Minulý týden zarezonovala zpráva týkající se brzkého výrazného zdražení benzinu, nafty a topení. A to kvůli novým zeleným daním EU, respektive kvůli tolik známým emisním povolenkám. Je docela překvapivé, jaký údiv ta zpráva vyvolala, protože ve výsledku jen jednoduše podává to, co sama Česká republika odsouhlasila už v době našeho evropského předsednictví. Jenže nikdo z vládních představitelů to občanům tehdy srozumitelně, a především na rovinu neřekl. A neděje se to ani teď. Těžko se domnívat proč, ale zřejmě proto, že se špatně říká pravda o tom, že se lidem běžný život dost prodraží. A že to není žádný nezamýšlený důsledek, nýbrž cíl.

Už v polovině roku 2022 členské země podpořily radikální klimatický plán Bruselu, balíček Fit for 55, který má do roku 2030 snížit emise o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Zjednodušeně je to taková páteř celého Green Dealu. Za nás byla při souhlasu přítomna tehdejší lidovecká ministryně životního prostředí Anna Hubáčková. Finální podobu jednotlivých opatření jsme si pak ještě dojednali jakožto předsedající země, k žádnému převratnému zmírnění mnohdy radikálních změn však nedošlo.

Mezi odsouhlasenými opatřeními je asi nejznámější ukončení prodeje automobilů se spalovacími motory po roce 2035. Tedy – auta budou moci mít spalovací motor, avšak nebudou smět vypouštět vůbec žádné emise, což je velmi obtížně splnitelné. Masový přechod k elektroautům se v tuto chvíli ukazuje jako nemožný, protože celá podpora elektromobility stojí na masivních státních dotacích, bez kterých se pro širokou veřejnost stává nedostupnou. Když se štědrá státní podpora utne, anebo i jen silně omezí, zájem o elektrická auta prudce klesá, což jsme nedávno viděli v Německu. Nálady se proměnily. A to nejen u veřejnosti, ale vzhledem k blížícím se eurovolbám i u politické reprezentace, která si aspoň v tomto případě možná uvědomila, že lidé neskousnou úplně všechno.

Benzin za padesát korun?

Vedle ukončení prodeje aut se spalovacími motory je ale ve svých důsledcích pro každého občana Evropské unie mnohem podstatnější právě rozšíření emisních povolenek na další oblasti. Na ty, které se dotýkají každodenního fungování lidí. Povolenkami, totiž zelenými cenovými přirážkami, se od roku 2027 zatíží osobní doprava i vytápění budov. Neznamená to nic jiného, než že za necelé tři roky se zdraží benzin, nafta i topení. Původně se mluvilo o zdražení litru pohonných hmot asi o tři koruny. Už to je něco, co lidé neradi slyší. Takové zdražení by ale nastalo za předpokladu, že by cena emisní povolenky opravdu byla podle očekávání EU ve výši 45 eur za tunu CO₂. Už teď ale zaznívají varování ze všech stran, že cena bude velmi pravděpodobně vyšší. Mohla by být v rozmezí 100 až 300 eur.

Když lidem naplno řeknete, že při ceně povolenky 200 eur by cenová přirážka dosáhla víc než padesáti centů za litr nafty nebo benzinu (čili přes deset korun), asi to nebudou s klidem akceptovat. A přitom takové výpočty zaznívají od odborníků, kteří se modelováním cen u obchodování s povolenkami zabývají. Jen se o tom moc nahlas nemluví. Kdyby měly ceny u čerpacích stanic vyskočit o deset korun, vyvolá to sociální bouře. I když vzrostou o téměř jistých zhruba pět korun, bude to dost bolet. Německý europoslanec za Evropskou lidovou stranu Peter Liese docela střízlivě konstatoval, že země EU by měly své občany připravit na svět, ve kterém budou fosilní paliva vzácná a drahá.

Že fungování emisních povolenek v osobní dopravě a ve vytápění budov bude „náročnější“, přiznává i náš aktualizovaný Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu. Každá členská země svůj „akční“ plán pošle ke schválení Evropské komisi, ta k němu může vyslovit připomínky. Finální znění by mělo být hotové do konce června. Opět platí, že vláda loni na podzim o podobě stěžejního klimaticko-energetického plánu a o tom, co se v něm píše, informovala jen velmi zběžně, spíš vůbec. Jediné, co tehdy kabinet sdělil, byla informace, že podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě by měl do roku 2030 stoupnout ze současných asi 18 procent na 30 procent, růst by měla táhnout zejména solární a větrná energetika. A že v delším horizontu posílí jádro. Pokud k výstavbě nových dukovanských bloků za nějakých rozumných podmínek financování vůbec dojde.

V klimaticko-energetickém plánu se ale také lze dočíst, že kvůli zmíněné náročnosti dekarbonizace by bylo dobré zvýšit daně. „Úprava daně z příjmu a/nebo sociálních odvodů by dále mohla být vhodným nástrojem pro řešení sociálních dopadů nízkopříjmových domácností, ale i nižší střední třídy,“ tvrdí strategie. A pokračovat se bude i v přerozdělování peněz vybraných z povolenek přes Sociální fond pro klimatická opatření, ze kterého Česko získá dohromady sto miliard korun. Abychom mohli, jak hezky říká ministerstvo životního prostředí, „posílat prostředky nízkopříjmovým skupinám rovnou do kapsy, abychom zajistili, že zelená modernizace bude sociálně citlivá a spravedlivá“.

Pokrytecké je i další sdělení vlády, když na otázku O kolik se zdraží doprava a vytápění? odpovídá, že ideálně nijak. „Systém má zajistit, aby udržitelnost byla ekonomicky výhodnější než spalování fosilních paliv. Proto Sociální klimatický fond, Modernizační fond a Inovační fond budou podporovat ekologickou dopravu a bydlení, zateplování, obnovitelné zdroje energie, komunitní energetiku a zelenou modernizaci průmyslu a tepláren. Výroba energie z fosilních paliv je už dnes velmi drahá a zmíněná opatření nám naopak pomohou ušetřit. Nebudeme pak ani nic platit za povolenky, ať by stály cokoli. S trochou nadsázky soused, který topí uhlím, vám zaplatí zateplení domu, fotovoltaiku na střechu a tepelné čerpadlo,“ vykresluje budoucnost resort. Jsou to dobré vyhlídky. Evropské volby začínají za týden.