Jednou z výrazných postav bouřící se části českých zemědělců je Jaroslav Lád. Předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku loni inicioval petici s žádostí, aby vláda upustila od přerozdělování dotací mezi zemědělci navzájem. Petice je v Senátu a směřuje k Ústavnímu soudu. Lád během blokád a demonstrací, které začaly v pondělí 19. února, na tribuně nevystupuje. Ale kritickým názorem na zemědělskou politiku a zemědělské kapitoly v unijním Green New Dealu se netají. Leitmotivem rozhovoru je proces, v němž se zemědělci z příjemců subvencí z EU dostali na pozice kritiků EU.

Jak to, že vás nevidíme v čele blokád v Praze?

Nemůžu. Jsem předseda petičního výboru za ochranu soukromého vlastnictví na českém venkově, pro tu petici jsme sebrali 14 920 hlasů. Chceme ji s pomocí některých členů parlamentu – aktuálně pracujeme se Senátem – dostat k Ústavnímu soudu. Na tom mi teď záleží především. Než bychom se my plebejci dostali přes všechny obecné soudy k ústavnímu, toho bych se ve svém věku už nedočkal. Podle mého je ve veřejném zájmu, aby Ústavní soud konstatoval, jestli má v republice větší váhu soukromý majetek, nebo ideologie vlád. Naše petice vznikla ze zoufalství. Předtím vždycky když jsme něco chtěli po politicích, tak oni vám ani neodpovědí. Zkoušeli jsme to od ministrů zemědělství až po prezidenta. Ale jsme pro ně vzduch, taky nám to bývalý ministr Zdeněk Nekula řekl: My máme moc a peníze, my budeme rozhodovat. A to na mě neplatí. Já podporuji každý protest, každý. Ale nejdřív potřebuji dotáhnout tu ústavní stížnost. Nález Ústavního soudu by mohl být zásadní. Týká se totiž vládní nespravedlnosti páchané na většině českých zemědělců, i těch, co teď protestují v Praze.

V čem útok na váš majetek spočívá, vám někdo něco bere?

Samozřejmě. Dnešní vláda nám svým nařízením z každé stokoruny přímých dotací bere 23 korun, které pak přepošle vlastníkům zemědělské půdy a hospodářům, co takzvaně mají své dvory. To je k nám, tedy vlastníkům sdruženým v družstvech, nespravedlivé. Když se majetek našeho družstva podělí počtem družstevníků, tak já stejně jako každý další spoluvlastník mám 40 hektarů a 13 krav a 16 jalovic. Proč bychom měli být znevýhodněni? My v družstvech neboli středních podnicích se od těch malých lepšozemědělců lišíme většinou jen tím, že jsme po revoluci nemohli jít zpátky, protože naše rodinné dvory byly za komunistů rozvrácené. Když jsme se neměli kam vrátit, rozhodli jsme se, že si své malé osobní vlastnictví sdružíme. Donedávna se na hektar všem vyplácela základní dotace 5165 korun. My dnes stejné dotace dostaneme jen na prvních 150 hektarů celého družstva. Na to, co je nad 150 hektarů, jde už základní sazba 1800 korun. Zrovna v našem družstvu se takto bude krátit platba u 1500 hektarů. Takže rozdíl mezi nesdruženým a sdruženým vlastníkem je 3753 korun na hektar. Jaký je k tomu důvod, když my jsme sice sdružení, ale jinak nejmenší vlastníci?

O kolik tím přijdete na dotacích?

U nás v družstvu tato změna přivodí na přímých platbách výpadek 2,5 milionu korun ročně. A jsou i družstva s několika stovkami vlastníků a třeba čtyřmi tisíci hektarů. Těm to udělá klidně osm, deset milionů výpadku.

Říkáte, že vám sahají na majetek, ale neměli byste spíš říkat, že bychom vám my ostatní měli pořád dávat stejně peněz?

Neříkejte, fakt neříkejte, že nám jde o peníze. Nám nejde o peníze, což bohužel neumíme politikům ani novinářům vysvětlit. Nám jde o zásadu Vlastník jako vlastník. Každý musí mít stejná práva, povinnosti a podnikatelské příležitosti. A když to vyjde pět korun na hektar pro všechny vlastníky, tak ať je to pět korun! Ti dobří, koncentrovaní specialisté mezi námi to třeba přežijí a nás neúspěšné si koupí. To by bylo spravedlivé. Ale to se dřív naši mladí rozhodnou majetek zpeněžit, protože mladým se sdruženým majetkem se vládními podmínkami naznačuje, ať český venkov opustí.

