V současné politické konstelaci nejde očekávat, že by došlo k nějakému razantnímu snižování daní, prostor je spíše ve zjednodušování systému. V rozhovoru pro Echo24 to řekl ekonomický expert ODS a místopředseda sněmovny Jan Skopeček, který je zároveň stranickou volební dvojkou ve Středočeském kraji. Tam se koalice Spolu utká mimo jiné zřejmě i se šéfem hnutí STAN Vítem Rakušanem, který bude podle Skopečka mít v zádech podporu médií. Skopeček dále hovořil například o Donaldu Trumpovi, efektivitě vlády či potenciální spolupráci s hnutím ANO.

Existuje podle vás nějaký prostor, jak upravit po volbách daňový systém?

Myslím si, že není a nebude čas a prostor na revoluční myšlenky, jako když ODS kdysi přišla s konceptem rovné daně. Na to doba úplně není. Jednotlivé strany budou přicházet spíše s parametrickými, milimetrovými změnami. Všichni ale víme, že náš daňový systém je složitý, to je jeho základní problém a tam je prostor pro práci, respektive rušení výjimek velký. Debata o daňovém systému má tři roviny. Jedna je celková výše zdanění, daňové zátěže, druhá rovina je struktura, tedy to, jak daňové břemeno dopadá na jednotlivé skupiny ve společnosti a třetí rovina je ta administrativní složitost, náklady spojené s plněním daňových povinností. Já jako pravicový politik a liberální ekonom bych si přál, aby zdanění spíše klesalo, ale ve stávající politické konstelaci žádné razantní snížení daní očekávat nejde. Složitě se totiž hledá skupina, která by zároveň dokázala šetřit na výdajích státu. Takže v té první rovině žádné revoluční změny nečekám, byť bych si přál, aby nás takto smýšlejících politiků bylo více. Ale to se musí odpracovat i mimo sněmovnu, ve veřejném prostoru, v think-tancích, v médiích, na odborných fórech. A ani tam žádný kvas a tah na bránu, respektive za menším státem a nižšími daněmi ke své nelibosti nevidím.

A ta druhá a třetí rovina?

Co se týče té struktury, tam jsme v tomto období dali v rámci konsolidačního balíčku o něco větší důraz na majetkové daně, které tady byly historicky velmi nízké a konec konců stále v mezinárodním srovnání velmi nízké zůstanou. Myslím, že už nikdo nechce opakovat debatu o jejich dalším zvyšování. Takže ani nečekám, že by se v příštím volebním období našla většina, která by nějak dramaticky chtěla měnit strukturu zdanění, jakkoliv na to jako ekonom můžu mít silný názor. Zůstane to tedy u té debaty o naprosto dílčích otázkách, jako je zdanění tichého vína, vyšší zdanění neřestí apod. Zatímco s tím prvním souhlasím, u vyššího zdanění cigaret, alkoholu a hazardu varuji, že už jsme často v bodě maxima či dokonce za ním tzv. Lafferovy křivky.

Čili zbývá podle vás ta administrativní složitost?

Podle mého názoru se otevírá největší prostor pro zjednodušování daňového systému. To znamená odstraňování nejrůznějších výjimek daňového systému, který je objektivně složitý. Tam vidím největší prostor pro aktivitu. Každá daňová výjimka má za sebou nějaké příjemce, kteří z ní těží. Je to rozhodně nejednoduchý politický boj, ale myslím, že na tom může být větší politická shoda. Nicméně o čem jsem mluvil doposud, vychází z domácí diskuze, mnohem větší obavu mám z tzv. ekologických daní, cel a dodatečných nákladů souvisejících s plněním Green Dealu a z něj vycházejících zelených politik v energetice, dopravě, stavebnictví apod. Ty mají potenciál vytáhnout z kapes daňových poplatníků mnohem větší objem peněz než jakékoliv izolované změny v našem daňovém systému. Tam by měli příznivci pravicové politiky a nízkých daní napnout maximální pozornost a bránit, co jde.

Co sjednocení sazby DPH? To má podporu třeba v TOP 09, ale i od ekonomů.

