Proslulý Institut Roberta Kocha má reputační problém

Protokoly covidových mudrců

Proslulý Institut Roberta Kocha má reputační problém
Protokoly covidových mudrců

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Někdo by si pomyslel, že covidovou pandemii dávno odvál čas. Ale skandál kolem Institutu Roberta Kocha (RKI) je čerstvý a může být obohacením nejen pro lidi, kteří by si přáli nasvítit průběh této pandemie a bezprecedentní reakci států, ale i příspěvkem do diskuse o tom, jak se změnila věda. A jestli už jsme nedospěli úplně na konec osvícenské éry.

Institut Roberta Kocha, což je spolkový ústav pro kontrolu a prevenci se sídlem v Berlíně, byl od jara 2020 asi tak dva roky i u nás skloňován téměř neustále. Už v březnu toho roku šéfredaktor Zdravotnických novin Tomáš Cikrt odhaduje, že nejlépe se s covidem v Evropě vyrovná spolková republika: „Institut Roberta Kocha je špičkové pracoviště, které jejich vládě velmi dobře radí. Je to světově uznávané centrum. Z nich si můžeme brát příklad.“

Přední apokalyptik covidové doby, datový inženýr Petr Ludwig v lednu 2021 ze svého zimoviště v Dubaji rovnou doporučuje, aby Češi celý boj s epidemií přenechali Němcům. Proč? „Zásadní věc je, že Německo má Robert Koch-Institut, což je jedno z předních světových pracovišť, které epidemii pomáhá řídit. A takové centrální vědecké pracoviště nám tady chybí. My bychom proto mohli, nebo spíše měli, najít trochu pokory a měli bychom je požádat o pomoc.“ Což byla i na tu dobu vyšinutá myšlenka, ale všechno směřovalo alespoň ke vzniku nějaké české obdoby Kochova institutu.

Šestého května 2021 interpeluje opoziční poslanec Jakub Michálek premiéra Babiše. Pirát nejdřív kvituje, že vláda zřídila Mezioborovou skupinu pro pandemické situace MeSES pod vedením Petra Smejkala, ale stýská si, že MeSES není víc než „neplacená dobrovolnická skupina“. Kdy, ptá se, i u nás vznikne takové „špičkové profesionální odborné pracoviště jako třeba Institut Roberta Kocha v Německu“? Babišova odpověď: „Ano, Kochův institut bychom potřebovali, to je náš Státní zdravotní ústav, který by se měl transformovat na Kochův institut.“

Fakt je, že naše fixace na RKI není až tak nepochopitelná. Institut s 130letou tradicí a bezvadnou pověstí od jara 2020 téměř okamžitě dodává argumenty pro uzávěry a zákazy. Někoho snad už tehdy trklo, že ředitelem RKI není špičkový epidemiolog, jakých má Německo pořád hodně, ale v osobě Lothara Wielera průměrný veterinář, který se ve vědě soustředil na zoonózu – přenos viru ze zvířat na člověka. Ovšem dokud byla obecně přijímána hypotéza, že virus ve Wu-chanu neunikl z laboratoře, ale na trhu se živými zvířaty, mohl se Wieler jevit jako člověk na svém místě.

Vědci, zvyšte stupeň rizika

RKI se těší skvělé pověsti, a tak bylo snadné podlehnout dojmu, že skrze něj promlouvají špičkoví fachmani, lidé imunní vůči vrtochům veřejnosti, mediální hysterii i vůči politickému tlaku. U té politiky to byl odvážný předpoklad proto, že Kochův institut spadá pod spolkové ministerstvo zdravotnictví. Ale zase to jméno – Robert Koch, zakladatel moderní bakteriologie, objevitel původců tuberkulózy, sněti, cholery...

V lednu 2020, jak přicházejí zprávy z Číny, se v Berlíně ustavuje krizový štáb. Ve štábu pravidelně rokují zástupci ministerstva zdravotnictví, často přímo ministr, vědci z Institutu Paula Ehrlicha (spolkový ústav pro vakcíny a biomedicínská léčiva) a ovšem z Institutu Roberta Kocha. RKI podle všeobecného přesvědčení udává v krizovém štábu tón.

Avšak letos koncem března portál Multipolar-Magazin zveřejnil sadu protokolů tohoto krizového štábu. A z nich je dost zřejmé, že tón neudával RKI, ale spolková vláda, a institut posléze svým renomé jen přikrýval rozhodnutí vlády, přesněji řečeno kancléřky Angely Merkelové. Internetový magazín musel dokumenty na RKI vysoudit podle zákona o přístupu k informacím, a byť některá místa, většinou jména aktérů, byla začerněna, protokoly znamenají posun. Je to posun v chápání toho, jak se zrodila politika vedoucí k lockdownům, zavřeným školám, posléze psychickým potížím mládeže, ke spornému tlaku na očkování experimentální vakcínou, k hospodářskému poklesu, vysoké inflaci apod.

