V hlavním městě už několikátou středu za sebou blokuje skupina aktivistů pomalým průvodem ve vozovce některé frekventované vozovky v centru. Policie je uctivě doprovází, magistrát tvrdí (právně nesmyslně), že řádně nahlášenou faktickou blokádu nemůže zakázat. Akce proti prý nebezpečným autům v centrech měst pořádají lidé z klimaalarmistické skupiny Poslední generace.

Člověk by si myslel, že magistrátní alibismus je dán poměrem sil na magistrátu, kdy ODS sice má primátora, ale v radě převažují progresivní proudy a tón nadále udávají Piráti. Ale co když je to systém, toto nadbíhání malým voličským skupinám a velkému mediálnímu proudu: dnes večer se na padesát památek a významných budov hlavního města ponoří na hodinu do tmy. Praha se tím připojuje k celosvětové akci Hodina Země, což má být připomenutí klimatického armageddonu, do něhož se údajně řítíme a k jehož odvrácení prý máme poslední šanci (z každé takové poslední šance se naštěstí po jejím propásnutí stává předposlední šance).

Pro Svobodu a primátory či starosty další stovky českých obcí na seznamu Hodiny Země tu máme jeden kousavý postřeh. Pochází z knihy Úvod do liberalizované energetiky, kolektiv autorů ji pod egidou českého ministerstva průmyslu vydal před šesti lety: „Každoročně se ponoří Česko do tmy v rámci největšího celosvětového happeningu Hodina Země. (...) Z technického hlediska se jedná o okamžité snížení výkonu ČR v řádech stovek, celosvětově pak v řádech tisíců megawatt. A za hodinu skokově obnovení dodávek na původní hodnotu.

Kapacita rychle startujících obnovitelných zdrojů, jako jsou přečerpávací vodní elektrárny, je velmi omezená a tyto musí být připraveny především pro regulaci neočekávaných výpadků v síti. Zbývají již jen ty klasické – jádro, plyn a uhlí. Jádro se používá především v základním zatížení a jeho regulační schopnosti jsou malé. Rychle startující zdroje na plyn jsou, je jich taky málo. Startují do deseti až patnácti minut, ale tento typ provozování prudce zhoršuje jejich životnost, tzn. cena regulační elektřiny je velmi vysoká. Situaci zachraňují špinavé klasické zdroje na uhlí. K tomu, aby bylo vyregulováno 10 MW, je však potřeba mít v točivé rezervě 100 MW (tzn. připraveny k okamžité výrobě). Klasické zdroje je totiž potřeba najet s mnohahodinovým předstihem, jinak to technicky není možné.

K tomu je třeba počítat, že klasický zdroj dosahuje projektované účinnosti při jmenovitém výkonu, kdy dosahuje i nejnižších emisí. S každým snížením výkonu prudce klesá účinnost, stoupá spotřeba paliva a stoupají emise škodlivých plynů. Jaké jsou důsledky ,otočení vypínačem‘ na hodinu?… Tento ,viditelný ekologický protest‘ vede k prudkému několikahodinovému zhoršení ekologických podmínek pro všechny obyvatele. (...) Prosím, až příště budete mít ruku na vypínači, vzpomeňte si na to.“

Vypnout na hodinu osvětlení pár desítek budov má být samozřejmě jen symbol, ale symbol čeho? Bohuslav Svoboda u této příležitosti obnovil klimatický závazek Prahy, že město stlačí emise CO2 na polovinu, který prosadil před čtyřmi lety jeho předchůdce, pirát Zdeněk Hřib. Deklarace je právně nezávazná, Svobodu k obnovení závazku nenutilo nic kromě ohledů na koaliční partnery, mezi nimi Hřiba, a ovšem zřejmě i touhy být věčně mladý a světový, když se ve stejnou dobu jako Národní divadlo zahalují do tmy i Big Ben nebo eiffelovka.

Symbolicky se tu dosti významní činitelé naší pětikoalice přihlašují k politice, která pak reálně vede k předepsanému podílu solárních panelů a větrníků, k zákazům klasických aut, k příkazům draze zateplovat domy – tedy k politice, jejíž výstřelky se vláda na evropské úrovni příležitostně aspoň trochu snaží brzdit. Celkový pohled nedává žádný smysl.