Dalo by se v zemědělství podnikat bez dotací?

Malí soukromí by to nedali, my střední bychom to asi taky nedali.

A kdyby se odbouraly všem?

Já bych byl první pro zrušení dotací v celé Evropě, v celém světě. Kdyby se skutečně odbouraly v celé EU, tak čeští zemědělci budou na špičce, protože u nás dělají profesionálové. V Evropě zaniká každý den tisíc farem, buď ti lidé nemají nástupce, nebo je to nebaví, nebo je to neuživí. Proč myslíte, že Dánové, Holanďani, Francouzi tak masivně protestují? Protože ani je to už neuživí, a to mají osmkrát vyšší dotace než my.

Jaký byste bez dotací měli výsledek ve vašem družstvu?

Záleží na tom, jak bychom upravili výrobu. Pokud zrušíme živočišnou výrobu, zatravníme a budeme místo potravin vyrábět eko-bio-seno, tak to dáme v pěti lidech. Jsme tu zemědělská inteligence, která umí nejen hospodařit, ale i počítat. Ale byla by to ještě zemědělská politika? V roce 2022, kdy jsme měli čtyři miliony zisku, bychom bez jakýchkoli dotací byli ve ztrátě aspoň pět milionů. Za rok 2023, po těch nových změnách, čekám ztrátu dva tři miliony minimálně. Zemědělci většinou vedle nárokových dotací žádají i o nenárokové.

Vaší hlavní komoditou je kravské mléko. Jak se musí taková nenároková žádost koncipovat, abyste s ní uspěli?

Příklad: Máme tu odchovnu mladého dobytka, což je stavba z roku 1975 a pro dobytek koncentrák. Zábrany, elektrika, voda. X-krát jsme žádali o peníze na rekonstrukci odchovny, vždycky jsme skončili pod čarou. Před dvěma lety 560. pod čarou. Letos jsme si najali na zpracování žádosti jinou firmu a museli jsme v uvozovkách začít v uvozovkách lhát. Kvůli zisku bodů se vymyslelo, že v odchovně bude automatická váha, že tam budou automatické snímače na detekci reprodukce atd. Pořád nám to při počítání bodů vycházelo málo, tak jsme se museli připojit do Potravinové banky. Pak ještě do vylepšení welfare zvířat. A museli jsme pro krávy na robotické stáji vymyslet, že se budou sledovat jejich paznehty, jestli jsou žhavé, z čehož by se automaticky usoudilo na problémy s paznehty. Konečně byla dotační firma spokojená, že to snad klapne. Mimochodem, SVOČ, tedy vlastníci dvora, s dotačními žádostmi v podstatě nemají výdaje, pro ně jsou totiž v jednoduchém režimu účetnictví, takže oni můžou žádosti podat bez projektů. No nic, žádost jsme podali, hranice pro úspěch byla 54 bodů, my jsme se vyškrábali na 56 bodů. Kdybychom si tam nedovysnili ty věci, tak zas jako vždycky ostrouháme. Což o to, my je uskutečníme, využít se dají, jen to prodraží celý projekt odhadem o tři miliony korun. Celé to bude stát 17 milionů, nám smějí dotace pokrýt 40 procent. Fyzické osoby dostávají 50 procent a mladí soukromí 60 procent. To je další zvýhodnění pro fyzické osoby.

Takže ale dotace bude?

Předběžně ji máme, teď ještě jestli nám ji přiklepne monitorovací výbor. Pak nastane doba kontrol, kdy vás během procesu mohou kdykoli vyřadit, načež nedostanete nic, respektive peníze vracíte. Stačí, když se někde upíšete, uděláte formální chybu. Když jsme tu pro místní obce před deseti lety chtěli postavit kompostárnu na biologické odpady, Státní fond životního prostředí nám všechno zadministroval, odsouhlasil, zkontroloval. Dostali jsme tenkrát přiklepnuto 80 procent nákladů, protože to bylo ve veřejném zájmu. Po osmi letech ale finanční úřad udělal šetření s tím, že nalezli chyby a že 900 tisíc korun chtějí zpátky. Dal jsem to k advokátovi, teď budeme čekat rok dva, pak to půjde k soudu. Ale aspoň do té doby nemusím vracet peníze. I to je pro mě cenné. V těch sračkách, do kterých jsme se nově dostali, prostě těch 900 tisíc nemáme, i kdyby nám to dali na splátkový kalendář. Nemluvě o tom, že kompostárna neslouží nám – my máme bioplynku –, ale přilehlým obcím.

