Rostliny jsou všeobecně svéhlavé, a jakkoli se snažíme přemlouvat je k tomu, aby rostly k obrazu našemu, žijí si většinou holt po svém. Hortenzie náleží právě k takovým poměrně vysněným rostlinám, které mají své vrtochy. K všeobecně obdivovaným pak patří krajiny, kde rostou zcela bezostyšně, kdekoli se uchytí, a to prakticky bez jakékoli speciální péče. Bretaň je přesně takovým krajem a místní porosty jsou považovány za atrakci na úrovni zázraku.

Neúspěšný pěstitel má pak ze zdejších hortenziových hájů doslova ujímání, anžto pohledy na tato „moříčka“ není opravdu snadné ustát. Rostlinám tohoto rodu se zde daří ve všech druzích a odrůdách, které kdy člověk vynašel, a jsou schopné zde růst prakticky kdekoli. Tedy v koutech kolem domu stejně jako vprostřed pastviny. Kolem kostela z kterékoli jeho světové strany, v dopravních ostrůvcích, kruhových objezdech, ba i v pangejtech na okraji vesnice. Tedy jaksi zapomenuté, zarostlé travou v divokých montbréciích a nečetných kalokvětech, které se zde šíří, řekl bych, hlavně bagrováním příkopů a stavbou silnic. Takzvaní „zemaři“ stavebních firem se tak stávají zcela nevědomky zahradníky a šiřiteli květeny. Hortenzie mimo obec vznikly tak nějak nakládáním se zahradním odpadem, podobně jako u nás najdete leckde nějaký ten kosatec či denivku zcela mimo šachovnici zastavěného území obce.

Zdrcující je samozřejmě modř klasických velkolistých hortenzií, která se zdá neuvěřitelná, a u některých soret si jdete skutečně sáhnout, zda nejde o plastový odlitek asijských dovedů. Nejde. Obecně se má za to, že celé kouzlo tkví v pouhé kyselosti místních půd založených na žulách a rulách. Nicméně celá věc je poněkud složitější a ne nadarmo se modření hortenzií dociluje v okrasném zahradnictví s využitím síranu hlinitého. A není to jednoduché ani trvalé. Místní kouzlo je právě v dlouhodobé povaze a složení půdního typu, v kterém hortenzie dlouhodobě rostou. Pravidelné velejemné srážky prospívají promývání půdního profilu, to mají hortenzie moc rády, protože to pomáhá vzniku jejich nejoblíbenějších půd. Tedy humózních a propustných.

S tím by ale celé kouzlo zdaleka nevystačilo, protože tahle paráda je možná pouze v přímořském klimatu s vysokou vzdušnou vlhkostí, pročež se tu hortenzie nepečou a dlouze kvetou. Díky mírnému klimatu také odrůdy kvetoucí na dvouletém dřevě rozhodně netrpí ztrátou poupat a kvetou jako zjednané. Vidíte zde tedy zcela běžně velkolisté hortenzie, a to často s velkými koulemi květů všech možných valérů barev včetně velice azurově modrých nebo také velice sytě červených. Koule značí květenství sterilních květů. Neskrývám velké sympatie ke květům fertilním, které jsou ploché a nesou motýlky pouze na svém obvodu. Jejich poezie je skromně nepřekonatelná. Gigantických rozměrů tu dorůstají ovšem i křovité hortenzie s koulemi smetanově bílými velikosti hlavy nejen dětské. Novější sorty jsou mile starorůžové. Výkřikem posledních let jsou hortenzie latnaté nebo dubolisté, které tu bují na každém rohu zejména v nových výsadbách.

A co já s tím, ptáte se? Ano, obrázky z těchto končin často slouží k reklamní šalbě a snaží se nám namluvit, že máme na zahrádce malou Bretaň. Ne, nemáme. A to ani pokud žijete na žulovém perku. U nás hortenzie čekají vlny veder, sucho a mráz. Jejich pěstování není snadné a nikdy nebude. Na slunce nepatří žádná z nich, ani kdyby se namlouvači postavili na hlavu. Pokud chcete dát hortenziím to pravé blaho, budete si to muset odpracovat. Nebo jet na prázdniny do Bretaně.