Slunečná, dusná letní politická sezona přinesla již tradičně několik lehčích témátek, jako byl pirátský manželský trojúhelník, brněnská lajna, nad kterou dumá vedení tamního magistrátu, nebo setkání ministra spravedlnosti s představitelem Mordoru. Všechno to ale byly mráčky, ze kterých moc nepršelo, žádné hromy, blesky. Až na konci letních paren hra o desítky miliard ze státního rozpočtu. Vláda minulý týden začala projednávat nákup strategické infrastruktury. Zatím rozhodla o nákupu zásobníků plynu od německé energetické společnosti RWE téměř za 9 miliard korun. A chce jít ještě dál, chtěla by z privátních vlastnictví vykoupit i plynovody Net4Gas a tady půjde minimálně o 42 miliard. To už je opravdu hodně peněz, které se blíží úspoře z připravovaného vládního úsporného balíčku.

Tajný režim, ve kterém vláda operaci se zásobníky a plynovodem připravuje, zcela pochopitelně vyvolává pochybnosti a řadu otázek. Zároveň je ale v duchu strategie, kterou vláda Petra Fialy oznámila, když Rusko napadlo Ukrajinu. Vedle nejistoty, kterou vyvolávala závislost na strategických surovinách z Ruska, přišlo i zjištění, že český stát nemá kontrolu nad žádnými klíčovými energetickými zdroji. Válka mívá mnoho nepřímých dopadů a mezi nimi přišlo i uvědomění si možné bezmocnosti, které třeba některé sousední země jako Polsko nebo Maďarsko nemají. Stav, který vláda Petra Fialy zdědila, vycházel z trendu globalizace a kopírování směřování Německa, na kterém je česká ekonomika tolik závislá. Už loni se začalo mluvit o zestátnění největší energetické společnosti ČEZ, ve které stát sice vlastní téměř 70 %, ale při svém rozhodování musí brát ohled na zájmy minoritních akcionářů, a značně se tak komplikuje výstavba nových jaderných bloků, nebo dokonce výstavba nové jaderné elektrárny. A přestože diskuse o zestátnění ČEZu ustala, zdaleka to neznamená, že ty úvahy zůstaly u ledu. Do stejného strategického uvažování patří nákup plynových zásobníků a případně plynovodů, o které mají zájem i privátní energetické skupiny. Nejde tedy o žádné překvapení, i když je věc v režimu tajné. Jde také o zásadní změnu chování státu od privatizační éry z 90. let, kdy se vycházelo z oprávněné myšlenky, že nejhorším vlastníkem je stát. A to zůstane faktem, i kdyby stát získal stoprocentní kontrolu nad klíčovou energetickou strukturou. Jde o hodně peněz, o obrovské množství peněz, stát chce otočit kormidlo lodi o 180 stupňů a to si mimořádnou pozornost zaslouží. Nejhorší totiž bývají změny názoru z leknutí, to jsme už v novodobé historii země taky několikrát zažili.