Legendární místo, kde se za první republiky setkávala pražská smetánka, se po dekádách pustnutí probouzí k životu. Ovšem k docela jinému, než za jakým sem před sto lety jezdily nejen filmové hvězdy.

Žádný hotel

Už pátým rokem mohou Pražané pozorovat, jak se proměňuje proslulý ostroh nad Vltavou známý jako Barrandovské terasy. Na vrcholku tmavých skal tady od konce dvacátých let minulého století ční elegantní restaurační budova, která dodnes zvěstuje kulturní úroveň první republiky. Scházely se tu slavné osobnosti nejen filmové branže od Oldřicha Nového po Adinu Mandlovou, na rozlehlé terasy s výhledy na Vltavu jezdili odpočívat a bavit se lidé z celého města. O své výsadní postavení už však tato funkcionalistická památka architekta Maxe Urbana přišla – po obou stranách totiž kolem ní vyrostly dvě nové budovy, které z omezeného prostoru vytěžily maximum podlažní plochy pro bydlení v luxusních apartmánech.

Příběh nového využití Barrandovských teras nešel jako po másle, jak by se vzhledem k rychlosti realizace novostaveb mohlo zdát. Naopak. Známé brněnské studio Kuba & Pilař architekti začalo na projektu pracovat už v roce 2003. Zadání českého podnikatele s řeckými kořeny Michalise Dzikose bylo tehdy značně odlišné od nynější funkce, mělo jít o kongresový hotel. O pět let později bylo vydáno i stavební povolení, jenže přišla ekonomická krize, která zamávala s mnoha stavebními investicemi, a celý záměr šel k ledu. Znovu se k němu architekti vrátili před sedmi lety, kdy projekt vytáhli ze šuplíku, aby jej zásadně přepracovali – investor totiž změnil účel staveb z hotelu na apartmánové domy.

A aby se nemuselo čekat na nové stavební povolení, bylo potřeba zachovat již navržený tvar obou budov a pouze vnitřní prostory uzpůsobit pro padesátku luxusních bytů. Následně se začalo se stavbou a dnes, dvacet let od prvních skic, jsou oba apartmánové domy prakticky hotové, bydlet se v nich má od podzimu.

Vlnka a balvan

Architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař se rozhodli původní restaurační budovu „obklíčit“ na okraji skály, odkud se otvírají ty nejlepší výhledy, dvěma nižšími stavbami ve výšce její římsy. Jejich záměrem bylo funkcionalistické stavbě s dynamicky zaoblenými rohy co nejméně konkurovat, respektive zajistit, aby mohla ostrohu nadále dominovat. Z tohoto pohledu se výsledek podařil z jedné poloviny, a to v jižní části, kde vznikla esovitě zvlněná dvou- až třípatrová stavba, která na své místo pěkně usedla. Její tvar logicky kopíruje původní oplocení venkovních teras (prostoru tu opravdu není nazbyt, velká část svahu z opačné strany musela být odkopána), světle šedá fasáda s decentním zábradlím průběžných balkonů působí čistě a elegantně. Jde o sebevědomou, přesto pokornou soudobou stavbu, která se navíc dobře hodí k historickému objektu. Druhá stavba tmavé barvy však harmonii celku značně rozbíjí – a to jak tvarem, tak i pojetím pláště z tahokovu.

Architekti se museli vyrovnat se sluneční výhní na vrcholu skály i s velmi hlučnou dopravou po obou stranách ostrohu – pod ním proudí vozy po Strakonické, Barrandovský most přejede na sto čtyřicet tisíc aut denně, na opačné straně hlučí kromě aut také tramvaje. Interiéry dokážou od hluku spolehlivě izolovat trojskla, přehřívání bytů předešli architekti chytře pomocí zelených střech a posuvných perforovaných panelů. Tmavý dům v sobě ukrývá ještě vstupní dvůr pro poskytnutí klidného prostoru obyvatelům.

Zatímco podobu novostaveb už známe, nad novými interiéry restaurační budovy (její kompletní a pietní rekonstrukci vede architekt Ondřej Kukral) zatím visí otazníky. Co se týče designu, ale i využití. Hlavní prosklený prostor obsadí opět restaurace, patro nad ním, kde bývala kavárna, však možná bude veřejnosti nepřístupné a zabere ho nejluxusnější byt celého komplexu. Tím by dosáhla privatizace Barrandovských teras vrcholu.