Víkendovou pěveckou soutěž vyhrála nebinární osoba Nemo ze Švýcarska. Přes prohlášení, že se jedná o velké vítězství pro LGBT hnutí, nejde o nic překvapivého. První transsexuál soutěž vyhrál v roce 1998, jednalo se o Danu International z Izraele. Navázala na ni „vousatá zpěvačka“ Conchita Wurst z Rakouska. Sami pořadatelé si dělají legraci z toho, že se jedná o soutěž pro homosexuály. Výhra nebinárního člověka je tedy dalším logickým krokem. Jestli existuje nějaká soutěž, kde je nevýhoda být heterosexuálním mužem, je to právě Eurovize.

Referování o Nemově vítězství vyvolalo nemalé problémy v jazycích rozlišujících jmenné rody. Jak psát o člověku, který rody neuznává? Naštěstí přispěchal na pomoc Kryštof Stupka, známý LGBT aktivista a člen vládního Výboru pro sexuální menšiny.

Stupka není zdaleka jediný, kdo prosazuje tyto nepřirozené zásahy do češtiny. Mládežnická organizace Pirátů se tak přejmenovala na Mladé Pirátstvo. Pokrokovější mediální organizace, třeba Druhá směna, negenderový jazyk již dávno používá. Progresivnější studenti o sobě rádi mluví jako o studentstvu a tak podobně.

Jenže tentokrát aktivisté přešli do útoku zřejmě příliš brzy. Angličtině, odkud tento trend dorazil, jazyk bez rodů nečinní velký problém, jelikož angličtina je stejně nepoužívá. Pokud chcete říct „on šel“, „ona šla“ či „ono šlo“, tak v angličtině pouze změníte zájmeno, tedy „he/she/it went“. V češtině jde o nepřirozené zásahy do jazyka, které jsou vnucovány lidem proti jejich vůli. Všichni chápou, že generické maskulinum, třeba „studenti“, v sobě obsahuje i studentky. Pokud trváte na používání „studentstva“, je to politický statement, nikoli přirozený vývoj jazyka. To vyvolává protireakci a bojovníci za práva nebinárních lidí si tím spíše škodí. Nebinární jsou každému víceméně jedno, ale pokud to má zasahovat do přirozené řeči, začne to lidi štvát.

To se projevilo i v Americe. Angličtina sice rody nemá, ale španělština, kterou má za mateřštinu nějakých 13 % Američanů, ano. V rámci boje proti binaritě američtí pokrokáři začali prosazovat označení Latinx pro Hispánce, místo spisovného, ale genderově zatíženého Latinos. Začalo to pronikat do médií i oficiálních prohlášení. Pak ale tento trend byl potichu opuštěn, když se ukázalo, že to většinu Hispánců neuvěřitelně štve. Pokud dění v Česku bude následovat tento příklad, tak nebinární jazyk se nikdy neuchytí a zůstane doménou pár progresivců.

Zároveň ale přichází další koncept ze Západu, že pomocí jazyka lze změnit realitu. Zvláště americká angličtina je plná příkladů víry, že stačí pouze najít to správné označení a předsudky či problém zmizí. Třeba klasické „homeless“, tedy bezdomovec, je nahrazován „unhoused“, což by se dalo přeložit jako neubytovaný, nebo „rough sleeper“, tedy něco jako „drsný spáč“. Neustále se také mění přípustné označení pro handicapované, jednu dobu bylo populární „differently abled“, tedy „jinak schopný“.

Tyto myšlenky se promítají i právě do diskuse o nebinárním jazyku. Stojí za tím i víra, že pokud se budeme správě vyjadřovat, dokážeme smazat biologickou realitu, že existují pouze dvě pohlaví. Což je druhý důvod, proč tyto snahy nakonec selžou. Odporují každodennímu pozorování. Stupka si může stěžovat, že novináři píší o Nemovi jako o „zpěvákovi v sukni“, ale stačí zapnout obrazovku, aby se člověk přesvědčil, že je to nejlepší popis reality.