Uzavřel bych to konstatováním, že vůbec není pravda, že vy daňoví poplatníci nám něco dáváte. Naopak my dáváme vám. My vám dáváme sociální smír. Ani jedna plodina, ani jedna komodita kromě řepky a pšenice nemá uhrazené vlastní náklady a přiměřený zisk. Ty takzvané dotace jsou ve skutečnosti jen kompenzační platby za něco, co děláme pro nezemědělce, tedy pro 98,5 procenta českého obyvatelstva, jako veřejnou službu. Tady se hraje o to, jestli my, kdo jsme se rozhodli pracovat na českém venkově – to zbylé procento a půl je 80 tisíc lidí –, vydržíme. Osmdesát procent potravin na českém trhu vyrábíme my, vlastníci sdružení do zemědělských podniků. Bohužel ale Fialova vláda chce většinu tvořenou produkčními zemědělci svou neználkovskou ideologií rozvrátit. Nejsou to jen ty přesměrované platby. Pořád, neustále se vymýšlejí nesmysly, které snižují naši motivaci, naši efektivitu práce. Fakt je, že se tím aspoň zajišťuje práce pro takzvané pražské zemědělce, na úřadech a výzkumných ústavech. Patří je všechny vyhodit. My to bez nich zvládneme, oni bez nás ne.

Dejte příklad snižování vyšší motivace.

To je fakt jedno za druhým. Teď se nově potýkám s tím, že stát po nás vymáhá, aby naši lidi pracovali maximálně osm hodin. Pak musejí mít přestávku. Ale my s traktory vyjíždíme podle počasí. Dřív jsme měli kolektivní smlouvu vyššího stupně, to když jsme byli navázaní na Dufkovy odbory. Přes ně jsme si na státu vymohli určité změkčení. Ale když jsme letos kolektivní smlouvu s Dufkem neuzavřeli, protože on chtěl, abychom zvýšili mzdy, a my, jak jdeme do ztráty, jsme neměli z čeho, tak ale tím pádem musíme jet jen podle zákoníku práce. Ovšem my nevyrábíme šroubky, kdy třeba by se po osmi hodinách fabrika dala vypnout. Kde v Praze berou tu drzost nám předpisovat, kdy máme pracovat? Nemusím snad dodávat, že pro fyzické osoby to pochopitelně neplatí.

Když říkáte, že vláda chce vaše hospodaření rozvrátit, myslíte, že v tom je záměr?

Ano, jejich cílem je, abychom postupným odkapitalizováním přišli o své majetky a i o zemědělskou půdu. Sám pan premiér rozhodl, že redistribuční sazba 23 procent bude u nás nejvyšší v Evropě. V Evropě je obvyklých procent deset a to chystal u nás dřívější ministr zemědělství Toman. Asociace soukromých zemědělců čili ASZ naopak žádala 30 procent. Načež pan ministerský předseda, neznalec se špatnými poradci, rozhodl, že bude procent 23.

My jsme ovšem v Evropě jediná země s duálním vlastnictvím zemědělských majetků. Jsou tu družstva soukromých vlastníků a jsou tu vlastníci se svými dvory, kteří jsou podporovaní ASZ. Ti jsou napojení na politiky od pana ministra přes pana premiéra po prezidenta. Přitom mají svoje farmy a hájí si svůj prospěch, vlastně stejně jako předtím Babiš, byť v menším – ať je to Petr Bendl, nebo třeba Marian Jurečka. Celých předchozích třicet let hospodaření nás nikdy nenapadlo, že jednou přijde nějaký Jurečka, který sám se svým majetkem čachruje a kvůli dotacím ho převádí na příbuzné, a že tento pán nám na předvolebním mítinku řekne, že tyhle postsocialistické podniky je třeba rozbít a odkapitalizovat a přerozdělit jejich majetky i půdní držbu. Takže v tom je kromě vlastního zájmu taky ideologie, dost ubohá.

