Chcete šokující srovnání? Bill Clinton, který odešel z úřadu amerického prezidenta v roce 2001, je mladší než oba dva nynější kandidáti na obyvatele Bílého domu. Clintonovi je 77, Donaldu Trumpovi čerstvě 78 a Joeu Bidenovi 81. Zvlášť mentální stav Bidenův je předmětem ostrých sporů. Poslední kolo vybuchlo kvůli záběrům ze setkání lídrů zemí G7.

Na nich státníci sledují seskok parašutistů a aplaudují jim. Joe Biden se najednou od skupinky vzdálí a začne hledět na opačnou stranu. Trapnou situaci vyřeší až hostitelka summitu, italská premiérka Giorgia Meloniová, která amerického prezidenta nasměruje správným směrem.

Video bylo označeno za fake news, údajně manipulativně sestříhané a za dezinformaci. Na celé verzi je údajně vidět, že Biden se otočil, aby sledoval jiného parašutistu, ne proto, že by byl zmatený stařík. A ano, na delší verzi se Biden opravdu otočil směrem k vojákovi, který na zemi skládá padák, a ukázal mu zdvižený palec. Kontext ale není o tolik lepší. V porovnání s ostatními vynikne jeho stáří, a i když se otáčel za parašutistou, působí zmateně. Je to podobné, jako když o někom napíšete, že ztratil obě nohy, když ve skutečnosti přišel pouze o jednu. Ano, nesdělili jste plnou pravdu, ale to neznamená, že ten člověk skáče radostně po polích.

Šlo by nad tím mávnout rukou, kdyby to byl jediný případ. Jenže není. Jen pár dní nato se Biden účastnil konference, kde byl na pódiu se svým předchůdcem v úřadě Barackem Obamou. Na konci oba povstanou z křesel a Biden zamrzne. Obama ho musí vzít za ruku, lehce ho popotáhnout a nakonec vzít za ramena. Vypadá to jako přátelské objetí, ale zároveň se člověk nemůže zbavit pocitu, že Obama si tak pojistil, aby se mu Biden zas někam nezatoulal.

Máme tu rozhodnutí zvláštního prokurátora Roberta Hura, který prověřoval Bidenovo špatné zacházení s tajnými materiály. Nakonec se rozhodl neobvinit ho. Zdůvodnil to mimo jiné tím, že „Biden by před porotou pravděpodobně působil jako sympatický, dobře naladěný starší muž se špatnou pamětí“, a tedy by ho porota neshledala vinným.

V deníku Wall Street Journal na základě rozhovorů s 45 politiky a úředníky, jak republikány, tak demokraty, vyšla dlouhá reportáž s titulkem Za zavřenými dveřmi Biden vykazuje známky ochabování.

Jsou tu prosakující informace o „operaci bublinková fólie“, jak Bidenův tým říká snahám zamezit tomu, aby se prezident zranil třeba zakopnutím. Psalo se o ní třeba i v New York Times, tedy ne v žádném zavilém republikánském plátku.

Bílý dům veškeré spekulace o Bidenově mentálním úpadku samozřejmě popírá. Biden je prý energický a plný odhodlání. Jeho podporovatelé upozorňují, že Biden i v nejlepších letech měl tendenci si plést slova. Jenže tato jeho energičnost není vidět na veřejnosti. A ano, Biden trousil i jako mladší občas nesmysly. Ale stačí se na YouTube podívat na jakékoli video s Bidenem před deseti či dvaceti lety a je jasné, že nynější problémy se těm starým přeřeknutím nemohou rovnat.

Eso v rukávu Bidenových zastánců je Zpráva o stavu Unie, každoroční projev prezidenta před oběma komorami Kongresu. Poslední byla v březnu a Biden ji zvládl bez větších problémů. Demokraté se toho chytili jako důkazu, že prezident je naprosto v pořádku. Přečíst zhruba hodinový projev z čtecího zařízení ale není akt hodný intelektuálního giganta.

Bidenovi odpůrci rozhodně mají tendenci zprávy o jeho stavu přehánět. Z Bidena se zatím nestala nemyslící brambora. Ale evidentně má své lepší a horší dny. Rozhodně není na vrcholu. A nelze zastírat, že to bude už jenom horší. Pokud by vyhrál, tak mu na konci druhého mandátu bude 86. Jak moc sejde do té doby?

Testem Bidenových schopností budou prezidentské debaty. Plánované jsou dvě, na 27. června a 10. září. Zvlášť ta první je nezvykle brzy, většinou se totiž čeká na stranické nominační sjezdy, teprve tam jsou kandidáti oficiálně jmenováni. Sjezd Demokratické strany se letos koná 19. až 22. srpna.

Zlí jazykové tvrdí, že důvodem brzkého konání debaty je právě Bidenův zdravotní stav. Debata bude jedna z mála příležitostí, kdy americký lid bude moci spatřit Bidena reagovat v prostředí, které nemá zcela pod kontrolou. Kdyby se ukázalo, že to nezvládá či že skutečný Bidenův stav nelze tajit, sjezd je poslední příležitost nahradit Bidena někým jiným. Zároveň ale republikáni svou rétorikou o Bidenově zdraví nastavili laťku tak nízko, že mu stačí, aby vydržel hodinu vzpřímeně stát, a bude prohlášen za vítěze.

Pro výměnu Joea Bidena mluví i volební průzkumy. Trump v nich těsně, ale vytrvale vede. Jeden ze zřejmých důvodů je právě Bidenův věk. Například v září 2023 si 77 % Američanů myslelo, že Biden je „příliš starý na to, aby byl efektivní po další čtyři roky“. O Trumpovi si to samé myslelo 51 %. Jenže to ukazuje další problém spojený s Bidenovým stářím. Prastarý Trump vedle něj působí jak mladý koloušek. Kdyby ho demokraté vyměnili za mladší model, mohli by upozorňovat na rizika spojená s věkem oni.

Kdyby se demokraté opravdu rozhodli Bidena nenominovat, šlo by v nedávných dějinách o bezprecedentní rozhodnutí. Moderní americké stranické sjezdy jsou ve skutečnosti velká show oficiálně stvrzující výsledek primárek. Není to tak dávno, kdy se o kandidátovi rozhodovalo opravdu na sjezdu. Posledním příkladem je zřejmě rok 1968, kdy demokraté dali přednost Hubertu Humphreymu, přestože nevyhrál ani v jedněch primárkách, před miláčkem stranické levice Eugenem McCarthym. Od té doby je ale trend posilovat význam primárek a umenšovat pravomoci delegátů sjezdu. Ti jsou například vázáni hlasovat podle výsledku primárek v jejich státě.

Nejdříve by se tedy Biden musel vzdát nominace a tím umožnit delegátům hlasovat, jak chtějí. Pak by se demokraté během pár dnů museli shodnout na kompromisním kandidátovi a doufat, že tento riskantní manévr vynese víc procent než Biden, kterého je občas potřeba restartovat. Byl by to projev čiré zoufalosti.