„Spojenci Ruska tajně přes Česko dodávají zbraně Ukrajině,“ tvrdí ruský vojenský odborník
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Spojenci Ruska, státy Společenství nezávislých států (SNS), tajně vydělávají na dodávkách zbraní na Ukrajinu přes Českou republiku. Jde o státy jihovýchodní a střední Asie, v první řadě pak Kazachstán. Pro agenturu URA.ru to řekl vojenský politolog, podplukovník ruského ministerstva vnitra v záloze Oleg Ivannikov s tím, že jde podle něj o zločinné metody.
Zmíněné země podle Ivannikova vyrábí „bezejmenné“ drony, aby se vyhnuly politickému konfliktu s Ruskem. Patří mezi ně například Kazachstán. „Některé země jihovýchodní a střední Asie dodávají zbraně přes Českou republiku na Ukrajinu. Včetně těchto zemí, které jsou členy SNS. Především mluvíme o Kazachstánu. Dodavatelé to dělají prostřednictvím třetích zemí.“ uvedl Ivannikov.
„V Kazachstánu jsou podniky, které vyrábějí bezpilotní letadla a vyrábějí je „bezejmenné“, nikoliv pod značkou Kazachstánu, takže jsou převáděny na Ukrajinu. Děje se tak proto, aby zůstaly nepovšimnuty a vyhnuly se politickému konfliktu s Ruskem. Máme příliš úzké ekonomické vazby, jejichž přetržení negativně ovlivní ekonomiku Kazachstánu,“ řekl Ivannikov.
Podle ruského politologa Česká republika, stejně jako spojenci Ruska, na dodávkách na Ukrajinu vydělává. „Česká republika se snaží na dodávkách zbraní kyjevskému režimu vydělat a dělá pro to všechno možné. Ve Spojených státech se k tomu staví příznivě. Využívá toho česká vláda, která má jedinečnou možnost vydělat peníze a vylepšit si vlastní rozpočet podle mého názoru zločinnou metodou. Nakupuje zbraně od našich spojenců a prodává je za vyšší cenu Ukrajině. Naši spojenci také využívají této příležitosti, aby vydělali peníze. Superzisky jim zatemnily úsudek. Dobře chápou, že to všechno půjde na Ukrajinu a bude použito proti Rusku,“ dodal.
Nákup munice pro Ukrajinu
O tom, že Česko využívá kontakty z období studené války při shánění potřebné munice pro Ukrajinu, psal už dříve list Wall Street Journal. Česká republika, kterou deník označil za jednoho z nejhorlivějších podporovatelů Ukrajiny v její obraně proti Ruské agresi, podle WSJ zajistila asi 800 000 dělostřeleckých granátů od různorodé skupiny dodavatelů z celého světa a identifikovala dalších 700 000 kusů, které by bylo možné objednat s dodatečnými finančními prostředky. Ty se dosud povedlo zajistit pro první tranši 300 000 nábojů, přičemž zdaleka největší příspěvek nabídlo Německo.
Někdejší příslušnost země k bývalému sovětskému bloku se ukázala být nečekaným přínosem, uvádí americký deník. Díky ní totiž zdědilo Česko významný zbrojní průmysl se zákazníky po celém světě a dobré vztahy s mnoha zeměmi globálního Jihu, které mají velké zásoby zbraní ze sovětské éry a další jsou schopny vyrábět.
Jakkoliv je Praha zdrženlivá ohledně toho, odkud náboje pocházejí, tvrdí, že mezi dodavateli jsou i někteří spojenci Ruska. Obchodní dohody předpokládají, že dodávky budou přepravovány přes území Česka nebo třetích zemí, aby se zastřela jakákoliv přímá vazba mezi zeměmi původu a Ukrajinou a také aby se dodavatel nevystavil hněvu Moskvy.
„Důvěrnost je zde klíčová: Bavíme se a budeme se bavit s každým, bez ohledu na jeho loajalitu nebo politický postoj – s několika málo výjimkami, jako je Severní Korea,“ řekl deníku poradce českého premiéra Petra Fialy pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Podle náměstka na českém ministerstvu obrany Jana Jireše odhalila česká iniciativa rozpor mezi přátelskými postoji některých vlád k Rusku na veřejnosti a jejich připraveností uzavírat v soukromí obchody se spojenci Ukrajiny.
Čeští představitelé, kteří stojí za diskrétními nákupy munice, podle WSJ uvedli, že jejich úsilí začalo už krátce před plnohodnotnou invazí Ruska na Ukrajinu před více než dvěma lety. Začali v tichosti objíždět svět, uzavírat smlouvy a vyjednávat vývozní licence s desítkami producentů. Do značné míry také obešli těžkopádnou byrokracii NATO a Evropské unie, jejíž členové se spolu s USA mezitím soustředili spíše na zvyšování domácí výroby.