Zatímco v Praze se toho z velkých veřejných staveb stále moc stavět nedaří, v maďarské metropoli roste jedna moderní stavba za druhou. Budapešť je ostatně dějištěm vůbec největšího stavebně-kulturního projektu celé Evropy, který má zaplnit jeden z nejstarších parků kontinentu hned několika nákladnými budovami.

Šance pro domácí

O Budapešti se v kontextu soudobé architektury hodně mluví už víc než dekádu. Značný mezinárodní úspěch zaznamenaly po roce 2010 stanice nové linky metra M4, které uživatele hromadné dopravy ohromují svým originálním architektonickým zpracováním. Pozitivní přitom je, že tamní velké projekty nezpracovávají jen slavná zahraniční studia, ale sáhnou si na ně i místní hráči, díky čemuž se může rozvíjet domácí architektonická scéna jako celek. Z nedávných příkladů stavebních záměrů většího měřítka jde například o mrakodrap podle návrhu kanceláře britského lorda Normana Fostera nebo vybudování obřího ubytovacího komplexu pro dvanáct tisíc studentů z dílny kanceláře Snøhetta.

Ten největší a také nejnákladnější stavební záměr nicméně představuje projekt nazvaný Liget Budapešť, který si vysnil a dodnes usilovně prosazuje maďarský premiér Viktor Orbán. Cílem spektakulárního plánu je celková proměna největšího a nejstaršího parku Budapešti Városliget, který se má stát kulturním centrem celé země – vzhledem ke koncentraci kulturních staveb jde o jakousi obdobu berlínského Muzejního ostrova. Oficiálně má jít o snahu zatraktivnit Budapešť pro turisty ze zahraničí, důležitou roli však hraje také premiérova snaha o zdůraznění významu maďarského národa. V rámci projektu, jehož rozpočet se pohybuje v desítkách miliard korun, má dojít k rekonstrukcím několika historických budov i výstavbě řady nových.

Kolik ještě

První novostavby realizované v rámci projektu Liget byly dokončeny minulý rok.

Podmanivý Dům maďarské hudby od slavného japonského architekta Sou Fujimota ladně zapadl mezi vzrostlé stromy parku, takže vytváří s přírodou velmi harmonický celek. To se už nedá říct o připravovaném projektu Nové národní galerie, která má v jiné části parku Városliget vyrůst podle návrhu jiného renomovaného japonského studia, SANAA. Tento projekt totiž připomíná poněkud chaoticky seskládanou sestavu bílých plošin. A přesně uprostřed mezi snahou o splynutí s přírodou a vystoupením z přírodního rázu lokality stojí nové Etnografické muzeum.

Vítězství maďarského architektonického studia Napur ve velké mezinárodní soutěži na návrh Etnografického muzea bylo pro všechny velkým překvapením – zejména z toho důvodu, že jeho konkurenty byly samé těžké váhy globální architektury. Pro architekty ze studia Napur to byl zdaleka největší úspěch kariéry a s úkolem se vypořádali s grácií. Muzeum pojali jako grandiózní U-rampu ponořenou z větší části pod zemí, takže pěkně pracuje s okolním terénem. Plochu parku, kterou stavba zabrala, veřejnosti vrací v podobě rozlehlé střešní zahrady fungující jako plnohodnotný veřejný prostor otevřený ve dne v noci. Zpřístupňování celé plochy střech je ostatně u velkých kulturních staveb poslední doby velmi silný trend, počítá se s tím i u budovy Vltavské filharmonie. Fasády muzea zdobí rastry z půl milionu kovových „pixelů“, které jsou moderní reinterpretací starých lidových vzorů objevujících se na textiliích, špercích nebo třeba hliněných nádobách z různých koutů světa.

S Orbánovým velkolepým projektem to nicméně nevypadá tak růžově, jak by se mohlo zdát. Dnešní otázkou je totiž to, v jakém rozsahu se jej podaří zrealizovat. Proti jeho dalšímu pokračování je kromě početné skupiny (zpravidla levicových) obyvatel také primátor Budapešti Gergely Karácsony, který nechce začít s žádnou další stavbou. Odpůrci argumentují tím, že nechtějí pokračovat v předělávání krásného a klidného parku v kulturní výstaviště. Pro město je ostatně prospěšnější, když jsou důležité instituce rozmístěny v různých částech.