Jednou z nejsilnějších prezidentských pravomocí je výběr ústavních soudců. Hlídačů ústavnosti, kteří do značné míry stojí nad politikou. Můžou ji výrazně ovlivnit. Dávají jí mantinely. V minulých letech už zrušili volby. Změnili volební systém nebo zbořili některé zásadní reformy. Teď jim v dohledné době s nejvyšší pravděpodobností přistane na stole ústavní žaloba a snížení valorizací penzí. Jsou to hlídači, nad nimiž už není žádný další hlídač. Proti jejich verdiktu není odvolání. Jsou to jedni z vůbec nejmocnějších lidí v zemi. V důsledku mocnější než vláda, parlament i prezident. Jsou to lidé, od nichž se očekává kromě kompetence, hodnotového ukotvení a vnímání komplexity světa i síla osobnosti a smysl pro sebeomezení.

Nový prezident Petr Pavel musí hned na startu vybrat tři nové ústavní soudce na místa těch, kterým končí mandát 3. května. Ke své klíčové pravomoci se postavil zvláštním způsobem. Kombinací korporativismu a outsourcingu. Výkon klíčové pravomoci přenesl na jiné. Udělal z něho takovou úřednicko-odbornickou mašinerii. Ústavní soudce mu má vybrat sedmičlenná komise vedená jeho klíčovým právním poradcem, známým ústavním právníkem Janem Kyselou. Kromě něj v ní sedí bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, někdejší ústavní soudkyně Ivana Janů, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, brněnský ústavní akademik David Kosař, pražský ústavní právník Marek Antoš a jihočeský herec, spisovatel a někdejší senátor Jiří Šesták.

Prezident dostane na stůl až jména, která mu vyselektují tyto dva filtry. Petr Pavel fakticky outsourcoval klíčovou pravomoc na poměrně byrokratickou mašinerii. Nechme teď stranou, že už Kyselova skupina není zrovna názorově pestrá. Je to s výjimkou Ivany Janů hodnotový proud spíš od středu doleva. Víc progresivní než konzervativní. Silně podporující prohlubování evropské integrace. V řadě rysů tíhnoucí k silnějšímu, regulačnímu státu. Spíš etatistický než tržní. Zjednodušeně hodnotový proud, který by se dal označit jako takový „kolektivní Petr Pithart“.

Dá se tedy očekávat, že noví ústavní soudci budou hodnotově patřit přesně do něj.

Ještě výrazně pozoruhodnější je ale nominační proces oněch 23 institucí. Žádné z nich nedává ústava žádné právo do nominace ústavních soudců zasahovat. To, že se prezident poradí s právní elitou o jejích názorech, je přirozené a užitečné. Oficiální nominace ale celé obsazování klíčové instituce posouvají do podivného korporativismu.

Kromě toho to není od prezidenta zrovna politicky chytré. Všem nominacím přirozeně nevyhoví, takže se nutně rozjede debata, proč třeba Advokátní komora svého koně prosadila, a Notářská komora nebo Unie státních zástupců ne. Takže si úplně zbytečně vyrobí nepřátele. Spoustu zhrzených, kteří se svými favority neuspěli.

Proč to prezident dělá? Zjevně chce vypadat transparentně a být populární. Ví, že lidé mají vždy slabost pro úřednická a odbornická tělesa. Vidí v nich nějakou naprogramovanou technologii stojící nad nahodilou mocenskou politikou, které nedůvěřují. Proto tradičně bývaly nejoblíbenější „vlády odborníků“.

Outsourcing klíčové pravomoci není úplnou novinkou. Dělal ho i exprezident Miloš Zeman. Jen méně formálně. Jména ústavních soudců si v časech, kdy ještě byli zadobře, nechal dodávat od předsedy soudu Pavla Rychetského. On, nikoli Zeman, si vybral třeba Vojtěcha Šimíčka nebo Kateřinu Šimáčkovou. Soudce Miloši Zemanovi po všech stránkách tak vzdálené, že by ho jejich jména nikdy nenapadla. Zeman stejně outsourcoval i obsazování České národní banky. Řadové členy si vždy vybíral guvernér. Jak Jiří Rusnok, tak Aleš Michl.

Jedna věc je nechat si poradit, druhá pravomoc fakticky odevzdat jiným. A přestože se formální podávání přihlášek teprve rozjíždí, vypadá to, že složitý nominační proces fakticky jen maskuje, že přinejmenším o dvou ze tří prvních nominantů Petra Pavla do Ústavního soudu už je rozhodnuto předem.

Mají se jimi stát bývalý předseda a současný soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, bývalá předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová. Třetí pozice zatím zůstává otevřena.

Prezident zároveň musí být schopen své nominanty prosadit v Senátu. Baxa ani Zemanová by podle dostupných informací neměli mít problém projít.