ÚHEL POHLEDU: Tažení za dobrovolným odevzdáním konkurenceschopnosti Evropy pokračuje. Posledním příspěvkem v této věci se stalo rozhodnutí německého soudu ve spolkové zemi Hesensko, který potvrdil zákaz nedělního obchodování v zemi. Na tom by ještě nebylo nic tak překvapivého, vždyť v Německu je zákaz obchodování v neděli tradicí již sto let. Jenomže pokrytectví tohoto rozhodnutí se ukáže, když dodáme, že tento zákaz se vztahuje i na roboty. Jinými slovy, soud nyní prohlásil, že „i roboti mají právo na nedělní odpočinek“.

V Německu má toto rozhodnutí větší dopad, než by aktuálně mělo třeba u nás. U nás totiž dosud příliš neznáme plně robotizované nakupování. Nicméně německý regionální obchodní řetězec Tegut má nyní ve zkušebním provozu čtyři desítky plně automatizovaných obchodů, kde se stroje starají o doplňování zboží, platby u kasy, dokonce o otevírání dveří zákazníkům. Obchod tak může fungovat v neděli bez jediného lidského zásahu. Německé ústavní právo na „nedělní odpočinek“ tak není nikterak dotčeno. Jediným efektem je poškození zákazníků, kteří ztratili možnost si nakoupit, aniž by tím ovšem „pracovně obtěžovali“ jediného prodejce. Důsledkem je menší konkurence, a tedy i vyšší ceny pro zákazníky.

Místo aby soudní moc poctivě přiznala, že nechce technologický vývoj a volí stagnaci v minulosti, raději stroje a software „polidští“ a pokrytecky mluví o „právu na odpočinek“. Pochopitelně že celá věc se má jinak, samozřejmě že v pozadí je strach odborářů, že i další obchodníci by mohli automatizovat své obchody a propustit zaměstnance, a péče o stroje je jen dětinskou záminkou. Z ekonomického pohledu to má ovšem daleko širší přesah.

Tím přesahem je skutečnost, že zaměstnanci obecně v Evropě stále méně pracují, ale za méně požadují více peněz. Například v Německu v porovnání s dobou covidovou poklesla míra nezaměstnanosti, což na první pohled vypadá dobře a zdá se to být známkou rozjezdu ekonomiky, ale současně tento pokles míry nezaměstnanosti byl kompenzován poklesem průměrné doby odpracované jedním zaměstnancem. Jinými slovy, je odpracováno plus minus stejně hodin. A to už jako rozjezd ekonomiky rozhodně nevypadá.
Podobně v České republice máme dlouhodobě jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v rámci EU. A to vypadá na první pohled dobře. Jenomže všechno vypadá jinak, když dodáme, že ve veřejném sektoru je vázán zhruba milion pracovních sil neboli přibližně pětina dostupné pracovní síly a státní sektor v počtu zaměstnanců na celkový počet obyvatel zaměstnává nejvíc lidí v rámci celé Evropské unie. Jenom něco málo přes jednu třetinu lidí v zemi živí skoro dvě třetiny dalších pracovně neaktivních lidí nebo lidí pracujících ve státním sektoru, které ale nemůžeme považovat za lidi vytvářející hodnoty.

A může být ještě hůř. I v Česku se nyní znovu otevřel boj o zákon z roku 2016 zakazující ve stanovených svátcích maloobchodní prodej. Zatímco část hlasů je pro zrušení zákona, další hlasy naopak volají po rozšíření zákazu právě i na nedělní prodej. Toto tažení za dobrovolným snižováním konkurenceschopnosti má své zcela měřitelné důsledky.

Německé podniky hodlají v letošním roce snižovat investice. Vyplývá to z průzkumu, jehož výsledky tento týden zveřejnil mnichovský ekonomický institut Ifo. Index investičních očekávání v březnu podle průzkumu klesl na minus 0,1 bodu z listopadových 1,2 bodu, což signalizuje, že počet podniků plánujících snižování investic převažuje nad počtem firem plánujících jejich zvyšování. To je samozřejmě zcela nekompatibilní s nadějí na hospodářské oživení.