Karel Kuchař z Prahy si udělal na konci května výlet do Francie. V Cannes se totiž konal filmový festival a on lovil podpisy slavných, domů však přijel s nepořízenou. „To je život, nedostal jsem se k těm hercům tak blízko jako ostatní,“ komentoval svůj nezdar. O týden dřív se zúčastnil srazu Klubu sběratelů autogramů v Praze, odkud si do své sbírky, která čítá přes 17 tisíc podpisů slavných lidí, odnesl další.

Podpisy bývalý strážník sbírá zhruba osm let, začal až v důchodu. Za tu dobu si pořídil 107 památníčků, kde své úlovky pečlivě střeží. Podpis Karla Gotta má pětkrát. Podařilo se mu sehnat i autogram od Ondřeje Vetchého (ten, jak známo, fanouškům moc na ruku nejde). Většinou má pan Kuchař podpisy českých herců a zpěváků, avšak pyšní se autogramy i hollywoodských celebrit. A jak se k nim dostává? Spousta sběratelů obráží festivaly, on na to šel jinak. Zapsal se do castingových agentur a zúčastní se natáčení filmů coby komparzista. Tímhle způsobem získal autogram oscarového herce Geoffreyho Rushe, který u nás natáčel seriál o Albertu Einsteinovi. „Říkali nám, že kdo bude otravovat herce a chtít po nich podpis, dostane pokutu až 50 tisíc, mě čtyřikrát napomenuli, ale nakonec jsem využil okamžiku, kdy byl úplně sám, a mám ho,“ chlubí se sběratel, který se lstí dostal i k běžci Usainu Boltovi. „Hned, jak jsem získal jeho podpis, mi za něj kdosi nabídl tisíc korun, ale já nedal.“ Několik podpisů má i od bývalého prezidenta Václava Klause. „Ten už mě zná a jednou se mě ptal: Co zase chcete? Vy jste ďábel.“ Karla Kuchaře nic neodrazuje a podpisy sbírá, kde se dá. Na vyhlédnuté umělce čeká dost často také po představení. Svým nadšením nakazil i syna Jakuba, který má podpisů dokonce 24 tisíc, ten se ale zaměřuje spíš na sportovce. Pan Kuchař miluje vše okolo filmu a s každou celebritou se i fotografuje. Kromě sbírek podpisů má i seznam filmů, seriálů či reklam, u kterých se nachomýtl coby komparzista. „Už bez toho nemůžu být,“ uzavírá.

Proč lidé sbírají autogramy? Jistě, sbírá se leccos, zátky od piva nebo staré plechovky, ale tohle je něco maličko jiného. Autogramem nebo selfie s celebritou se chceme dotknout slávy toho, kdo chodí po červeném koberci. Jako bychom chvíli šli s ním. Toužíme být nesmrtelní a odlesk hvězd nám na chvíli dá zapomenout na naše „obyčejné“ životy, na chvíli jsme jako oni. „Hlavním cílem je vývojový pozůstatek procesu identifikace. O co jde? V určitém věkovém období máme potřebu se identifikovat s nějakým vzorem. Například chlapec chodí doma v maminčiných střevících, dcera chce stejné šaty jako matka a podobně. Tedy – být co nejblíž, ztotožnit se, mít něco společného až totožného. Ztotožnit se s podpisem je jedna z eticky zcela nezávadných forem,“ říká psycholog z Ostravské univerzity Jan Svoboda.

Třicet tisíc za Hitlera

V USA žije na pět milionů sběratelů podpisů slavných. Český Klub sběratelů autogramů, který vznikl v 70. letech, registruje 300 členů, z toho je polovina žen. Srazy mají jednou za půl roku. A jsou mezi nimi i mladší ročníky. Šestadvacetiletý Ben Vokál je z Hrádku nad Nisou, autogramů, které sbírá už sedm let, má 3700 a mezi nimi jsou takové hvězdy jako Jean-Paul Belmondo, Bill Gates nebo Johnny Depp. Belmonda ve své sbírce má i Jiří Kos Lomnický z Lomnice nad Lužnicí, ten vlastní 45 alb a v nich 4000 podpisů, například Alaina Delona, Sophie Lorenové či Terence Hilla. Podpisy si na stránky lepí pomocí fotorůžků. „Sbírám podpisy hlavně poštou nebo na akcích, které jsou v našem městě nebo v blízké Třeboni,“ vysvětluje. Masové akce nemá moc rád. Dřív byl členem Klubu sběratelů autogramů, ale vystoupil z něj už před dvaceti lety. „Nelíbil se mi neukázněný postup některých členů sběratelů, kteří si nechali napodepisovat několik desítek kartiček a fotek a pak s nimi kšeftovali. Já jsem sběratel ještě ze staré poctivé školy. Autogramy, které získám, zásadně neprodávám, pokud mám něco, co je navíc a nehodí se mi to do sbírky, tak to měním s dlouholetými kolegy,“ dodává. Podle něho se z této záliby stal byznys a někteří sběratelé svou sbírku rozprodávají na Aukru.

