Růst důchodového věku nepatří k populárním opatřením, nynější kompromisní návrh však přinese jeho výrazné zpomalení. V porovnání s tím, jaký růst důchodového věku Češi akceptují v porevoluční době, jde prakticky o „šnečí“ tempo. Pro představu, v případě největšího extrému, tedy žen s pěti a více dětmi, se během třiceti let současným tempem navyšuje důchodový věk o více než dvanáct let. V případě nového navrhovaného výpočtu se za tu stejnou dobu všem odsune jen o 2,5 roku.

Důchodový systém v současné podobě naráží na své limity a i s plánovanými změnami se bude v budoucnu zjevně snižovat. Češi si už nakonec podle nového průzkumu agentury Ipsos pomalu zvykají na přebíraní odpovědnosti za důstojné prožití stáří do vlastních rukou. Jen tři z deseti lidí v produktivním věku dál spoléhají na státní důchod jako na hlavní zdroj příjmu ve stáří. Většinou jsou to lidé před důchodem či s menším příjmem.

Mezi zásadní opatření chystané důchodové reformy patří i odsun důchodového věku, který však podle dosavadních průzkumů nemá přílišnou podporu veřejnosti. Ta už ovšem v současnosti akceptuje daleko rapidnější růst. A to až mnohonásobný. Díky tomu, že vláda kývla na návrh demografů, který nastavuje pravidelný růst o jeden měsíc s každým ročníkem, lze dojít k jednoduchému srovnání.

V posledních dekádách důchodový věk roste následovně: u mužů se navyšuje každý rok o dva měsíce, v současnosti už stejné tempo mají i bezdětné ženy. Tedy dvojnásobným tempem oproti návrhu demografů, s kterým do budoucna počítá vláda. V případě žen s více dětmi je však tempo ještě na zcela jiné úrovni.

Všem ženám, které mají dvě a více dětí, nyní roste s každým ročníkem věk odchodu do důchodu o v budoucnu těžko představitelný půlrok. V průměru se nyní ženám většinou důchodový věk posouvá o čtyři měsíce, tedy čtyřnásobnou rychlostí. Ženy budou postupně dohánět důchodový věk mužů, pro skupinu žen s pěti a více dětmi však platí, že se tímto tempem bude odsouvat důchodový věk až do ročníku narození 1973. V tu dobu definitivně přijdou o zvýhodnění nehledě na to, kolik za život vychovají dětí.

V 65 letech tedy půjdou do důchodu jako první muži, bezdětné ženy a matky s jedním dítětem s rokem narození 1965. U matek s více dětmi se hranice na 65 let dostane v první polovině 30. let. Co platí podle nynějšího vládního návrhu pro všechny další ročníky? Výpočet je jednoduchý, za každý další rok si přičíst jeden měsíc k důchodovému věku ročníku 1973 – k 65 letům a osmi měsícům.

Tedy kupříkladu, kdo se narodil v roce 1985 a je tak o 12 let mladší než lidé narození v roce 1973, si připočte k 65 letům a osmi měsícům dalších 12 měsíců. Do důchodu tedy půjde ve věku 66 let a 8 měsíců. Podle původního návrhu reformy by byl důchodový věk lidí, kteří se narodili v roce 2000, na 70 letech. V případě nového návrhu by však tento ročník měl jít do důchodu zhruba o dva roky dříve. Základem návrhu demografů bylo právě i to, aby byl systém zásadně přehlednější, tedy aby lidé nemuseli čekat do dovršení 50 let a dozvědět se teprve, jaký důchodový věk je čeká.

V porovnání se současným růstem tedy půjde o výrazně pomalejší variantu. Lze to kupříkladu ilustrovat i na růstu důchodového věku mužů. Zatímco podle nového návrhu stoupne důchodový věk mezi ročníky 1965 až 1973 o osm měsíců, v případě předchozí dekády pro ročníky 1955 až 1963 se věk pro odchod do důchodu zvedl o rok a čtyři měsíce.

Na politické scéně však vytváří největší spor prolomení hranice 65 let. To v rámci Evropy není nevídané, k prolomení této hranice už došlo v řadě států, například i sousedním Německu či v Dánsku a Irsku. Stejně jako i v zahraničních státech vyvstává otázka, do jaké míry snahy o prodlužování důchodového věku vydrží. I česká opozice naznačuje, že v případě úspěchu ve volbách dojde k jejich pravděpodobnému zrušení.

V této souvislosti kritici mluví často o statistice dožití ve zdraví, tedy věku, do kterého Češi nemají výraznější zdravotní komplikace. Ta v Česku už roky stagnuje. Prakticky od roku 2007 zůstává na hranici 62 let, jak ukazují data Eurostatu. To přitom znamená téměř dva roky pod průměrem států Evropské unie, v případě samotných mužů, u kterých je hranice dokonce na 60 letech, to jsou pak tři roky pod průměrem. Experti však poukazují na to, že se doba ve zdraví nestanovuje podle přesných kritérií a demografických ukazatelů, ale vychází z výpovědí a pocitu lidí. Už v současnosti pak dobu dožití ve zdraví důchodový věk převyšuje a i podle současného růstu tuto hranici překročí výrazně.