Jasně, to bych určitě taky rád zavedl. Měli jsme to v programu, klidně to v něm můžeme mít zase a vysvětlovat benefity. I já v tom spatřuji výhodu, ale nemyslím si, že je to politický průchodné při současném politickém rozdělení. A druhá věc je ta, že kdyby sjednocená sazba DPH byla nakonec na takové výši, že by to znamenalo vyšší daňové břemeno než při stávajících vícero sazbách, tak raději zůstanu u nižšího zdanění.

Když se vrátíme k té konsolidaci, tak vy patříte dlouhodobě spíše ke kritikům uvnitř vládních stran ohledně tempa snižování deficitu. Co by se podle vás mělo udělat jinak, nebo co by se mělo udělat jinak po volbách?

Já jsem přesvědčený, že k rychlejší, skutečné konsolidaci vede při stavu naších veřejných financí jediná cesta. Je to něco, co nikdo nemá rád, tedy plošné škrty. Pokud se jakákoliv vláda neshodne na tom, že škrtne určité procento výdajů z roku na rok, nebo klidně nějak rozfázovaně v průběhu volebního období, tak k úplnému uzdravení veřejných financí jednotlivými, dílčími úspornými opatřeními dojít nelze. Ale není to zdaleka jen o škrtech a úsporách, k méně bolestivé a politicky únosné konsolidaci vede cesta přes úspory, či stagnaci výdajové strany rozpočtu na jedné straně až po ekonomický růst, který přináší dodatečné příjmy rozpočtu, na straně druhé. V objemu schodků, které tady máme, nejde hledat drobné, jednotlivé úspory, ale je potřeba říci těm ministerstvům: Škrtněte tolik a tolik procent. A pak nastupuje politická a manažerská schopnost ministrů úspory v této výši najít a navrhnout. Samozřejmě si vláda může říci, že něco je priorita, kde se škrtat nebude, to je jasné. Ale nesmí být těch priorit třeba dvacet pět.

Je cestou k větší efektivitě vlády sloučení některých ministerstev, případně vytvoření nějaké české obdoby amerického DOGE, které teď nově vede Elon Musk?

Ministerstvo pro efektivitu na mě na první dobrou působí jako ze seriálu Jistě, pane ministře. Že ušetříme tím, že vytvoříme úřad či komisi, která bude hledat úspory. Určitě bych byl proti, aby vznikalo nové ministerstvo, protože úřady mají podle mě spíš zanikat. Ale na úřadu vlády je dlouhodobě spousta prazvláštních zmocněnců a podobných dalších lidí. Takže pokud by tam byl zmocněnec pro efektivitu státní správy a měl pravomoc přicházet na vládu s návrhy na úspory a rušení agend a úřadů, tak proč ne. Kdyby měl k dispozici nějaké “styčné důstojníky” na těch ministerstvech, tak by to mohlo být dobré. Ale zároveň je to procesní věc, která mě jako politika tolik nezajímá. Musí tady být především politická síla a odvaha ty věci měnit.

Jak na vás působí Donald Trump ve vztahu k Evropě, případně k Česku? Některé reakce na jeho inauguraci, nebo i před tím na zvolení, byly dost dramatické…

Zaprvé bychom měli respektovat výsledek voleb ve Spojených státech. To, že se z toho někdo vzteká, je pro mě spíš úsměvné. Kromě respektu bychom měli pracovat na tom, aby vztahy s naším nejdůležitějším partnerem byly nadále na dobré úrovni. V tomto ohledu mi přijdou nešťastné některé výroky prezidenta republiky a jeho okolí směrem k Trumpovi, takhle se vztahy od začátku nebudují. Já bych také nebyl nadšený z vítězství Harrisové, nijak bych se z toho neradoval, ale musím mít na paměti, že se zásadním zahraničně-politickým partnerem musím mít skvělé vztahy za jakékoliv administrativy. Za třetí, Trump je samozřejmě specifická osobnost. Nejen na evropské poměry, ale asi i na ty americké. Ale zřejmě měli Američané toho establishmentu, který doteď vládl a šel dlouhé roky jedním levicově-progresivním směrem a posouval kulturní války z mého pohledu do extrémních pozic, plné zuby. A voliči se tomu vzepřeli, i když by možná za normálních okolností Trumpa nevolili. Progresivní levice rozkládala USA do takové míry, že už neviděli jinou možnost.