Jak ještě malým stát proti vám pomáhá?

Například při podpoře malých a začínajících vlastníků. V České republice jsou mladí podporovaní, jenom když mají svůj fyzický dvůr. Můj syn pak nemá stejné možnosti jako oni. Dotace na jejich mladého je cca 10 tisíc na hektar, můj syn se nedostane dál než na 3600. Generace našich potomků to pak klidně zjednoduší anebo střelí. Proč by si v demokracii ministrem zemědělství měli nechat vyhrožovat, že když si rozdělí majetek družstva po 150 hektarech a taky začnou těžit dotace, tak je státní fond o ty dotace připraví a zažaluje pro dotační podvod? Za to je sazba až deset roků. A už to je od ministra výrok zralý na masivní občanskou neposlušnost. Když srovnáme odvody těch lepšozemědělců a našich zemědělců, tak my platíme DPH, platíme daně, platíme zdravotní a sociální pojištění lidem. Lidé se svým dvorem často jedou v šedé ekonomice, jaká by v družstvu vůbec nebyla možná. Mají 80procentní paušál z toho, co vůbec vykázali, 80 procent nemusejí danit. My paušál nemáme. Copak tohle je nějaká spravedlnost?

Když už teď necháme na pokoji rozdíly mezi malými a vámi středními, jsou ještě nějaká další opatření, jimiž vás vláda tlačí do ztráty?

Zemědělská daň se letos zvýšila skoro o 100 procent. Platili jsme za náš podnik 800 tisíc korun, budeme platit 1,6 milionu. Nemluvě o dražších energiích, hnojivech. I to je částečně důsledek neumětelství této vlády. Následkem vládní laboratoře Fiala jsme se my ve středních podnicích dostali většinou už do červených čísel. Myslíte, že nějaký truhlář, kovář, sklář by podnikal, kdyby mu vláda nastavila podmínky tak, aby byl ve ztrátě? Tak to prostě zmizí, zmizí sklárny, zmizí řemeslník. Zmizíme i my, pokud neuděláme to, co pan poslanec Bendl: všechno zatravnit, koupit si sedm koní, patnáct koz, dvanáct oveček a inkasovat 22 tisíc korun na hektar. Ale co budete jíst vy? Zbavte se nás, výkonných produkčních zemědělců, a časem budete muset pěstovat klásky na Václaváku a mlít si je jako za války v Leningradu. Anebo to taky můžeme prodat velkým investorům. Ti skupují půdu už dnes. Zajeďte si na Svitavsko, tam nějaký pan Tesař, který vydělal jmění na tom bordelu v energetice, si kolem Poličky vytváří panství. Prý aby měl klid, chce tam získat 35 tisíc hektarů. Tři nebo čtyři družstva už koupil, u dalšího, kde se většina zdráhá, nabízí lidem 65násobek aktuální hodnoty majetkového podílu jednoho družstevníka. Vyčleněné na to má tři miliardy korun, aby tam ta družstva vlastníků rozvrátil a skoupil. Totéž ředitel televize Prima a další a další.

Proč by ti lidé do půdy tolik investovali?

Podle mě jim nejde o krávy ani o mléko. Podle mě jim jde o dvě věci: jednak uložit peníze do půdy, jednak čerpat dotace: na fotovoltaiku, na agrolesnictví a v budoucnu hlavně na ukládání uhlíku do půdy.

Už vás někdo oslovuje?

Ano. Dnes stojí hektar ucelené zemědělské půdy 400 až 500 tisíc korun. A nám někteří překupníci nabízejí za hektar milion korun. Ale to jsou spekulanti, kteří vědí, že kdyby koupili pár stovek hektarů kolem nás, my pak už ze zbytku neuživíme krávy, bioplynku, a že celé družstvo se bude muset prodat hluboko pod cenou. Dnes podíl v našem družstvu vychází tak 30 milionů na jednoho, máme i vysoké úvěry z odkupů restitučních nároků, z transformace a pozdějšího nákupu půdy. Pro nás je v tom smysl života, ale co když si naši mladí spočítají, že když to prodají teď, dostanou peníze, které zajistí dvě další generace? Poslední dobou pořád slýchám mediální fabulace, že jsme agrární baroni, průmysloví zemědělci, často i ekozločinci, kterým jde jen o drancování přírody. Ne, drancovat přírodu budou finanční skupiny, až nás tato vláda přinutí jim naše podniky prodat. Ani ne tak českým, ty nabízejí o dost míň. Zahraničním.

