„Krásná mašinka lidské tělo: sama si topí, sama běží bez natahování, sama se čistí, sama se maže, sama se opravuje atd.“

Marja Baseler a Annemarie van den Brink, dvě zkušené nizozemské spisovatelky, jako by si vzaly k srdci výše citovaná slova Karla Havlíčka Borovského, když se pustily do výkladu lidské trávicí soustavy, přizpůsobeného ovšem dětem snad už předškolního a jistě nižšího školního věku. Na bohatě ilustrovanou Továrnu na hovínka (Amsterdam 2016) navázalo obsahem i formou „dvojče“ Hotel v naší hlavě (Amsterdam 2019), výklad nervové soustavy. Ten i onen svazek ilustroval Nizozemec Tjarko van der Pol. Pražské nakladatelství Grada Publishing vydalo nyní oba tituly. „Překlad z NJ“ (děti tiráž obvykle nečtou, jejich rodiče ta zkratka možná zarazí; ovšemže je lepší, když česká verze vychází z originálu, pokud ano, proč se to tu neuvedlo naplno, a pokud ne, proč se němčina schovala pod N – aby předstírala nizozemštinu?) pořídila „Květa Böhmer“ (u jmen jako Gusta, Jarka, Vlasta... je nepřechylování příjmení poněkud nepraktické, předpokládejme, že Květa tady zastupuje spíš Květoslavu než Květoslava). Ale k věci.

Autorky se do osvěty pustily od konce, tedy od výkalů. Jsou obsaženy už v názvu knihy a zavalí čtenáře hned za titulní stránkou malými obrázky a jejich popisky: Tmavé kakání. Zaječí bobky. Poseroutka. Slizký výkal. Kakání do banánku. Hovínko do srdíčka. Bílý mokrý holubinec. Ukáknutí do kalhot. Hovínko do věže. Zákeřné větry. Tenká strajda (sic). Kak, kak, hurá! Rozstříknutý kakanec. Do Prčic (sic), to bolí! Lupičské hovínko. Hnědá kašička. Klouzavé hovínko. Smrdutá bomba. Světlé kakání. Mluvit na prd. Kak jitrnička. Kak-exploze. Vtipné bobky. Větříkové bobky. Koňské koblihy. Psí hovínko. Výkal dvou barev. Atd. Tato obsedantní koprofilie dvou nizozemských dam je však neškodná, pro malé čtenáře může být docela zábavná a poznamená je leda tak, že jim obohatí slovník.

Příběh je prostinký. Dvě děti prozkoumávají „továrnu na hovínka“, kde pracuje jejich otec a kde vše funguje jako v lidském těle, tedy od přísunu potravy přes její zpracování až po vznik exkretu. Jenže tam něco vázne, továrna se má zavřít. Děti nakonec vymyslí metamorfózu fabriky v zábavní park s informačním centrem. A autorky jen tak mimochodem poučí (i opakovaně) maličké čtenáře o zdravé výživě, vláknině, nutnosti mýt si ruce „po záchodu“ atd. Vydavatel je opatrný: „Doporučení a rady v této knize byly pečlivě ověřeny, přesto za ně nelze převzít odpovědnost.“ Hm, přinejmenším za radu mýt si ruce mýdlem po použití WC by snad odpovědnost převzít mohl.

Podobně je koncipována i druhá knížka této autorské dvojice, s ilustrátorem vlastně trojice. Hotel Mozkovna, budova tvarem připomínající lidský mozek, je místem rodinné oslavy. „Sejde se tu celá rodina Steinových. Proč? Babička s dědečkem tu oslaví velké výročí! Zlatou svatbu.“ Babička je mentálně svěží, zato její muž

„jen rozpačitě přešlapuje a nejistě se usmívá“. Proto se čtenáři už na str. 11 dovídají: „Dědeček je trošku dementní“ a dostane se jim výkladu: „Někteří starší lidé trpí ve vyšším věku (inu, mladší ve vyšším věku sotva – pozn. JS) nemocí, které se říká demence, což je jistý způsob ztráty paměti.“ Následuje poučení o dvou hemisférách, mozkovém trámci, mozkovém kmeni, mozečku či podhrbolí. Děti procházejí bizarním hotelem a vstřebávají informace a rady, třeba Pravidelně žonguj (sic) na str. 33. Čtyři závěrečné dvoustránkové testy (například Jak vnímavý typ jsi po citové stránce?) naznačují, že knížka o mozku – na rozdíl od té „o lejnu“ – je určena přece jen starším čtenářům. Ale stále ještě dětem: „Snaž se spát každou noc deset hodin.“ I dospělým však může být k užitku: „Dopřej své mozkovně chvilku klidu. Jak?! Třeba tím, že dvě hodiny před spaním vypneš počítač a displej mobilu!“

Marja Baseler a Annemarie van den Brink: Továrna na hovínka. Ilustroval Tjarko van der Pol. Překlad Květa Böhmer. Grada Publishing, Praha, 48 str.