Změněný i nezměněný svět slavného pražského rodáka

Po stopách Franze Kafky ještě jednou

Změněný i nezměněný svět slavného pražského rodáka
Po stopách Franze Kafky ještě jednou

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V nabídce knih Kafkových i kafkovských, poměrně bohaté v roce 100. výročí spisovatelovy smrti, mediálně nepřehlédnuté, se objevil i průvodce S Kafkou na cestách, nabízený už na květnovém orientálním bazaru zvaném Svět knihy. V nedůstojném náhradním prostředí na pražském Výstavišti (kde za cappuccino, ne, v tomto případě raději kapučíno, podávané jako na nějakém koupališti v papírovém pohárku, chtěli vykutálení „baristé“ 90 korun) vyložili čeští nakladatelé na pulty nikoli jen to, co vydali od loňského jara (taková prezentace by měla smysl), v roli trhovců se snažili prodat spolu s novinkami též rozmanité ležáky, někdy za „veletržní cenu“, zhusta však za původní, svazky často deset, patnáct, ba i víc let staré, marně nabízené návštěvníkům už loni, předloni atd. Bedekr Na cestách s Franzem Kafkou (2009) však mezi nimi nebyl.

Ale od začátku. V roce 2003 listovala Judita Matyášová, jak napsala, „maketou knihy fotografa Jana Jindry. Náhodné setkání a náhoda, že měl maketu s sebou. Stránka za stránkou objevovaly se přede mnou snímky z Frýdlantu, Liberce a Třešti. Copak tohle je Kafka? Za pár dnů už mi hlavou letěly myšlenky o Kafkovi a jeho cestách. Vždyť to je dokonalý nápad, jak ho představit jinak. Odtajnit to, že nebyl pouze pražský chodec“. Odpusťme publicistce nadsázku ve slově „odtajnit“, v roce 2009, kdy se pro ten výraz poprvé rozhodla, už to věru žádné tajemství nebylo, tou dobou měl český čtenář k dispozici kompletní třináctisvazkové Dílo Franze Kafky (1997–2007) a mezitím (od 20. května do 27. července 2003) se mohl poučit v Památníku národního písemnictví na objevné výstavě Kafkovy továrny, z níž si domů jistě odnesl skoro padesátistránkový katalog. Zná ho ostatně i Judita Matyášová, uvádí ho v seznamu použité literatury (proč se z jeho dvou autorů rozhodla jednoho zamlčet, těžko říct).

Městská promenáda v Meranu. - Foto: Jan Jindra

Tak tedy nejdřív vznikly Jindrovy většinou vylidněné a z kontextu pokud možno vyloupnuté černobílé fotografie budov, interiérů a přírodních scenerií, poté se autorská dvojice Jindra–Matyášová vydávala na další místa, kde Franz Kafka žil, pracoval, pobýval, léčil se... A když toho bylo tak akorát na knížku, v Academii ji zařadili do edice Průvodce. To se stalo před patnácti lety. Řazení snímků a doprovodných textů k nim, v nichž je autor ProcesuZámku hojně a výstižně citován, je chronologické, od rodného domu (přesněji řečeno: od budovy stojící dnes na místě stavby stržené ještě za Kafkova života) dospějeme až na Nový židovský hřbitov v Praze-Strašnicích, kde je spisovatel pochován. A mezitím si letem světem zopakujeme jeho čtyřicetiletý život (délkou srovnatelný s Jaroslavem Haškem, Kafkovým současníkem, ten se ani čtyřicítky nedožil, zemřel roku 1923). Nad schematickými mapkami si osvěžíme zeměpisné znalosti.

V knize Na cestách s Franzem Kafkou dosahuje počet zastavení 65, v knize S Kafkou na cestách, což je její druhé vydání, maličko rozšířené, nás místopisný rejstřík (ten v prvním vydání schází, tam je ve shodě s obsahem jen „přehled míst“, o něj je naopak chudší druhé vydání) odkazuje od Benátek po Želízy na 68 lokalit. Píší-li autoři v druhém vydání, že „navštívili téměř 70 míst v Česku, Rakousku, Německu, Itálii, Švýcarsku a Francii, která jsou s Kafkou spojená“, myslí tím sedmdesát vesměs adresních míst – v Praze jich našli 21, v Berlíně tři, ve Vídni tři, v Drážďanech dvě, v Paříži dvě atd. Pokud Prahu považujeme za jedno místo, jedno sídlo (a podobně Berlín, Vídeň...), napočítáme 20 destinací českých a 21 zahraničních.

Jan Jindra, Judita Matyášová: Na cestách s Franzem Kafkou / Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Nakladatelství Academia, Praha 2009, 171 str. - archiv

Autoři odolali a až na jednu výjimku (Franz Kafka a jeho sestra nejmladší Ottla v Siřemi roku 1917; jako Ottlu ji známe z kafkovské literatury, sám Kafka ji tak oslovoval v dopisech, tady si snad smíme říct, že se jmenovala Ottilie) nezařadili do své knihy staré fotografie, portréty rodičů, snoubenek, Maxe Broda, dobové pohlednice, inzeráty, knižní obálky apod. Jan Jindra nikoho dalšího k fotoaparátu „nepustil“ – a dobře udělal. Soubor výlučně jeho obrázků (i zimních) je díky tomu stylově čistý. Na Kafkovu tvář narazíme po zastavení v Siřemi už jen jednou, a to na samém konci putování, je to však aktuální Jindrův obrázek pootevřené krabičky se zápalkami (v měřítku zhruba 1 : 1), notně osahané, odřené, na níž vidíme kuriozitu (?) pro filumenisty: nálepku s jedním ze známých Kafkových portrétů. Je to docela vtipná drobnost, jakási tečka před doslovem, „kaňka“ na bílé stránce. Sirky tu nejsou náhodou, pravděpodobně je autoři a s nimi vydavatel Joachim Dvořák zamýšleli jako malou hádanku, neverbální připomínku známého citátu (taky už omšelého, skoro jako ta vyfotografovaná škatulka) z dopisu Oskaru Pollakovi, spolužákovi z pražského německojazyčného gymnázia, padlému v roce 1915 na bojišti první světové války. Franz Kafka mu napsal 20. prosince 1902 (v překladu Věry Koubové): „Praha nás ne a ne pustit. Ani jednoho. Ta matička má drápy. Tady se musíš podřídit, nebo –. Na dvou koncích bychom ji museli zapálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak bychom jí možná unikli. Třeba si to do karnevalu rozmyslíš.“

