byla ta v minulém týdnu, kdy musely záložní zdroje naplno jet, protože nesvítilo a nefoukalo, budeme dělat, až tyto záložní zdroje nebudou. Budou muset podniky stopnout výrobu nebo ji přesouvat do období, kdy bude spotřeba elektřiny nižší a bude kde brát? Na to v tuto chvíli odpověď nemáme.

Osud uhelných elektráren neznámý

Jaký bude další scénář s uhelnými elektrárnami, to stále nevíme. Výroba elektřiny z uhlí je už nyní spíše ztrátová, což způsobil růst cen povolenek a naopak zlevňování silové elektřiny. Původní plány počítaly s tím, že od uhlí v energetice Česko odejde v roce 2038. Pak se z toho stal rok 2033. Pak začala energetická skupina Sev.en Pavla Tykače upozorňovat na to, že vzhledem ke ztrátové výrobě by mohly elektrárny Chvaletice a Počerady a uhelné lomy Vršany a ČSA zavřít už příští rok. Tzv. uhelný spread a jeho výhled, tedy to, jak elektrárnám vychází ekonomika, se ale v průběhu roku proměňuje. Proto není jasné, jak budou provozovatelé elektráren dále postupovat.

Vlád proto chtěla do zákona vložit pojistky a způsoby, které by vlastníky uhelných elektráren donutily k tomu, aby je nezavírali. Na stole proto byly nápady na „vyvlastňování“ jejich podniků a následné dotování. Které nám navíc musí schválit Evropská komise, protože v minulých letech jsme si možnost kapacitních plateb nevyjednali. Toho všeho se týkaly pozměňovací návrhy k novele energetického zákona známé jako Lex OZE 3. Nakonec ale neprošly a ministerstvo průmyslu chce přijít s vlastním řešením. Je celkem jasné, že vyplácet podporu elektrárnám Pavla Tykače se vládě nechce.

Zavřeme doly. Kde vezmou teplárny uhlí?

Na uhlí u nás každopádně jede více než polovina všech energetik. A co se celkově výroby energie z uhlí týče, zhruba 40 procent elektřiny pochází z uhlí, u tepla je to dokonce 50 procent. Právě tepláren se týká velmi sporný bod zprávy ČEPS. V rámci tzv. respondentního scénáře se totiž počítá s tím, že by došlo k postupnému útlumu uhelných zdrojů. Což by znamenalo, že že velké kondenzační elektrárny po roce 2030 zavřou a v provozu zůstanou jen některé teplárny a závodní energetiky. To je zvláštní, protože k tomu je potřeba uhlí. A provozovat doly v případě, že uhlí nebudou odebírat velké elektrárny, nedává ekonomický smysl. Musely by se pak jedině také státem dotovat.

Progresivní scénář ČEPS pak předpokládá úplný odklon od uhlí a transformaci i tepláren a závodních energetik na zemní plyn do konce roku 2030. Otázka je, kde vezmeme předpokládané plynové zdroje a elektřinu z nich vyrobenou. Do roku 2030 plánujeme zprovoznit tři paroplynové elektrárny, ale nic se neděje, projekty se nehýbají, mají zpoždění, investoři nevědí, na čem jsou, a jakou podporu od státu čekat. Rychlejší povolovací procesy pro stavbu plynových zdrojů by měly být také součástí legislativy, které zatím není. A stejně tak nemáme schválené kapacitní mechanismy právě ani pro plynové zdroje. Je nutné si uvědomit, že bez státní podpory už do energetiky nikdo investovat nebude, ať jde o jakékoliv zdroje. Stejně tak bude záležet na rozvoji plynových zdrojů v Německu.

