Existuje v České republice nebezpečnější skupina šašků, než je iniciativa Ne základnám? Objeví se vždy jednou za zhruba sedm let, neomylně zaujmou stanovisko, které ohrožuje bezpečnost Česka a straní Rusku, a pak se zase na několik let odmlčí, než je znovu potřeba poškodit české zájmy. Poprvé se objevili v roce 2009, kdy úspěšně bojovali proti umístění amerického radaru v Brdech. Ten měl být součástí protiraketového systému chránícího celou Evropu. Pak se vynořili v roce 2015, kdy protestovali proti průjezdu amerického vojenského konvoje skrze Česko. Nyní jsou opět na scéně, snaží se zabránit uzavření obranné dohody s USA.

V roce 2009 se jednalo o opravdu početné hnutí, ve kterém se spojili naivní pacifisté s komunisty a sílu tomu dodala ČSSD, jež se přidala k opozici. Další mutace tohoto hnutí jsou naštěstí o dost méně vlivné a úspěchy neslaví. Naposledy se pár jejich zástupců objevilo na včerejší demonstraci proti obranné dohodě na Malostranském náměstí. Vybalili tam takové hlubokomyslné transparenty jako „Chceme žít v míru bez hrozby válek a zabíjení“.

„Pokud chceš mír, připravuj se na válku“ je poučka, kterou se řídili již staří Římané. Vyjadřuje prostou pravdu, že nepřátelé se budou zdráhat zaútočit na dobře vyzbrojenou a připravenou zemi. V našich podmínkách to znamená hlavně ujistit se, že jsme pod ochranným deštníkem USA.

Dlouhé období míru mezi roky 1945 až 1991, případně 2014, pokud nepočítáme občanské války, bylo výsledkem americké přítomnosti v Evropě. Eurohujeři často tvrdí, že je to díky evropské integraci, ale hlavní překážkou sovětské invazi do západní Evropy nebyla společná zemědělské politika, nýbrž americká vojenská síla. Dějinnou smůlou Československa bylo, že uvízlo na té špatné straně. Ruská invaze na Ukrajinu je výsledkem absence americké síly, ne důsledkem její přítomnosti. Kdyby Ukrajina byla v NATO, Moskva by se k válce nikdy neodhodlala. A nebýt americké materiální pomoci, Ukrajina by přes svou nesmírnou statečnost nedokázala ruským nájezdníkům odolat.

Americká ochota zaručovat americkou bezpečnost není nevyčerpatelná. Sled amerických prezidentů si stěžoval na evropské černé pasažéry v NATO, kteří se těší z bezpečí, jež jim USA zaručují, aniž by dostatečně ke kolektivní obraně přispívali. Americký izolacionismus je stále menšinový proud v tamější zahraniční politice, ale není nezanedbatelný. Nejlépe se proti němu může bojovat tak, že Česká republika bude demonstrovat, že není pouze černým pasažérem. Třeba právě uzavřením naprosto standardní dohody, jež definuje podmínky pobytu amerických vojáků na našem území v případě, že to bude z jakéhokoli důvodu potřeba. Dohody, kterou má s Washingtonem uzavřenou většina ostatních států NATO. Samozřejmě mnohem solidnějším přispěním obrany Česka by byla trvalá vojenská základna USA, bohužel se zdá, že momentálně to není na stole. Možná vedle hesla „Ne základnám“ tak nastal čas oprášit jiné staré motto: Ano raketám.