Rozhodnutí Nejvyššího soudu sice otevřelo cestu k vyplacení náhrad podnikatelům za restrikce státu během počátku epidemie covidu-19, bude to platit ale pouze pro ty, kteří se o náhradu škody již v minulosti ucházeli. Pro ty ostatní zákonná lhůta pro podání žaloby na stát za ušlý zisk už dávno vypršela.

Nejvyšší soud v pondělí rozhodl v případu maloobchodní prodejny potravin z Prahy, která se rozhodla žalovat ministerstvo vnitra o 1,1 milionu korun za ušlý zisk způsobený omezením maloobchodu a služeb v prvních měsících epidemie covidu-19. Firma k němu podala dovolání poté, co žalobu zamítl Obvodní soud pro Prahu 7 a následně i odvolací městský soud. Nejvyšší soud předchozí rozhodnutí z minulých let zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze. Firma, jež musela například na několik měsíců omezit otevírací dobu, tím získala naději, že se peněz od státu nakonec domůže.

Soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon, jenž patří mimo jiné mezi prezidentovy kandidáty na nové ústavní soudce rozhodnutí zdůvodnil takto: „Logikou odvolacího soudu by totiž měl mít právo na náhradu škody ten, kdo postupoval protiprávně, odmítl se krizovým opatřením řídit a muselo proti němu být provedeno například zákrokem policie, zatímco jiný, který postupoval v souladu se zákonem a krizovému opatření se podrobil, by nárok na náhradu škody mít neměl. S takovým výkladem se NS přirozeně nemohl ztotožnit,“ uvedl Simon.

Podobných případů lidí, kteří vleklý spor se státem stále nevzdali, mohou být stovky. Zákon totiž přiznává fyzickým i právnickým osobám náhradu v případě, že jim byla způsobena škoda krizovými opatřeními a cvičeními, do čehož se počítá i ušlý zisk. A vládní opatření byly před schválením pandemického zákona většinou vydávány na základě krizového zákona.

Zároveň ale nebere ohled na ty, kteří by chtěli vznést nárok na náhradu škody od státu až nyní. Lhůta už vypršela. „V krizovém zákoně je psáno, že nárok na náhradu škodu s uvedením důvodu uplatňuje právnická a fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle však do 5 let od vzniku škody,“ řekl deníku Echo24 právník Zdeněk Koudelka. „Pokud vznikla škoda později kvůli opatřením vydaným na základě pandemického zákona, může poškozený žádat o náhradu škody u ministerstva financí, a to ve lhůtě do 12 měsíců od okamžiku, kdy se o škodě dozvěděl,“ dodává. Poslední výrazná opatření ale byla zrušena už počátkem roku 2022.

Ve hře jsou už podle něj jen ti, kteří žalobu už podali, byť byli třeba do dnešního dne neúspěšní. „Ti, kteří to už nepodali, mají smůlu,“ říká Koudelka. Upozorňuje také na paradox, že v občanském zákoníku existuje obecná promlčecí lhůta 3 roky. „Takže kdybych vám způsobil nějakou škodu, tak vy mě můžete do 3 let žalovat, ale když vám tu škodu způsobí stát, tak na to máte jen 6 měsíců. Stát je v tomto nedůvodně privilegovaný a je otázka, jestli ta krátká lhůta je v ústavně komformní.“

Předseda Asociace malých a středních podniků Josef Jaroš k tomu řekl, že nemá zprávy o tom, že by se členské firmy hromadně domáhaly náhrady za ušlý zisk. To může být způsobeno i tím, že řada firem byla u soudů dosud neúspěšných.

„Pokud je nám známo, jednotlivá ministerstva se musela vypořádat s vyššími stovkami takovýchto žádostí a nevyhověla žádné z nich. Dále je nutné upozornit, že Nejvyšší soud primárně řešil, zda je vůbe možné o odškodnění žádat a nijak neřešil možnou výši odškodného a příčinu vzniku škody. Je tedy zřejmé, že nelze paušálně říci, že podnikatelé kteří museli zavřít své provozovny mají nárok na náhradu škody, ale mají šanci se o náhradu ucházet. Navíc nelze podle mého názoru odhlížet od argumentace, že podnikatelé často čerpali různé záchranné programy, které z části mohly škodu nahradit,“ řekl redakci předseda AMSP Jaroš.