Na to, že v analýze nejsou aktualizovaná data za Německo, kde došlo k podstatnému vývoji (a také lze čekat, že po rozpadu vládní koalice se energetická politika a energetické projekty budou dále měnit). „Data nezohledňují např. německou Kraftwerksstrategie indikující mnohem menší rozvoj plynových zdrojů než zmíněné dotazníkové šetření, což může vést k menšímu množství energie dostupné pro export. Zatímco tedy MAF CZ 2023 počítá s 24 GW v nových plynových elektrárnách, fakticky se v Německu plánuje výstavba pouze 12,5 GW,“ upozorňuje analýza platformy Datarun vycházející ze zprávy ČEPS.

Podle analýzy se už po příštím roce staneme čistým dovozcem elektřiny. V současnosti jsme stále exportérem elektřiny, přeshraniční saldo, tedy rozdíl mezi vývozem a dovozem, loni dosahoval 9,2 TWh ve prospěch vývozu. A spoléhat se máme na dovoz z Německa a Francie. V případě Německa je to vzhledem k výše zmíněnému docela nebezpečná úvaha. Vzdát se soběstačnosti ve výrobě elektřiny a vzdát se pozice vývozce je ale nebezpečné a nepochopitelné samo o sobě. Spoléháme na pouhou evropskou solidaritu a na to, že vždy bude od někoho co dovézt.

Žádné přebytky kvůli vodíku 

Čistý dovoz Česka bude stoupat v roční bilanci až nad 20 procent spotřeby a závislost na dostupném výkonu v zahraničí (tzv. okamžitý bilanční import) může dosáhnout v zimních měsících až hodnot 4 500 až 5 400 MW v roce 2030 a 5 500 až 7 600 MW v roce 2035. Sám ČEPS navíc upozorňuje na to, že bude záležet na tom, jestli Francie či Německo v případě, že významné přebytky elektřiny mít budou, je budou vůbec ochotné vyvézt. To se týká plánů na výrobu zeleného vodíku pro průmysl. V takovém případě by žádné přebytky dostupné pro export nebyly.

Zpráva ČEPS připouští nutnost dozdrojování. „Zmíněná rizika, v kombinaci s útlumem výroby elektřiny z uhlí a potřebou flexibilních zdrojů k regulaci rostoucího portfolia obnovitelných zdrojů energie znamenají, že za účelem dodržení normy spolehlivosti je nutné rozšířit energetický systém o nové zdroje (tzv. dozdrojování). Indikovaný potřebný rozsah dozdrojování je cca 1 600 až 1 900 MW v roce 2035 se zohledněním normálových klimatických podmínek,“ uvádí ČEPS. V takovém případě ale vlastně analýza přiznává, že se vypnou řiditelné stávající zdroje, nové nebudou a my teprve budeme vymýšlet, jak je nahradíme.

V neposlední řadě ČEPS také počítá s tím, že v roce 2035 se spustí malý modulární reaktor o instalovaném výkonu 285 MW. ČEZ nedávno rozhodl o koupi podílu v britském Rolls-Royce SMR a plánují se společně podílet na vývoji vývoji modulárních reaktorů. V tuto chvíli je to ovšem jen investice do něčeho, co zatím neexistuje, a spoléhat na to, že v roce 2035 zdroj bude stát a fungovat, je opět postavené na vodě.

Ještě kritičtější je spoléhání se na to, že v letech 2036 a 2038 se uvedou do chodu dva nové jaderné bloky v Dukovanech, každý o výkonu tisíc MW. Vidíme, kolik nejasností v tuto chvíli kolem jaderného tendru a celé výstavby panuje. Vůbec není jasné, zda se v březnu podepíše smlouva s vybranou korejskou společností KHNP, nebo to, proč jsme stále nepožádali o notifikaci na druhý blok. Francouzské EdF se snaží celý tendr zvrátit a napadnout výběr Korejců u Evropské komise kvůli nedovolené podpoře ze strany korejské vlády. To by celý proces silně zkomplikovalo. Nad vším navíc visí otazník v podobě toho, v jaké podobě vůbec bude ČEZ jako investor, zda nedojde k transformaci společnosti a zda nové bloky opravdu nebude stavět plně státní podnik. Podrobně se tomu věnujeme například zde či zde.