Zásadní mezi protokoly RKI je ten datovaný 16. března 2020. V závěrech krizového štábu z toho dne, bylo to pondělí, čteme, že hladina nebezpečí daného novým virem je pořád jen „mírná“. Nebo že míra úmrtí, tedy smrtnost, zůstává velmi nízká. Ale na jiném místě protokolu stojí zas tyto věty: „O víkendu bylo připraveno nové hodnocení rizika. Tento týden má být hodnocení zvýšeno. Zveřejněno bude, jakmile (jméno RKI začernil, z kontextu lze usuzovat na někoho z vlády – pozn. red.) k tomu dá signál.“

A skutečně o den později se německá veřejnost dovídá, že RKI zvýšil stupeň ohrožení zdraví obyvatelstva ze stupně „mírný“ na stupeň „vysoký“. Toho dne zavřela vláda obchody, úřady omezily příjezdy i výjezdy ze země. A byl dohodnut lockdown, který vstoupí v platnost za několik dalších dnů, a v něm zavřené školy a školky nebo nařízení lidem, aby omezili sociální kontakty. Stát stanovil minimální rozestup mezi dvěma lidmi, kteří spolu nebydlí, na 1,5 metru.

Kvazivědecké ospravedlnění pro zvýšení stupně rizika z „mírného“ na „vysoké“ dodal RKI počtem pozitivních testů. Oproti předchozímu týdnu (šlo o 11. a 12. týden roku) dopadlo pozitivně třikrát tolik PCR testů. Jenže za stejnou dobu se ztrojnásobil i absolutní počet provedených testů. Podíl testů s pozitivním výsledkem se zvedl takřka neznatelně, z 5,8 na 6,9 procenta.

Dny jdou, otepluje se a některým členům krizového štábu vrtá hlavou, jestli vzhledem k tomu, že nových případů už téměř nepřibývá, nevrátit stupeň ohrožení zpátky na „mírný“. To se ale nestalo, v závěrech z 29. června čteme: „Zadání spolkového ministerstva zdravotnictví: do 1. července se na tom nebude nic měnit.“ Toho, kdo si ještě dobře pamatuje všechny ty sezonní přílivy a odlivy infekce, možná překvapí, že RKI se stupně „vysoký“ a chvílemi „velmi vysoký“ držel od půlky března 2020 až do února loňského roku. Profesor ekonomie Stefan Homburg vyslovil tezi, že díky tomuto alarmismu ze strany institutu mohly například úřady s ohledem na nebezpečnou infekční situaci zakazovat veřejné protesty proti covidovým příkazům.

Stejné pořadí vláda rozhoduje, institut zaštiťuje se opakovalo na konci prvního pandemického roku. Čtvrtého prosince 2020 bere krizový štáb „reaktivně na vědomí“ rozhodnutí z konference kancléřky se zemskými premiéry o zavedení dalšího tvrdého lockdownu. Ze zápisu datovaného 4. prosince úplně kape skepse členů RKI k tomuto kroku vlády. Členové krizového štábu za RKI konstatují, že předložený model vývoje nákazy „svévolně“ pracuje s „parametry, které nám z velké části nejsou známy“.

Když však ředitel institutu Wieler o pár dní později doprovází na tiskovou konferenci spolkového ministra zdravotnictví Jense Spahna, ministrovo oznámení dalšího lockdownu vyfutruje dramatickými slovy: „Situace je vážná tak, jako ještě nebyla.“ I později ředitel tvrdý kurz spolkové vlády opakovaně podporuje. Vánoční lockdown měl původně končit v lednu, a samozřejmě se protáhl hluboko do jara.

Black lines matter

Tolik k nejdůležitější otázce covidové doby, k opodstatněnosti nebo neopodstatněnosti lockdownů. Gurmán svobody ale v protokolech najde řadu dalších zajímavých míst: koncem léta, kdy Německo své sousedy poučuje o užitečnosti zavést po prázdninách na veřejnosti rychle roušky a respirátory, v krizovém štábu fachmani z RKI konstatují, že „neexistují důkazy o přínosu respirátorů FFP2 jinde než na pracovišti“ (tím se myslí prašné stavby a operační sály nemocnic – pozn. red.) a že by se to mohlo „zpřístupnit veřejnosti“. Samozřejmě že veřejnosti nikdo z institutu nic ani nenaznačil.

Je škoda, že protokoly zpřístupněné magazínu Multipolar nesahají dál než do dubna 2021, kdy už byla v chodu očkovací kampaň a úřady se po opíchání rizikových skupin blížily k věkovým skupinám, v nichž byla ochota přijmout novou vakcínu přece jen menší. Německo se na cestě k povinnému očkování dostalo o kus dál než Česká republika, apartheid pro neočkované ve službách a v restauracích drželo systematičtěji a déle než my. Že protokoly nepokračují dál, je dáno prostým faktem, že magazín Multipolar svou žádost o zveřejnění protokolů podal už v březnu 2021 a přetahoval se o ně s institutem až do letoška, z toho poslední rok před soudem. RKI nakonec vydal víc než 200 dokumentů na víc než tisíci stranách nerad, přičemž asi jeden tisíc míst předtím začernil. Prý aby byli konkrétní lidé ušetřeni projevů nenávisti. Multipolar se chystá soudit i o novější protokoly.

Reakce hlavního proudu na tuto aféru byla intuitivní: prý mnoho povyku pro nic. Kouzelný je argument Světovou zdravotnickou organizací (WHO), který použili například fact-checkeři veřejnoprávního pořadu Tagesschau. Ten argument zní, že WHO vyhlásila pandemii už 11. března 2020. Neboli co měla Angela Merkelová následně jiného dělat než omezovat a zakazovat? Jenže vedení WHO je politický orgán, což se na rozdíl od Institutu Roberta Kocha vždycky tak nějak vědělo. My si můžeme připomenout, že na mezivládní úrovni se právě dokončuje nová smlouva, která WHO umožní pandemii nejenom vyhlašovat, ale do značné míry řídit boj s ní místo národních vlád. Ta česká nemá vážnějších námitek.