Pokud se nechcete prodírat davem pestrobarevných turistů z celého světa k tulipánovým květům, nemáte v Evropě mnoho možností, jak se s rozsáhlým sortimentem tulipánů potěšit. Ony toho umějí opravdu hodně a jsou součástí našich zahrad již velmi dlouho. Dendrologická zahrada v Průhonicích tradičně nabízí pěknou podívanou vybraného sortimentu, pokud se ale chcete dovědět víc, musíte se vydat západním směrem. Světoznámý park Keukenhof bych s dovolením pominul. Historické tulipány můžete vidět například v Národní sbírce u Polly Nicholsonové v anglickém hrabství Wiltshire. Čekáte spíše Holandsko? Nemýlíte se. Kostelní zahrada ve vesničce Limmen severně od Amsterodamu skrývá velmi nezvyklou podívanou, která je zároveň tak trochu filatelií i časovou osou významného kusu historie. Od časů, kdy tulipány z istanbulského dvora proletěly rudolfinskou Prahou či Amsterodamem a způsobily o pár dekád později sběratelské šílenství, uplynula staletí. Ta přinesla zhruba tři tisíce odrůd této květinky a zhruba dva a půl tisíce jich uvidíte právě v Limmenu. Spolu s nesčetným bohatstvím narcisů a průřezem šlechtění hyacintů, krokusů či řebčíků.

Nejzazší historii kultivace tulipánů patrně již nikdo dokonale nevystopuje, ale základem je jejich přirozená variabilita patrná již v přírodních populacích a také poměrně velká chuť se křížit mezi sebou. Největší vliv měla nepochybně Tulipa suaveolens, jejíž sběry mají barvu červenou, fialovou, růžovou, oranžovou, žlutou i bílou. Už v přírodě najdete různě zbarvené jícny do žluté nebo černé či bělavé. Podobně nejsou výjimkou různé formy dvoubarevnosti včetně žíhání či různého stínování a přechodů. Také tvary okvětních plátků se liší a lze nalézt i odchylky s třepenitými okraji. Tedy, většina toho, co od tulipánu očekáváme, přinesla již příroda sama. Co je tedy dílem člověka?

Výsledkem šlechtění je především velikost květů i celých rostlin. Botanické druhy tulipánů rostou v eurasijských stepích a skalnatých stráních coby drobné rostlinky těžící ze své životní strategie. Totiž prostřednictvím své cibule přežít nepříznivou dobu léta zalezlé pod zem, s podzimními dešti zakořenit a zjara si velice rychle odvegetovat to své. To ostatně zůstalo i tulipánům kulturním a mnohé z nich své suché léto přímo vyžadují. Staletí šlechtění ovšem z těchto drobečků s květy kolem pěti až osmi centimetrů, dorůstajících sotva přes dvacet centimetrů na výšku, udělala zahradní květinu.

Dnešní tulipány mají, podle šlechtitelské skupiny, výšku třicet až šedesát čísel a jejich květy mívají osm až patnáct centimetrů. Samozřejmě najdeme řadu výjimek. Například obří květy několika odrůd ze skupiny Greiggi zvíci přes dvacet centimetrů a vysoké Darwinhybridy sahající bezmála k metru. Mytickým se stal černý tulipán, který Alexander Dumas zvěčnil svou novelou. Velmi tmavě purpurových tulipánů je dnes v sortimentu řada, nejznámější se stala odrůda Queen of Night z roku 1944 a velmi úspěšná je na světovém trhu i naše odrůda Havran od Jiřího Václavíka ze začátku devadesátých let. V Limmenu lze vidět temných kousků hodně, a jakkoli jsou fotografie vemlouvavé, právě tohle je ta barva, kterou chcete vidět naživo. Což se týká i „nefotografovatelných“ červených barev.

Zahrada Hortus bulborum v Limmenu je velkým zážitkem i proto, že je provozována s velkým nadšením dobrovolníků převážně z řad penzionovaných zahradníků. Když vidíte, s jakou chutí se ráno sjíždějí na kolech do práce a s vervou se pouštějí do špičkového řemesla, bere to dech.