Splní podle vás Trump to, co od něj voliči čekali?

Od prvních dnů dává najevo, že to, co sliboval v kampani, asi opravdu bude plnit. Já to hodnotím pozitivně a myslím si, že míra levicového progresivismu, která poslední dekády posilovala, je za hranou zdravého rozumu. V tomhle směru je pro mě Trump pozitivní naděje. Mezi Trumpem a Harrisovou bych si určitě zvolil Trumpa. To, že je to excentrický politik a není to úplně šálek mé kávy, jak bych si představoval fungování prezidenta jakékoliv země, to je věc jiná. V tuhle chvíli Thatcherové ani Reaganové neexistují, nejsou v politickém menu, takže musíme akceptovat Donalda Trumpa. Asi bude dělat i věci, které se nám nebudou líbit. Není to tak, že si myslím, že všechno, co udělá, bude pro nás pozitivní, narážím třeba na uvalení cel. Co ale víme, je to, že Trump bude podnikat kroky, které budou vždy v zájmu USA. Minimálně v tomto bude předvídatelný velmi. A to si myslím, že je pro Evropu a některé politiky budíček, že bude v Bílém domě prezident, který nemluví krasořečí o velkých globálních problémech a bude řešit – byť někdy třeba přízemní – problémy Spojených států.

Koalice s ANO nedává smysl kvůli ideovým odlišnostem

V jakém smyslu myslíte to, že to má být pro Evropu budíček?

Třeba v tom smyslu, že každý politik by si měl nejprve uvědomit, odkud pochází, jaké lidi reprezentuje a co má kde prosazovat. A někteří politici, kteří žijí na fórech a konferencích, na to možná trochu pozapomínají. Těch budíčků už bylo v Evropě hodně. Říkali jsme si, že to má být brexit, minulá ekonomická krize, nezvládnutí migrační krize… Nikdy ten budíček evropské politiky ke změně trendu nepřiměl, bylo to vždycky o pár proklamacích, ale pak jel ten parník evropské integrace stejným směrem vpřed. Trump by díky svému charakteru mohl být dalším – dostatečně silným – popostrčením k tomu, aby Evropa některé věci skutečně vážně přehodnotila. Třeba Green Deal a zelnou politiku obecně.

A budete tohle říkat i v kampani vašim voličům, například to, že politici mají myslet v první řadě na své občany?

Já celou politickou kariéru myslím na své voliče, respektive na všechny občany, které reprezentuji. To je na prvním místě a pak teprve přichází na řadu nějaké další věci včetně toho, že jsme součástí EU a dalších mezinárodních organizací a nežijeme sami jako ostrůvek uprostřed ničeho. To já tak mám a kéž by to měli i ostatní ve větší míře. A kdyby se do kampaně dostávalo to, že máme nějaké národní zájmy, že to není sprosté slovo a že je máme prosazovat, tak bych to vítal, protože to beru jako naprosto samozřejmou součást politiky. Naopak mě děsí ti politici, kteří se nad označením národní zájem ošklíbají. Debata o tom, co je náš národní zájem, vlastně nikdy nekončí. Když jsme u toho Trumpa, samozřejmě ne všechno, co třeba navrhuje Donald Trump, je dobré přebírat či kopírovat. Slepě přebírat něco, co zavedli a co funguje v zahraničí, nemusí být ideální a fungovat v Česku. V zahraničí se máme inspirovat, ale ne všechno slepě kopírovat.

Jak tvrdý souboj očekáváte o Středočeský kraj? Bude proti vám a Martinu Kupkovi stát zřejmě Vít Rakušan a Robert Plaga, Karla Havlíčka vyslalo ANO do Prahy…

My jsme před čtyřmi lety ve sněmovních volbách ve Středočeském kraji pod mým vedením vyhráli, porazili jsme i Karla Havlíčka. Což mě těší, protože to bývá často můj „sparingpartner“ v různých diskusích. Hnutí ANO nám to vrátilo v posledních krajských volbách. Souboj ve Středočeském kraji bude velmi důležitý, protože je to velký region, kde se přerozděluje hodně poslanců, a hodně to napoví o úspěchu ve volbách. My jako kandidáti ODS a Spolu tomu dáme maximální možnou míru pozornosti a energie, abychom tady uspěli. Jsem ale přesvědčen, že se ten souboj ve finále zúží na ty hlavní tváře, tedy kandidáty na premiéra, ať to bude Petr Fiala, nebo Andrej Babiš. Není to sice úplně jedno, ale trochu to omezuje ten vliv toho, jestli u nás v kraji bude proti nám stát pan Plaga nebo pan Havlíček.