K prvnímu vydání knihy se Judita Matyášová překvapivě nehlásí, ve svém medailonku je ignoruje, letmá zmínka o něm padne pouze v medailonku Jana Jindry: „Dosud vydal fotografické publikace: Na cestách s Franzem Kafkou (2009), Reklamní a produktová fotografie (2011), Osmdesátky (2016)...“ A co tiráž? Šalamounsky: „V Labyrintu 1. vydání“; to je jistě pravda, dokonce tam možná ani nemusel být ten Labyrint, když titul zní jinak. Pod názvem S Kafkou na cestách tu dosud žádná kniha vskutku nevyšla – ani mimo Labyrint. Mimochodem, tituly to šťastné nejsou, jaképak cesty „s (Franzem) Kafkou“, ty konal leda Max Brod, tandem Jindra–Matyášová putoval spíš za Kafkou, v jeho stopách, po jeho stopách.

Proč se po patnácti letech změnilo nakladatelství a drobně i název díla, nevíme. To „nové“ dílo má ovšem všechny znaky reedice. Obvykle se v takových případech v ediční poznámce psává, že druhé vydání je rozšířené, doplněné, opravené, přepracované a kdovíjaké. Judita Matyášová a Jan Jindra se takové věcné informaci vyhnuli. Nestálo za zmínku ani to, že autorka textu (na rozdíl od autora fotografií) se pokusila o aktualizaci?

Jan Jindra & Judita Matyášová: S Kafkou na cestách. Nakladatelství Labyrint, Praha 2024, 271 str. - Foto: Jan Jindra

Tolik knih, až to „skoro děsí“

Důsledná v tom nebyla. V komentáři k fotografii paláce Golz-Kinských na Staroměstském náměstí č. 11–12 jsme četli v prvním vydání (2009): „Na nároží je dnes místo nití a barevných stuh Kafkovo knihkupectví, kde se můžete nasytit tolika knihami o jednom člověku, až to skoro děsí.“ Tady autorka zas přeháněla. Knihy jsme si tam mohli jistě prohlédnout a některé třeba i koupit (a doma se jimi, no dobrá, „nasytit“), ale proč by nás měla kafkovská literatura skoro děsit? A co to vlastně je, „skoro děsí“? Kdo to ví? Jenže Kafkovo knihkupectví je pryč a druhé vydání (2024) to chvályhodně registruje: „Na nároží bývalo mnoho let (no, mnoho... – pozn. JS) Kafkovo knihkupectví, kde jste se mohli nasytit tolika knihami o jednom člověku, až to skoro děsilo.“ Tady zvítězila autorská ješitnost, postřehu o knihách „o jednom člověku“, které skoro děsí, se Judita Matyášová nechtěla vzdát, nestačilo jí, že ta slova jsou v prvním vydání vytištěna jednou provždy, a tak si je opatrně přenesla do druhého. Mohla si to odpustit a spíš napsat, co se s tím prostorem stalo. Je tam pokladna galerie v paláci usazené. I ta „skoro děsí“? Asi jak koho.

O rodném domě už padla poznámka výše. V roce 2009 Judita Matyášová napsala, že je tam „restaurace se zdobným nápisem Franz Kafka a malá galerie téhož jména. Z výlohy na nás shlíží zádumčivý Kafka. Uhlem načrtnutý“. I dnes píše, že je tam „restaurace se zdobným nápisem Franz Kafka a malá galerie téhož jména. Z výlohy na nás shlíží zádumčivý Kafka. Uhlem načrtnutý“. Kdepak. Vlevo od portálu se usadilo zmrzlinářství Amorino a vpravo denní bar Point s italskou kuchyní, žádný „uhlem načrtnutý“ Kafka na nás neshlíží.

Místo zásahů do textu, někdy zbytečných (2009: „Z jednoho konce Stresy na druhý můžete přeběhnout za deset minut joggingovou chůzí. Však tu taky pár vyšlechtěných rentiérů takhle běhá.“ A 2024: „Z jednoho konce Stresy na druhý můžete přeběhnout za deset minut pohodlným tempem. Však tu taky pár vyšlechtěných rentiérů takhle jogguje.“), měla naše kafkofilní dvojice raději dokreslit do mapy Lipsko a přidat příslušnou kapitolu. Kdy, kde a s kým tam Kafka byl, je známo. Obešlo by se to bez  slovy Judity Matyášové „téměř detektivního pátrání“. Tak snad před třetím vydáním? Zas v jiné oficíně? V roce 2039? A jak se to bude jmenovat? Na cestách s Franzem?

Jan Jindra, Judita Matyášová: Na cestách s Franzem Kafkou / Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Nakladatelství Academia, Praha 2009, 171 str.

Jan Jindra & Judita Matyášová: S Kafkou na cestách. Nakladatelství Labyrint, Praha 2024, 271 str.

Diskuze

Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.