Které to jsou?

Je jich strašně mnoho, švédské důchodové fondy, dánské důchodové fondy... Ty už tu oblézají přes bílé koně, což je třeba Krogman v Dobrušce, což je třeba onen zmíněný Tesař, kolem Slap a Prahy pan Loskut a další a další. Vinou děr v zákonech jsme dnes jediná země Evropy, která si neumí ochránit ani zemědělský půdní fond.

Co by ty švédské, dánské a jiné fondy s českou půdou dělaly?

Pravděpodobně by ji zatravnily a těžily dotace za údržbu krajiny. Část z nich třeba mohou být lidé, kteří dostanou vysokou kompenzaci za to, že opustili svoji farmu v Dánsku, Holandsku, Belgii. Tam jsou farmy přetížené kejdou, mají tam třikrát až osmkrát víc dobytka na hektar než u nás. U nás by se ti lidé zbavili závislosti na dusíku a hlavně fosforu, který jim tolik vyčítá Evropská komise. Zadruhé jsme evropské rozvodí. Může se stát, že Komise podpoří útlum výroby tak, abychom jim Labem, Odrou, Moravou posílali už jen čistou vodu. O vodu se jednou bude tvrdě hrát, nikdo v Evropě nemá výborné vody dost. Komise si bude myslet, že výrobu masa zmůže Evropa Mercusorem, tedy z Brazílie a Argentiny, a výrobu obilí Ukrajinou, jejíž černozem je úrodnější než pole třeba u nás, mají tam i menší ekoomezení. Víte, jak vzniká maso z Argentiny? Obrovské stádo, často zamořené kulhavkou, slintavkou a podobně, ovšem žije na pastvinách, takže Argentincům odpadají naše náklady na welfare dobytka. Když přijde čas, stádo se nažene na jateční loď, která pluje do Evropy, a než dopluje, vyporáží se, se vyčistí a všechny odpady hodí do moře. Tomu naše unijní zemědělství, kde musíte mít předpisově klimatizované a upravené stáje, klecové chovy na drůbež a podobně, nemůže vzdorovat. Víte, kolik stojí český steak? Stovku. Argentinský tři až pět set, protože je argentinský. Tak v tom případě se český steak nemusí bát, protože konkurence je drahá.

Tak si počkejte na ty ceny. Nebude česká produkce potravin, nebude český zpracovatelský průmysl. Ale zahraniční obchodní řetězce budou, ty si potraviny dovezou. Už nás zdevastovali v roce 2004 přístupovými podmínkami do EU. Z tehdejších 1,2 milionu krav jsme dnes na 340 tisících. Krávy se musely zabít, kravíny zavřít. U prasat jsme z 3,5 milionu kusů na milionu. Při vstupu do EU jsme zemědělství vyměnili za ocel a za železo. Už tehdy se musel snížit rozměr českého zemědělství. A teď chtějí snížit rozměr evropského i českého zemědělství v rámci Green Dealu a podobných hovadin o dalších 30 procent. O 50 procent máme zmenšit hnojení i spotřebu chemických prostředků, tedy látek proti plevelu, plísni, hmyzu, co žere úrodu, proti šnekům, co žerou řepku. Každá země má k určitému datu jít o polovinu dolů. Jenže německý kolega spotřebovává osm litrů účinných látek na hektar, u nás je 1,7 litru účinných látek na hektar. My v Ostaši dokonce spotřebováváme jen 0,8 litru. A podle Green Dealu bych teď měl jít na 0,4? No, kde je v tom rozum? Dobře, nepoužívejme chemické látky v zemědělství, ale nechtějte pak vidět výnosy a cenu, a ovšem ani kvalitu produkce.

Vidíte nějakou naději na změnu v protestech sedláků po Evropě?

