Zpráva o údajné smrti generála Pavla dva dny před druhým kolem prezidentských voleb je samozřejmě závažná věc, je nutné ji odsoudit a vyšetřit a viníky případně potrestat (veřejně prospěšnými pracemi). Snad ji nikdo nebral ani na chvíli vážně.

Když se dopoledne objevila – a vzápětí byla pochopitelně vyvrácena –, čekal jsem chvíli, jestli napadne někoho to samé co mě. Je podvečer, píšu „komentář“, ve kterém jsem se chtěl vyhnout čemukoli, co by mělo společného s volbami, ale stále ještě jsem nikde nezaznamenal, že by s tím někdo přišel. Takže to zatím možná napadlo jenom mě, proto o tom rychle napíšu, než mi to někdo vyfoukne. Nebo to napadlo víc lidí, ale nemají potřebu se o tom šířit. Vždyť je to taková ptákovina. Já ale píšu ten komentář…

Zpráva, že „Paul je mrtvý“, přece patří k nejslavnějším hoaxům mediálního světa, dřív se říkalo urban legend! Na anglické Wikipedii je o ní dlouhatánské heslo a my, co máme rádi Beatles, to známe nějak od dětství, přičemž jsme o tom slyšeli různé tajemné věci, jež nám naháněly hrůzu.

Paulův životopisec Paul Norman píše, že téměř dva měsíce se všemožní analytici a vykladači vrhali do hledání krkolomných indicií, jejichž odhalování a šíření udržovaly tu morózní fámu při životě. Tak ve skladbě Revolution 9 na Bílém dvojalbu nějaký neidentifikovatelný hlas údajně zpívá „rozpal mě, mrtvý muži“ (turn me on, dead man). V poslední části Strawberry Fields Forever prý John zpívá „pohřbil jsem Paula“(I burried Paul), ačkoli Lennon tvrdil, že správná slova jsou „brusinková omáčka“ (cranberry sauce).

Nejznámější je asi hledání stop po Paulově smrti na obalu Sgt. Pepper a Abbey Road: na Seržantovi má prý Paul na rukávu uniformy pásku s písmeny OPD, tedy oficiálně prohlášen za mrtvého (officially pronounced dead), na přebalu Abbey Road zase ty čtyři postavy na přechodu jsou vlastně pohřební průvod: bíle oděný John je kněz, Ringo v černém obleku je pohřebák, George v modrých pracovních džínách je hrobník a Paul, který jde po zebře bosý, je mrtvola… V pozadí ulice je pak volkswagen s číslem, kde je mimo jiné IF 28, čili že kdyby (if) žil, bylo by mu 28… Ve filmu Magical Mystery Tour má pak Paul černý karafiát, zatímco ostatní mají červený.

Tisková kancelář společnosti Apple musela tu fámu neustále dementovat, ostatní Beatlové, stejně jako Paulova rodina, mlčeli, fanoušci a tisk šíleli. Nakonec americký časopis Life udělal něco, co jiné nenapadlo: vyslídil existenci firmy High Park ve Skotsku a poslal tam redaktora. Paula nejdřív naštvali, ale pak souhlasil s rozhovorem a focením: slavné fotografie rozcuchaného a neoholeného Paula s malou Mary v náručí, které pak vyšly na obálce Life, jsou odtud. Paul v tom rozhovoru vtipně citoval Marka Twaina: „Fámy o mojí smrti byly výrazně přehnané…“ Tehdy ještě byly rockové hvězdy vtipné a sečtělé.

A pak mě napadá, že tu zajisté divnou fámu o Pavlovi mohl vypustit třeba i někdo, kdo tuhle slavnou historku o „mrtvém“ Paulovi znal. Byl by to divný vtip, ale třeba počítal, že to někoho hned napadne. No, asi, ba zcela jistě to tak nebylo a vzniklo to v rámci obecné patologie, jíž je situace plná. Ale kdyby náhodou, berme to s rezervou. Paul žije a Pavel taky. Buďme rádi a pusťme si v sobotu třeba All You Need Is Love.