Loni v květnu tomu bylo padesát let od zprovoznění prvního úseku pražského metra mezi stanicemi Kačerov a Sokolovská (dnešní Florenc). K tomuto jubileu na konci roku vyšla vizuálně ambiciózní publikace, která představuje tento unikátní dopravní systém nejen jako infrastrukturní projekt, ale především jako svědectví své doby.

Procento na umění

Pražské metro je fenomén – po architektonické, designové i umělecké stránce. Už v době výstavby pronikl jeho věhlas do zahraničí, ale až s odstupem si naplno uvědomujeme promyšlenost konceptu i provedení detailů. Technické řešení, orientační systém i umělecká výzdoba metra byly důkladně rozebrány již mnohokrát a snad ze všech možných úhlů. Kniha Pražské metro editora Pavla Karouse všechny tyto aspekty zastřešuje, a přestože nepřináší nové informace, výzkumy nebo zásadní kunsthistorické interpretace, její komplexnost a vizuální zpracování z ní dělají mimořádně hodnotný příspěvek nejen pro milovníky architektury a designu.

Byl to právě Pavel Karous, kdo pomohl změnit nahlížení veřejnosti na umění ve veřejném prostoru českých měst z doby socialistického Československa. V rámci projektu Vetřelci a volavky Karous s kolegy a kolegyněmi dlouhodobě mapuje umělecká díla, která mezi padesátými a osmdesátými lety doplňovala ulice, sídliště, dopravní uzly nebo třeba školské a nemocniční areály. Dělo se tak především v rámci tzv. procenta na umění, kdy mezi lety 1965–1992 platilo nařízení o investování určité části (zpravidla mezi jedním a třemi procenty) celkového rozpočtu stavebního záměru právě do jeho umělecké výzdoby. A to byl také důvod, proč se pražské metro dočkalo tak bohaté umělecké výzdoby, která z něj činí největší galerii umění ve veřejném prostoru v celé zemi.

„Zdrojem nebývalé pozornosti, která se věnovala architektuře, designu interiérů, jejich osvětlení, systému orientace, výtvarnému užitému i volnému umění, je především ideologie režimu státního socialismu, který ze své podstaty upřednostňoval prostor veřejný na úkor prostoru soukromého,“ píší v úvodu publikace autoři. Architekti, urbanisté, designéři i umělci byli zapojeni od samého začátku, což vedlo k výjimečné jednotě mezi architekturou a výtvarným řešením stanic.

Zachovat a navázat

Kniha nabízí stručné medailony všech stanic doprovázené bohatým vizuálním materiálem. Velký prostor dostávají dobové i dnešní fotografie a architektonické kresby a vizualizace. Díky nim si čtenář uvědomí, jakou proměnou původní řešení stanic a jejich okolí prošlo – většinou bohužel k horšímu. Hlavní podíl na tom má nekoncepční a dlouhodobě zanedbávaná údržba veřejných nemovitostí (typická pro Prahu i celé Česko) a také divoká komercionalizace prostorů metra. Zpravidla totiž byly i obchodní jednotky autorsky zpracované a odpovídaly architektonicko-uměleckému pojetí dané stanice, později ale všechny prosklené plochy pokryla velkoplošná reklama a další vrstvy vizuálního smogu a původní vybavení bylo odstraněno.

V budování nových stanic se pokračovalo i v devadesátých letech, jejich architektonická kvalita ovšem dost kolísala, byť vznikly i velmi zdařilé realizace (zejména Rajská zahrada od Patrika Kotase). Poslední otevřený úsek (nové stanice linky A) ale už sklidil vesměs kritiku – architektura a výzdoba jako by už nebyly vůbec předmětem diskusí při jejich plánování. V poslední době nicméně pražský dopravní podnik zřetelně změnil přístup, zřídil pozici architekta metra a budoucí zastávky trasy D již určují architektonické soutěže. Jde o příslib toho, že se k tomuto dopravnímu komplexu začneme chovat s odpovídajícím respektem, jaký si toto dědictví s obrovskou kulturní hodnotou zaslouží. A že na něj adekvátně také navážeme.