Ano, dneska už se ve většině členských zemí EU sedláci bouří. Všude jsou zemědělci pod takovým psychicko-ekonomickým tlakem unijní byrokracie, že prostě nejsou schopni to zvládnout. Odpor nese první plody. Nařízení, že čtyři procenta orné půdy musíte nechat ladem, musela Ursula von der Leyenová prohlásit za neplatné. Místo toho smíme nasít na sedmi procentech půdy luskoobilní směsku nebo meziplodinu a můžeme ji pak sklidit a dát zkrmit kravám. Od těch čtyř procent Leyenová ustoupila ve chvíli, kdy se Macronovi začala bouřit Francie a on si požadavky svých sedláků začal osvojovat. Jaký to rozdíl proti české vládě. Ale z dlouhodobé ambice, kdy má ladem zůstat ležet až deset procent orné půdy, pokud vím, Komise neustoupila.

Co je z vašeho pohledu na Green New Dealu zásadní?

Základní myšlenkou Green Dealu v zemědělství je zkrouhnout v Evropě o 30 procent výrobu potravin. Mnoho regulací a omezení platí už teď a Green Deal znamená, že nesmyslů přibude. Už teď například takzvaně bojujeme proti erozím. V celé republice je zemědělská půda na pozemkových mapách rozdělena na červené, žluté a bílé fleky. Na červených nesmíte dělat, co byste chtěl, na žlutých ano, ale musíte na to mít drahé stroje s půdoochrannou technologií na zpracování, hnojení, kejdování, setí... A jen bílá barva je půda skoro bez omezení, byť tedy i tam vzniká povinnost dělit půdní bloky po třiceti hektarech. Pozemky celé v bílé jsou prakticky jen v Polabí a kolem Olomouce.

Já v červených zónách nesmím pěstovat různé plodiny: kukuřici, brambory, hrách a další. Dneska máme v družstvu Ostaš červených zón 30 procent, a až vstoupí v platnost nová vyhláška s odvolávkou na Green Deal, bude to 60 procent. My jsme si ta pole koupili, máme na ně úvěry! A přesto 60 procent polí nebudeme smět využívat podle svého rozhodnutí? Totéž welfare zvířat. I tady se budou vyhlašovat další podmínky pro dotace. Máme kravín na 400 kusů a oni nám řeknou: Nebudete chovat víc než 200 kusů, aby měly krávy větší plochu. Abyste měl představu, investice na jedno místo pro dojnici je 300 tisíc korun. Nebo nadekretují: Budete mít výběhy, aby se krávy pásly. Kurňa, jak mám dělat výběhy, když kravín stojí u vesnice, jak mají krávy s 50 až 70 litry mlíka běhat po pastvině? Kdybych je hnal pět kilometrů na pastvu, tak ty krávy o nějaké mlíko přijdou. A já, když dneska z dojnice získám jedenáct tisíc litrů ročně, bych z ní měl těch litrů osm tisíc. V penězích je to ohromná ztráta.

Pokud chce EU Green Dealem zakázat spalovací motory, dočkáme se jednou i elektrických traktorů?

Spíš asi vodíkových než elektrických. Ano, tu představu ti oslové skutečně mají. Až pak vymyslí dotaci na vodíkový traktor a někdo k tomu dovymyslí, že ji dostane jen vlastník soukromého dvora, tak zase: Proč bychom se toho ještě účastnili? Organizátoři protestů 19. února vystupují s jednoduchým požadavkem: Zrušte Green Deal. S tím šli i šéfové Zemědělského svazu a Agrární komory minulý týden za premiérem. A bude to hlavní požadavek demonstrantů: Zrušte Green Deal. Máte na to čas do 21. února, kdy je schůze vlády. A 26. února s tím může Výborný odjet na radu ministrů do Bruselu. Anebo nás po 1. březnu máte v Praze znova.

I k vládě kritický člověk asi uzná, že vláda od Green New Dealu jen tak ustoupit nemůže, dokonce i kdyby chtěla.

To je její problém. Osm roků se tato sestava připravovala na vládnutí. Jenže to nejsou hospodáři, nebo dokonce podnikatelé, to jsou učitelé.

Chcete čtenářům něco vzkázat na závěr?

Všichni jsme od kupky hnoje, jen těch 98,5 procenta z nás, tedy vy, kdo nepracujete v zemědělství, už jste to zapomněli. My svou profesionální prací jsme vám umožnili snadnější a lepší živobytí – novináře, advokáta, poradce politiků. My to děláme rádi, akorát nechceme to věčné vysírání od neodborníků, kterým byla dočasně svěřena moc.