Řadu lidí překvapila vyšší daň z nemovitosti, která se zvýšila v rámci opatření z tzv. konsolidačního balíčku. Daň je potřeba zaplatit do konce května. Experti, které oslovil deník Echo24, uvedli, že výše daně je v Česku nadále zanedbatelná, daňová zátěž je podle nich obecně výrazně vychýlená směrem ke zdaňování práce, nikoliv majetku.

Od nového roku platí v souvislosti s daní z nemovitosti nová pravidla, která přinesl vládní tzv. konsolidační balíček. Změnil se tak mimo jiné základní koeficient, který vzrostl na 1,8násobek. Kromě toho obce mohou jako každý rok upravit své místní koeficienty. Změnu koeficientů zohlední Finanční správa při výpočtu daně, není nutné jen kvůli ní podávat daňové přiznání. Výnos daně z nemovitosti jde výhradně obcím. Finanční správa přitom výrazně posílila svůj informační servis, i tak je ale řada lidí překvapená, respektive se jim nová výše nelíbí.

Například obyvatelé Zlína zaplatí na dani letos asi pětkrát tolik, v některých částech města dokonce sedmkrát. Píše o tom Zlínský Deník. V této souvislosti vznikla petice, jejíž autoři požadují hodnotu 2 pro rok 2025. Nyní se pohybuje od výše 2 v okrajových částech po 2,9 v centru města. V průměru činí koeficient ve Zlíně 2,6.

Za zlodějnu pak novou výši daně označují také obyvatelé v Jihlavě, kde zaplatí zhruba třikrát více než vloni. Krajské město Vysočiny přistoupila podle slov tamních představitelů k navýšení daně po třinácti letech.

Analytik České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa pro Echo24 řekl, že dlouhodobě platí, že daň z nemovitosti má v Česku oproti většině Evropy v celkových příjmech veřejných rozpočtů daleko menší váhu.

„Letošní vývoj budí dojem, že příjmy z tohoto zdroje se výrazně zvýší, nicméně dostupná jsou zatím jen data do konce dubna, zatímco zcela dominantní část inkasa této daně nastává až v květnu. Nepředpokládám ale, že by nás celkové letošní inkaso této daně nějak dramaticky posunulo v mezinárodních srovnáních využívání této daně,“ uvedl Skořepa.

Další zvýšení může omezit tlak na ceny nemovitostí

Podobně hovoří i hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek. „Výnos daně z nemovitosti byl v českém systému veřejných rozpočtů až do loňského roku v podstatě zanedbatelný. Daň z nemovitosti je ovšem příjmem obcí a nikoliv státu, takže do veřejných rozpočtů se započítává, do státního rozpočtu nikoliv. Zvýšení této daně je asi tak ‚příjemné‘ jako zvýšení jakékoliv jiné daně, ale pořád jde více méně o daň spíše symbolickou,“ míní Dufek.

Konkrétně se loni vybralo 12,5 miliardy korun, což představovalo 0,5 % všech daňových příjmů včetně tzv. pojistného (což je podle Dufka ovšem daň jako každá jiná). „Letošní zvýšení, byť u někoho možná i na dvojnásobek, celkovou pozici této daně v systému výrazně nezmění. Náš daňový systém je dlouhodobě vychýlený především směrem ke zdaňování práce a nikoliv majetku,“ řekl Dufek pro Echo24.

V poměru k HDP je podle jeho slov tento poměr výběru majetkových daní samozřejmě ještě nižší (0,2 % HDP), a tím pádem se řadíme mezi země nejméně využívající tuto formu zdanění. „Podle statistik OECD za rok 2022 (novější nejsou ještě k dispozici) jsme měli z unijních členských zemí zdanění majetku po Estonsku druhé nejnižší. A pro zajímavost, podíl výběru majetkových daní v Německu je ve srovnání s ČR dokonce šestinásobný,“ poukázal Dufek s tím, že když se vezme v úvahu rekordman ve zdaňování majetku (včetně všech dalších majetkových daní – dědické, darovací a tak dále) – Francii – tak ta vybere v poměru k HDP asi dvacetkrát více než ČR.

Michal Skořepa poukázal, že nastavení různých daní je samozřejmě primárně politickou otázkou, přičemž v Česku, zemi s vysokým podílem vlastnického bydlení, je zvyšování daně z nemovitosti politicky poměrně obtížné. „Je nicméně pravda, že výrazné zvýšení této daně doplněné o nějakou formu progrese, by nejspíš snížilo poptávku po nemovitostech, a mohlo by tak oslabit budoucí tlak na růst jejich cen,“ uvedl Skořepa.