Maďarsko dostalo pokutu za to, že komplikuje utečencům ze zemí mimo EU podávání žádostí o azyl. Pokutu 200 milionů eur, tedy pět miliard korun, vyměřil teď Budapešti Soudní dvůr EU. Za každý další den, kdy Maďaři neplní rozsudek, jim naskakuje penále jednoho milionu eur. Z obou stran padají ostrá slova: soud svůj rozsudek odůvodnil „bezprecedentním a mimořádně závažným porušováním unijního práva“, Viktor Orbán jej obratem označil za „pobuřující a nepřijatelný“. Tolik k názoru, že jisté posílení suverenistů a populistů v evropských volbách povede k větší pokoře unijních institucí.

Může se nám maďarská politika líbit – tak jako opozičnímu předáku Petru Fialovi, když se v roce 2015 nechal fotit u maďarsko-srbského plotu – nebo nám může připadat nedůstojná. Ale na to mají Maďaři volby, oproti populární představě českého twitteru v Maďarsku pořád svobodné.

Abychom v plné míře nazřeli politickou zaujatost tohoto verdiktu, musíme si uvědomit, že byl přijat na žádost Evropské komise, a že kdyby přišel o týden dřív, riskovali by unijní soudci vztek maďarského voliče, který by to ve větší míře mohl hodit Orbánovu Fideszu.

V politice se všechno, co je nad legendární chodník ve vesnici, děje v nějakém kontextu. Úsilí definitivně z Orbána udělat páriu západního společenství je mnohostranné. Den po rozsudku Soudního dvora EU jsme si přečetli, že podle jakéhosi představitele Aliance NATO Budapešti přiškrtilo tok zpravodajských informací – kvůli pochybám o Orbánově loajalitě (neboli je zvěd Putina či Si Ťin-pchinga). U nás Petr Fiala začal veřejně připravovat půdu pro vyvedení ODS z eurorealistické frakce ECR v Evropském parlamentu – to pro případ, že do ECR bude přijat Fidesz. Občanští demokraté by pak přešli do Evropské lidové strany, k Ursule von der Leyenové, která mimochodem proti Orbánovi spouštěla za Komisi už vícero řízení, to asi nejdůležitější kvůli omezování přístupu LGBT+ organizací do maďarských školek a škol. Kolaterální škoda bude, že každý takový distanc od Orbána je také nepřímo přitakáním agendě LGBT+, nadvládě evropských soudců nad azylovou politikou členských států, souhlasem s tím, že členské státy nemají co vylézat z řady. Tento skluz do politické pasti budeme u stran koalice Spolu pozorovat odteď v podstatě nepřetržitě až do sněmovních voleb příští rok. Z nějakého důvodu se rozhodly, že vedle Putina a Babiše jim právě Orbán poslouží jako rohožka.