Jak jsme si mohli čerstvě uvědomit u zprávy o zdražování silové elektřiny, možným scénářem vývoje u nás je deindustrializace, odumírání průmyslu. Česká vláda před tím dosud zavírá oči, jako dítě, které si myslí, že když něco přestane vidět, přestane se to dít. A tak jako dítě odevzdáváme svůj osud do rukou dospělých a doufáme, že přijdou i za nás k rozumu. Vyhlížíme vlaštovky změny. Jde tu samozřejmě o Německo.

Co jsou ty německé vlaštovky změny? Jedna přilétla minulý týden z Karlsruhe, ze Spolkového ústavního soudu. Příslušný senát zrušil vládě a parlamentu už odhlasovaný přesun kreditů za 60 miliard eur do tzv. Klimatického a transformačního fondu (KTF). Možnost vzít si tyto kredity schválili poslanci ještě minulé vládě před dvěma lety, byla to poslední tranše kreditů pro boj s následky lockdownů a jimi způsobeného hospodářského útlumu. Pak se ukázalo, že těch 60 miliard už není proti koroně a stagnaci třeba vynakládat, a tak byly už současnou vládní garniturou (rudí, zelení, žlutí, tedy semafor) přesměrovány na zelenou přestavbu ekonomiky. Soud dovodil, jaká pravidla byla tímto manévrem porušena. Fond KTF teď bude muset oněch 60 miliard sehnat jinak. Nebo by je mohl i odepsat a prostě nestavět nové větrníky, soláry, hospodářsky zcela nesmyslnou infrastrukturu pro výrobu zeleného vodíku. To by samozřejmě znamenalo, že Německo nebude plnit svoje úkoly z Green New Dealu pro navyšování podílu obnovitelných zdrojů. Rozhodnutí soudu přispívá k tlaku na vládu dosud rigidně zelenou.

Rozhodující ale bude pohyb na politické scéně. A tady činit předpovědi je jako předpovídat konečnou konfiguraci v kulečníku chvíli před šťouchem. Koulí v německé politice, které se mohou srazit anebo zakutálet, je víc. Tři strany semaforu disponují v součtu už jen asi třetinou hlasů. Z toho mírně profituje křesťanskodemokratická opozice CDU/CSU, nicméně ani ona neroste nad svou třetinu hlasů. Rozhodující budou strany, které dnes operují ve zbývající třetině. Alternativě pro Německo (AfD), která stabilně překonává dvacet procent, se možná v těchto dnech rodí konkurence – Společenství Sarah Wagenknechtové. SW je dosavadní poslankyně za Levici, nástupnickou stranu východoněmeckých komunistů. Pro českého čtenáře snad překvapivě se Levice v mnoha tématech přidala k mainstreamu. Wagenknechtová, s odstupem nejznámější a nejoblíbenější politička této strany, nabídne verzi jakéhosi konzervativnějšího levičáctví: má výhrady proti klimatické ortodoxii, genderování a nekontrolovanému masovému přistěhovalectví. Teď se může klidně stát, že bude brát AfD, ale stejně pravděpodobné je, že naopak potopí Levici. Pak by zprava i zleva proti rudozelenému establishmentu stála skutečná opozice. Po zprávě, že Wagenknechtová po nějakém váhání k založení strany přikročí, jí měření agentury INSA naměřilo senzačních 12 procent.

Koule k pošťouchnutí jsou i na pravici, v prostoru mezi AfD a CDU. Asi 20 procent Němců se řadí mezi neobsloužené konzervativce, jimž CDU přijde moc nazelenalá a AfD poněkud nahnědlá. Něco se v tomto segmentu hýbe, úvahy o vzniku nové strany vedou bývalý ředitel kontrarozvědky Hans-Georg Maassen (zatím v CDU, která se ho pokouší vyloučit) nebo popularizátor ekonomie a autor bestsellerů Markus Krall. Celostátní ambice chovají i Svobodní voliči z Bavorska, kde tvoří pravé křídlo v zemské vládě. Příští rok čekají Německo troje zemské volby, všechny na východě země, kde dnes AfD vévodí průzkumům. A zase: překročila by tu maassenovská formace pět procent, nebo by zůstala pod ní a tím oslabila protirežimní opozici? Maassen sám formuluje cíl dosáhnout v Sasku, Sasku-Anhaltsku a Durynsku takzvané „občanské většiny“ bez sociálních demokratů, postkomunistů a Zelených. Ty tři východní spolkové země, každá jedna z nich, se mohou stát terénem, kde bude stržena „požární zeď“ kolem AfD. Strhávala by ji logicky CDU. Pokud by se toto dosud nemyslitelné stalo, může se časem stát i něco dnes ještě nemyslitelnějšího na celoněmecké úrovni – odklon od zeleného fanatismu. Čeští političtí oportunisté jako Petr Fiala nebo Andrej Babiš, kteří vědí, čím nám hrozí Green New Deal, avšak nic neudělali, by byli vysvobozeni.