Když se před pár lety začala šířit zpráva o tom, že v Roztokách u Prahy byla objevena dosud neznámá stavba jednoho z nejvlivnějších českých architektů první poloviny dvacátého století, stáli v úžasu i sami znalci díla Jana Kotěry. Raná stavba tvůrce, od jehož úmrtí nás dělí sto let, se po dekádách dřímání pod slupkou pozdějších úprav dočkala pečlivé obnovy až nedávno díky obdivuhodnému úsilí jejího nového majitele.

To že je Kotěra?

Městečko Roztoky severně od Prahy má pověst nejstaršího vilového letoviska v dosahu hlavního města, kde si bankéři, továrníci, univerzitní profesoři a právníci stavěli už od druhé poloviny devatenáctého století reprezentativní letní sídla pro pohodlné bydlení svých rodin v klidném přírodním prostředí. Nejlepší adresou se stala ulice Tiché údolí, tam vyrostly krásné vily od známých architektů. Že je mezi nimi také stavba podle návrhu Jana Kotěry, se však zjistilo až po roce 2016, kdy se tehdy ještě obyčejného domku prakticky nulové historické hodnoty chopili noví majitelé Milan a Zora Kožíškovi. A pod svýma rukama začali objevovat architektonický poklad.

Při prodeji vily sice prý realitní kancelář uváděla, že dům je dílem Jana Kotěry, při pohledu na tuctovou stavbu se sedlovou střechou této informaci však nepřikládali velkou váhu. Až během prací na potřebné rekonstrukci začali Kožíškovi zjišťovat, že někdejší řešení vily pod nánosy let opravdu odpovídá původním výkresům z počátku dvacátého století. Věděli, že rekonstrukce domu po vzoru Kotěrova návrhu bude stát hodně práce i peněz navíc, přesto se rozhodli vydat právě touto cestou.

Detektivka

Postupně se začal skládat celý příběh vily, který noví majitelé dávali dohromady s pečlivostí detektivů. Zjistili, že původní domek koupili roku 1900 manželé Lev a Františka Peterkovi, pro které tou dobou navrhoval mladý Jan Kotěra po svém návratu z vídeňských studií svou vůbec první pražskou zakázku – nové průčelí a další úpravy tzv. Peterkova domu na Václavském náměstí –, která k nám přinesla závan nastupující secese. O dva roky později svěřili stejní investoři Kotěrovi také přestavbu tohoto roztockého domu, ze kterého architekt vytvořil elegantní vilu s mnoha úchvatnými detaily. Současně jde o jedno z prvních uplatnění ploché střechy u nás. Už v meziválečném období byla však vila značně pozměněna po vzoru puristické moderny, za socialismu navíc dostala šikmou střechu i nová okna, takže její původní noblesa i architektonické kvality byly ty tam.

Protože Kožíškovi měli k dispozici jen pár výkresů Jana Kotěry, byla pro ně rekonstrukce spíš archeologickou činností. Architekti, které pro spolupráci na rekonstrukci oslovili, prý pokaždé chtěli přidávat něco nového, proto si nakonec majitelé vystačili jen s projekční kanceláří. Aby si udělali přesnou představu o detailech a konkrétních prvcích, které Jan Kotěra navrhoval, začali objíždět jeho stavby v Česku i v Rakousku. Zjistili třeba, že některé reliéfy fasád odpovídají těm z jiných Kotěrových realizací (třeba Peterkova domu nebo Trmalovy vily), takže je použili jako vzor. Milan Kožíšek přitom ručně vyřezával z polystyrenu modely štukové výzdoby, aby se přesvědčil, že vše bude přesně sedět. Jejich zhotovení však přenechal odborníkům, na náročném zpracování fasády například spolupracoval s firmou Akant Art, která se podílí na obnovách cenných historických památek. V interiéru vily se dochovalo prakticky jen schodiště se zábradlím, při jeho zařizování ale majitelé postupovali s citem, nechali dokonce zhotovit repliky původních keramických obkladů.

Všechny kroky konzultoval Milan Kožíšek s odborníky, aby se mohl dobrat co nejlepšího výsledku. Díky jeho vytrvalosti nyní můžeme obdivovat další z úchvatných domů Jan Kotěry. „Někteří moji kolegové hrají nohejbal, jiní jezdí lovit muflony. Já jsem se rozhodl tři roky věnovat tomuto domu. A takto stráveného času vůbec nelituju,“ shrnuje majitel Kotěrovy vily.