Ale jednoho kandidáta na premiéra – Víta Rakušana – tady mít budete. Ten byl před čtyřmi lety trochu ve stínu Ivana Bartoše, zatímco teď působí, že je poměrně populární. Nebude to trochu bratrovražedný souboj s kolegou z vládního hnutí STAN?

Piráti a STAN jsou miláčky většiny médií. Piráti se nyní zdají být na sestupné tendenci, takže se veškerá podpora ze strany médií vlije do STANu. To je podle mě trend, který se dá očekávat. My se toho ale nebojíme. Koneckonců si všichni pamatujeme, jak média tlačila předsedu Pirátů Ivana Bartoše, dělala z něj krátce před volbami v podstatě favorita na premiéra vůči Petru Fialovi. Myslím, že to bylo přání otcem myšlenky a že ten stejný model, jako byl u Ivana Bartoše, lze pozorovat nyní u Víta Rakušana. Určitě ta mediální podpora bude STANu pomáhat, ale myslím si, že je to přefouknuté, stejně jako u Bartoše. A že potvrdíme roli silnějšího partnera. Byť je pravdou, že STAN asi vysaje voliče Pirátů, celkově levicovější voliče, což ale zase podle mě odradí voliče pravicové. Stačí se podívat na nedávné vyjádření pana ministra pro evropské záležitosti Dvořáka, aby se zvýšily daně, abychom měli na výdaje na obranu. To mluví za vše a je to podle mě první výstřel doleva.

Vy jste po krajských volbách tady ve Středočeském kraji vyjednávali s hnutím ANO, byť to nakonec nedopadlo. Umíte si – v jakékoliv formě – představit spolupráci na celostátní úrovní?

My jsme ve Středních Čechách jednali s hnutím ANO na jedné, jediné schůzce osobně. Potkali jsme se s nimi jako s vítězem voleb ve Středočeském kraji, které poměrně výrazně vyhráli, a to hned ve volební večer. Mně jako člověku, který má nějaké sportovní principy v sobě, přijde slušné pogratulovat vítězi voleb. A bavili jsme se o tom, jakým způsobem vidí vítěz voleb situaci ve Středních Čechách. Ale nikdy jsme neřekli, že je hnutí ANO náš nejbližší možný partner. Zazněla nabídka od hnutí ANO na hejtmana, ale to je všechno. To, co se okolo toho rozvířilo, i když jsme celou dobu říkali, že preferujeme spolupráci s dosavadním partnerem, tedy hnutím STAN, podle mě vycházelo z nějaké nervozity kolegů ze STAN, aby se neocitli mimo koalici. Museli jsme zvažovat třeba to, že budeme mít slabou většinu. Také jsme se nedohodli v prvních hodinách, protože STAN měl nějaké představy, které jsme nesdíleli, a museli jsme se někde dospět k nějakému kompromisu. My jsme postupovali racionálně a byť byla nabídka na hejtmana od hnutí ANO zajímavá, tak pro mě jsou důležitější dlouhodobé priority, což bych za konkrétní funkci neměnil. A myslím, že jsem tím dokázal, že funkce pro mě nejsou v politice tak důležité jako program a hodnoty.

A na té vládní úrovni?

Skládat koalici s ANO si na celostátní úrovni neumím představit z logiky ideových odlišností. Dávají najevo, že všechno, co se nám podařilo během těch čtyř let udělat a co země potřebuje, jako je třeba penzijní reforma, chtějí zrušit, takže nedává smysl jít s nimi do vlády. Já to nepovažuji za pravděpodobné. A myslím si, že ani z druhé strany ten zájem nebude, respektive že Andrej Babiš nás nebude chtít oslovit. Bude podle mě chtít oslovit některého z těch jednodušších partnerů pro spolupráci, to teď nemyslím nijak pejorativně. Ale ODS to určitě nebude.