Organické vrstvení historických epoch a slohů se prolíná domem v jedné z nejstarších částí Starého Města pražského od sklepů až po krovy a ilustrativně současně dokládá postupný vývoj pražského jádra. K těmto historickým vrstvám nyní architekti ze studia QARTA Architektura přidali v rámci komplexní a detailní rekonstrukce zcela novou, která je však nijak nepřehlušuje.

Rodinné stříbro

Krátkodobé ubytování, hluční turisté, trdelníky namísto pekáren, suvenýry místo drogerií i nedostatečná nabídka bydlení. Koktejl namíchaný masovým turismem, kvůli kterému se čím dál víc vylidňují historická centra měst, už dnes vlastně ani nikoho nezaráží. Spolu s tím se mění také původní využívání domů, aby mohly generovat rychlejší příjem. Z těchto důvodů je vlastně překvapivé, že se někdo rozhodne jít v tomto prostředí opačnou cestou a historickému domu na „luxusní“ adrese navrátit jeho někdejší funkci – funkci obyčejného činžovního domu s dlouhodobými pronájmy za slušnou cenu (čtyřiatřicetimetrová garsonka za patnáct tisíc měsíčně). Dnes už bývalé majitele (potomky majitelů, kterým byla nemovitost navrácena v restitucích) k tomu motivoval určitý morální závazek.

Šlo vlastně o péči o „rodinné stříbro“, jak říkají architekti neobyčejné velkorysé rekonstrukce, která tento úchvatný dům v Havelské ulici nedávno potkala. Pokud by se šlo o ryze komerční projekt, probíhala by docela jinak.

Pro návrh rekonstrukce oslovili investoři pražské studio QARTA Architektura, to se pak projektu věnovalo dlouhých devět let. Během této doby se architekti museli seznámit s komplikovaným historickým vývojem tohoto pozoruhodného domu, který mezi staroměstskými uličkami rostl organicky v průběhu staletí. A protože cílem autorů rekonstrukce byla pečlivá obnova původních prvků, přiznání jednotlivých historických vrstev a jejich citlivé doplnění o nové zásahy s ohledem na dnešní požadavky, bylo zapotřebí celou stavbu probádat doslova cihlu po cihle. Veškeré nové zásahy přitom pochopitelně musely probíhat velmi pokorně s ohledem na historickou hodnotu objektu, jelikož jde o nemovitou kulturní památku spadající zároveň do městské zóny UNESCO.

Nové a staré

Činžovní dům Havelská 27 je poměrně heterogenní srostlicí hned několika staveb. Také proto vystřídal během své dlouhé historie řadu názvů – Lederhaus, U Černé zahrádky nebo U Cortésů. První písemná zmínka o domě pochází už z poloviny čtrnáctého století. V polovině sedmnáctého století došlo ke sjednocení původních pěti gotických domů, nicméně dnešní podobu stavbě propůjčila až rozsáhlá pozdně klasicistní přestavba. Po stavební stránce dělá dům unikátním také ulice procházející jím skrz naskrz (spojuje ulice Havelská a Kožná), odkud také vedou vstupy do jednotlivých částí stavby.

Aby architekti mohli uchovat původní charakter historického domu, bylo zapotřebí obnovit řadu originálních prvků. To se týkalo například zastřešení hlavního dvora někdejší nýtovanou konstrukcí s prosklenou střechou, která byla z bezpečnostních důvodů snesena při bombardování Prahy za druhé světové války. Její dnešní podoba nese rysy té historické. Pečlivým restaurováním prošly kromě fasády také okna a dveře, truhlářské či zámečnické prvky nebo keramické a dřevěné podlahy – všechno to, co dělá dům domem. Nové zásahy architekti pojednali naopak kontrastně vůči historickému základu, aby bylo na první pohled jasné, co je staré a co nové. Konkrétně třeba boxy koupelen a toalet byly do interiérů vloženy v podobě jednoduchých kvádrů nezasahujících do původních konstrukcí.

Při procházení domem si znovu uvědomíte, s jakou velkorysostí a noblesou se dřív k podobným stavbám přistupovalo – a na jaké úrovni jsou v porovnání s nimi dnešní i sebeluxusnější bytové soubory. O to víc zamrzí, že tato rekonstrukce se zachováním funkce činžovního domu je pouze výjimkou, která se nejspíš následování jen tak nedočká.