Nebylo to šťastné aranžmá. Kabinet Petra Fialy se pokusil v jedné show spojit důchodovou reformu, která má být zásadní systémovou změnou na desítky let dopředu, s pokusem o zbrzdění státních dluhů, který je ad hod reakcí na současný stav. Tady a teď. Podařilo se mu dosáhnout toho, že v množství šestapadesáti zásahů do daní, pojistného, dotací a dalších výdajů státu na rok příští a přespříští změny důchodů upozadil. Všude se mluví a píše o změnách, kterým kabinet poněkud eufemisticky říká „konsolidační balíček“, jenž se Petru Fialovi obsahově ani marketingově opravdu nepovedl. Všechno ostatní přehlušuje to, že ODS porušila svůj klíčový slib, že nebude zvedat přímé daně. Zvyšuje všechny přímé daně včetně té nejvíc škodlivé. Sociálního pojištění.

Zásah do důchodů se povedl výrazně víc. I když v tom, co kabinet zatím představil, chybějí některé důležité detaily a je v něm jedno obrovské riziko. Celkový směr, který není zásadní reformou, ale jakousi sérií úprav současného státního průběžného důchodového systému, kdy ti, kdo pracují, platí penze těch, kdo už jsou v důchodu.

Styl, který vicepremiér Marian Jurečka při reformě penzí zvolil, je něco ve stylu důchodu šitého na míru. Vláda se vyhnula mimořádně kontroverznímu stanovení pevného důchodového věku. Místo toho se vrací k tomu, co v roce 2013 zbořila vláda Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše a lidovců. V ní seděl i Marian Jurečka, tehdy jako ministr zemědělství. Jeden z největších domácích expertů na penze, finančník Vladimír Bezděk, který vedl několik důchodových komisí za různých vlád a dnes radí prezidentu Pavlovi, to považoval za fakticky jediný zásah, kterému se dalo říct reforma. „Přece jen jsme tady jeden pokus o reformu, který skutečně snese slovo reforma, a nikoli jen nějaká průběžná změna parametrů, měli. Navzdory té dlouhodobé marnosti. Byla to vláda Petra Nečase. Ministrem financí byl Miroslav Kalousek. To byly roky 2011 a 2012. Udělaly se tři důležité věci. Zaprvé se výrazně upravil ten hlavní, státní pilíř průběžně financovaných důchodů. Vypíchnu jen tu nejdůležitější věc. Tehdy poprvé ze zákona vypadla konkrétní hranice věku odchodu do důchodu. Věk odchodu do důchodu se navázal na vývoj délky života,“ řekl Bezděk v Salonu Týdeníku Echo (v č. 18/2023 – pozn. red.). „To tehdy dávalo do budoucna obrovskou šanci odpustit si to, co se jinak děje každé volební období. Někdy dvakrát, sem tam taky čtyřikrát. Politici lidi pořád zahlcují debatou, jestli za dvacet let bude věk odchodu do penze o půl roku vyšší, nebo nižší. To je přesně jeden z těch momentů, kde se téma důchodů neskutečně politicky zneužívá ke krátkodobému souboji. Používají se argumentační fauly. Nečasova vláda to tehdy vyřešila. Místo toho se tam nasadil automat plynule oddalující se penze podle prodlužování délky života. Vypadalo to, že jeden z nejkontroverznějších bodů důchodů máme relativně v klidu vyřešený. Bohužel to zrušila už další vláda premiéra Bohuslava Sobotky, v níž seděl i Andrej Babiš. A víte, co je pikantní vzhledem k tomu, kdo dnes důchodovou reformu chystá? Byla tam KDU-ČSL jako koaliční partner. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Takže dnes je to stejná KDU-ČSL, která má křeslo ministra práce. V něm sedí Marian Jurečka, který byl i členem vlády, která to tehdy zbořila.“

Když se podržíme Bezděkova měřítka, je to tedy reforma. Od roku 2030, kdy se důchodový věk dostane na 65 let, se bude dál zvyšovat podle toho, jak se bude prodlužovat délka života. Každý rok se bude podle aktuálních dat o dožití, která vydává Český statistický úřad, aktualizovat. Tak, aby lidé v penzi strávili v průměru 21,5 roku. To je rozumná změna. Stejně tak mají na délku života navázaný odchod do penze Dánové nebo Nizozemci. A odcházejí reálně do důchodu skoro nejpozději v Evropě.

Druhou klíčovou změnou, která je opět šitá na míru konkrétním lidem, je zpřísnění předčasných penzí. Ti, kdo se pro ně rozhodnou, musejí počítat s výrazně nižším důchodem, než by dostali za současných podmínek. A na předčasný důchod bude mít právo jen ten, kdo si platil sociální pojištění alespoň 40 let. Do této doby se nepočítá studium. Takže třeba člověk, který po studiích začal poprvé pracovat až v pětadvaceti letech, nebude moci odejít do předčasného důchodu dřív než v 65 letech.

Do doby, která se započítává do nároku na důchod, se naopak bude ženám přidávat i čas, který strávily doma s dětmi. Rodiče se také budou moci rozhodnout pro společný vyměřovací základ. Ten funguje na podobném principu jako společné zdanění manželů. Sečtou se odpracované roky páru a rozdělí na dvě poloviny. To by mělo zaručit vyšší penze matkám.

Všechny tyto věci jsou rozumné. Motivují k delší práci, čistí politickou debatu od neustálých přestřelek o penzijní věk a dávají rodině možnost rozhodnout si vzájemně o výšce důchodů.

Obrovským rizikem je naopak poslední část, u níž ještě neznáme detaily. Marian Jurečka ohlásil, že chce zavést speciální pravidla důchodů pro takzvané fyzicky náročné profese. Jejich seznam ještě neznáme. O něm se má dál vyjednávat. Dá se čekat, že se teď rozjede lobbistická burza, které povolání je skutečně fyzicky náročné. Pak se jistě přidá i debata, že jsou také psychicky náročné profese, u nichž třeba hrozí vyhoření. Nebo jsou profese, kde se pracuje na směny, což kvůli nepravidelnému spánku prokazatelně škodí zdraví. Ta debata se dá rozvíjet v zásadě donekonečna. Proto se rozumné země do speciálních režimů vůbec nepouštějí. To, že někdo dělal řadu let fyzicky náročnou profesi, neznamená, že ve vyšším věku nemůže začít pracovat v nějaké pohodovější. Odstrašujícím příkladem speciálních režimů je Francie. Tam jich měli desítky. Za obrovských demonstrací teď tu éru definitivně ukončil prezident Emmanuel Macron, který zrušil posledních dvaadvacet výjimek.