O motivech útoku nožem v domažlické škole zatím s jistotou nic nevíme, jednou ze spekulací je však i možná agresivní reakce na šikanu. K takovým případům dochází nezřídka i podle odborníků, ti přitom upozorňují i na to, že negativní dopady na děti i jejich psychiku mohla mít pandemie covidu, která spolu s tvrdými restrikcemi přinesla odloučení či složité návraty zpět do kolektivů. Odhalit šikanu či povahu konfliktů mezi dětmi často není snadné, existují ale náznaky, kterých si mohou všimnout i rodiče.

Česká školní inspekce v loňském roce zveřejnila k rizikovému chování žáků zprávu. Počty případů řešené šikany podle ní v základních školách v minulých letech vzrostly, nemusí to ale znamenat nárůst šikany. Její případy mezi žáky se podle inspekce v posledních třech letech vyskytly na 57 procentech základních škol, což je o deset procentních bodů více než v obdobném zjišťování inspekce z roku 2015/2016. Podle ČŠI může jít ale také o větší schopnost škol agresivní chování odhalit, řešit, a tedy vykazovat.

Podle ředitele organizace Aisis Milana Kotíka se sice podmínky k řešení problémů na školách zlepšují, ale jsou daleko od ideálního stavu. „Řada škol už má dnes nastavené procesy, jak šikanu řešit. Zlepšilo se to jednak tím, že se zavedla školní poradenská pracoviště, tedy týmy složené ze školního metodika prevence, psychologa, speciálního pedagoga či dalších, jednak tím, že se bere vážně práce metodiků prevence. Dříve to byla role učitele, který se tomu věnoval nad rámec své práce, nyní má alespoň minimální úlevy od přímé výuky,“ řekl deníku Echo24 Milan Kotík, který stojí v čele organizace, která se specializuje na školení prevence i řešení případů šikany.

Co však podle něj stále trvá je situace, kdy většina učitelů trpí „nevědomou nekompetencí“, tedy zjednodušeně řečeno nejsou schopni rozpoznat, v jakých případech jde už o nenormální projevy šikany a v jakých jen o běžné šarvátky, a případně pak situaci neumí správně řešit či si říct o další odbornou pomoc.

Zásadní je pak podle něj i to, jak dlouho šikana probíhá či do jaké se dokáže dostat fáze. Když jsou šikanovaní už po dlouhé době zahnaní „do kouta“, často se u nich projevuje právě i agrese. Šikana v počátečních fázích je podle Milana Kotíka přítomná na 99 % škol a zásadní z hlediska prevence a možnosti situaci vyřešit jen pedagogickými postupy je zachytit možné problémy včas. V tom kromě školy mají šanci pomoct i rodiče.

Mezi základní poučky pak patří věnovat dětem pozornost. „Bavte se se svými dětmi. Když si s nimi každý večer či přes den pravidelně budete povídat, poznáte, že se něco děje. Projeví se to,“ řekl Milan Kotík s tím, že se situace může projevovat třeba tím, že dítě neumí nějaké věci či situace normálně vysvětlit, protože šikanu zkrátka tají. „Často to má sekundární projevy – třeba má dítě najednou častou bolest břicha s tím, že nechce do školy,“ dodal Milan Kotík.

Pokud rodiče podezření ze šikany mají, v ideálním případě by měli přijít za třídní učitelkou či učitelem, který by měl situaci začít pozorovat a umět rozpoznat a řešit. Může se však i stát, že rodiče narazí na neaktivitu či nemají pocit, že se situace řeší řádně. „Jako první jim radíme, že se mohou snažit se školou domluvit. Je dobré zavolat si na Linku pro rodinu a školu, kde vám poradí a následně s nimi můžete konzultovat v průběhu dál. Pokud škola nefunguje, zbývá vám jen Česká školní inspekce. To už ale jdete do boje se školou, ta vás má za potížistu, už to bývá problém. Pak to řešení bývá bohužel takové, že když škola nekoná a nepodaří se vám ji přesvědčit, rodiče berou děti pryč. Což vůbec není dobře, protože to je opět výhra těch agresorů. A i pro to dítě je to špatně, protože přijít do nové sociální skupiny je vždycky obtížné a zvlášť po takovém zážitku. Ty děti se neumí chovat normálně, jsou úzkostné a dost často se stane, že se jim v tom novém kolektivu nepodaří zapadnout,“ dodal Milan Kotík.

Před hrozbou šikany či vyčlenění z kolektivu s návratem do školy varovalo v minulém týdnu i Dětské krizové centrum. Pozornost by rodiče měli věnovat například bolestem hlavy, problémům se spánkem či uzavřenosti dětí a tomu, pokud nemají kamarády a ztrácí se jim věci. Na varovné znaky šikany či to, jak mají rodiče postupovat, upozorňuje na svém webu třeba také policie.

Zmocněnkyní vlády pro lidská práva k případu v Domažlicích uvedla, že hrají v prevenci násilí významnou roli zkušenosti z dětství a včasný záchyt potíží. „Studie ukazují, že 72 procent pachatelů podobných útoků vykazuje znaky negativní zkušenosti v dětství, 60 procent zažilo fyzickou či on-line šikanu, 42 procent pachatelů zažilo v dětství trauma a bylo vystaveno násilí v rodině,“ uvedla.

Ministr vnitra Vít Rakušan pak mluvil o tom, že stát nechce situaci přehlížet, ale současná opatření podle něj nejsou často dostatečná. S tím souhlasí i Milan Kotík, podle kterého je i kvůli kapacitním nedostatkům dalších odborníků zásadní právě řešení situace na úrovni včasné prevence a práce pedagogů. Tedy zmiňovaná snaha zastavit šikanu v ne až tak pokročilých fázích. Se zlepšením kompetencí pedagogů by měl podle Kotíka pomoct kompetenční rámec absolventa pedagogických studií, cestu pak vidí ve větší podpoře například zmiňovaným školním poradenským pracovištím či v přesnějším sběru dat. V rámci opatření na podporu duševního zdraví totiž ministerstvo školství plánuje vytvořit monitoring šikany na školách, které by nově musely případy hlásit, dosud mají povinnost informovat jen rodiče. Podobná praxe podle Kotíka funguje v Anglii, kde kontrolují školy, které například dlouhodobě žádné případy nehlásí, zda jde o dobře fungující systém prevence či naopak nedochází k přehlížení problémů.