Na nymburském hřbitově najdeme stavbu, která navzdory svým skromným rozměrům vyvolala ve své době doslova poprask. Malý, přesto však monumentální objekt je dílem mimořádně pozoruhodné osobnosti umělecké scény meziválečného Československa, která však v architektuře nedostala příliš příležitostí.

Nedoceněný purista

Bedřich Feuerstein (1892–1936) je z dnešního pohledu takřka mytickou postavou. Jen málokdo z jeho kolegů a kolegyň se mohl pochlubit tak bohatou sítí kontaktů a pracovními zkušenostmi z předních světových ateliérů, přesto se Feuerstein nedokázal u nás probojovat k žádným větším zakázkám. V Česku můžeme narazit pouze na dvě jeho stavby – v pražských Dejvicích zrealizoval v první polovině dvacátých let neoklasicistní budovu Vojenského zeměpisného ústavu, v Nymburce pak ve stejné době ve spolupráci s Bohumilem Slámou městské krematorium. A právě díky krematoriu se nadobro zapsal mezi nejlepší architekty a architektky své doby.

K projektu se přitom dostal ve svých pouhých třiceti letech, kdy se většina architektů a architektek profesně teprve rozkoukává a nabírá první zkušenosti. Že šlo právě o krematorium, nebyla náhoda. Feuersteina to už od mládí táhlo k funerální tematice, a to nejen v architektuře. Vypracoval například několik designů uren i soutěžní návrh na krematorium v Pardubicích, s nímž se umístil na druhém místě – za ikonickým projektem Pavla Janáka. Na slavném pardubickém krematoriu z roku 1923 v rondokubistickém stylu, které si získalo popularitu zejména díky filmu Spalovač mrtvol, můžeme zároveň nejlépe ilustrovat, čím nymburská stavba tak vynikala. Rondokubismus byl tehdejší směr, který měl v architektuře napomoci k emancipaci mladého Československa, byly pro něj typické výrazné ornamenty i barevnost. Feuerstein však tyto tendence svým projektem rázně opustil ve prospěch elementárních geometrických forem a čistý ploch – krematorium v Nymburce je považováno za první ryze puristickou stavbu v Československu. Obě zmiňovaná krematoria od sebe dělí pouze rok, jejich podoba ale snad ani nemohla být odlišnější. Ukazuje to tak na pestrost architektonických přístupů ke stejným stavebním úkolům a k jejich adekvátnosti, bylo by pošetilé jeden z nich zamítat a druhý obdivovat.

Paříž, Tokio, Praha

Je to právě obdivuhodná práce s geometrickými formami, které zajišťují nymburskému krematoriu jeho mimořádnou působivost. Jde především o členění stavby a kontrast pravoúhlých a oválných tvarů, který se projevuje v půdorysu i drobných detailech. Pokud jde o formu stavby, můžeme tady rozpoznat především vliv architekta Jožeho Plečnika, ke kterému Feuerstein chodil na soukromé hodiny během studií na pražské technice a Akademii výtvarných umění. Kromě budovy samotné navrhl Feuerstein s Bohumilem Slámou také urbanistickou koncepci hřbitova s hlavní přístupovou cestou, která je umístěna na osu k průčelí krematoria, což posiluje dojem ze stavby. Stavba byla v roce 2017 prohlášena národní kulturní památkou s nejvyšším stupněm ochrany, dlouhodobě je však ve špatném stavu, proto se připravuje její celková rekonstrukce.

Po dokončení krematoria Feuerstein odcestoval do Paříže, kde pracoval u jednoho z otců architektonické moderny, Augusta Perreta. Poté přesídlil do Japonska, kde spolupracoval na několika projektech s československým emigrantem Antonínem Raymondem, jehož ateliér si v zemi vycházejícího slunce vydobyl výsadní postavení a dodnes se k němu hlásí hvězdy japonské architektury. Po návratu zpět do Československa roku 1930 už žádný architektonický projekt Feuerstein nezískal, a tak se věnoval především scénografii (pracoval na hrách pro Národní i Osvobozené divadlo). Pracovní neúspěchy se bohužel podepsaly na jeho psychickém zdraví, což vedlo až k jeho sebevraždě skokem z Trojského mostu v pouhých 44 letech. O to obdivuhodnější je, že za tak krátký život dokázal ovlivnit moderní architekturu, scénografii i grafický design.