S podpisy slavných lidí se obchoduje hodně. Za Brada Pitta dostanete i 5000 korun, tedy v případě, že máte k němu i certifikát pravosti (což ale není záruka toho, že jde o originál, je však velká pravděpodobnost, že ano). Na podobné cenové úrovni se pohybují i další žijící hollywoodské hvězdy. Nejdražší z žijících osobností jsou Paul McCartney a Ringo Starr, ti se odmítají podepisovat od doby, kdy zjistili, že se s jejich podpisy kšeftuje. Jejich jméno vlastní rukou napsané může stát až 30 000 korun. „Ještě dražší podpisy žijících osobností patří členům britské královské rodiny, jimž podepisovat se sběratelům zakazuje protokol. Samozřejmě že autogramy jsou cennější po smrti. Za podpis Jana Wericha můžete získat i 20 000 korun,“ říká Martin Pros, předseda Klubu sběratelů autogramů.

Poptávka je i po podpisech od negativních hrdinů. Hitlerovy podpisy se pohybují kolem 30 000. V tomto případě je ale riziko, že podpisy za něho dělaly sekretářky. „Obecně se za nejdražší považuje William Shakespeare, ale je známo pouze šest podpisů, všechny jsou ve státních britských archivech,“ říká Martin Pros, který vlastní podpis Pabla Picassa za půl milionu korun. Podpis Shakespearův by mohl vyjít i na víc než 300 milionů korun. Druhý nejdražší je podpis amerického prezidenta George Washingtona v jeho bibli za 200 milionů korun. Byznys s podpisy rozkvetl s érou filmu a televize. V 90. letech FBI varovala, že 70 procent nabízených podpisů na trhu jsou padělky.

Ale podpisy se sbíraly už mnohem dřív. Tomuto koníčku se věnovali už hodnostáři starého Říma, jak připomínají v knize Můžete se nám podepsat? Vítek Formánek a Eva Csölleová. Velkou sbírku autogramů shromáždil například Cicero. Legendární knihovna v Alexandrii měla kolem 700 000 rukopisů a většina z nich obsahovala podpisy autorů. Živnou půdou pro autogramy byla renesance. „První známé album s autogramy nese datum 1466 a je předchůdcem milionů alb, která přišla po něm,“ píše se ve zmíněné knize.

Půl dne před hotelem

Posedlost po slavných lidech se probudila také v Michaelu Vlastimilu Klimešovi, ten si dal na vizitku vytisknout sdělení, že je lovcem celebrit. „Fotky s celebritami jsem začal sbírat v roce 2009, kdy zemřel můj velký idol Michael Jackson,“ začíná vyprávět a hned je jasno, po kom má první jméno. „Když jsem se v roce 2009 chtěl vypravit na jeho vystoupení, rodina mě přemluvila, ať si ušetřím peníze rovnou na dva jeho koncerty, protože Michael zrovna oznámil šňůru. On ale mezitím umřel. Toho rozhodnutí budu litovat do konce života. A jeho náhlá smrt byla spouštěčem mého koníčku,“ vysvětluje muž, který kromě podpisů sbírá hlavně selfie. „Možností, jak takovou fotku získat, je víc. Ta nejjednodušší je, že někoho prostě potkáte na ulici a oslovíte ho,“ říká. Odmítnutí zatím zažil jen třikrát. Co se týče zahraničních slavných lidí, tak většinou čeká, až navštíví Českou republiku. Snaží se získat informaci o tom, v jakém hotelu se ubytovali, a když ji má, neváhá před hotelem čekat i několik hodin.

„Takhle jsem se vyfotil například s Adamem Sandlerem, Chrisem Hemsworthem nebo Johnem Travoltou,“ vzpomíná. Existuje také možnost koupit si tzv. Meet and Greet lístek. Jde o VIP vstupenku na koncert nebo akci, kde máte garantované setkání a fotografii s danou celebritou. Je to ta nejjistější, ale zároveň někdy finančně dost náročná varianta. Například setkání se skupinou Hollywood Vampires, jejíž členové jsou Johnny Depp, Alice Cooper a Joe Perry, vyjde zhruba na 30 000 korun. Vlastimil Klimeš do toho šel a finanční částku obětoval. S Rihannou jej setkání v roce 2011 stálo 10 000 korun.

Vraťme se ještě ke Klubu sběratelů autogramů a jeho pravidelným akcím, na které si zvou lidi velmi slavné i ty méně slavné. V dnešní době už se celebrity na podobné akce tolik nehrnou, raději si udělají promo na sociálních sítích. Některé odmítají dávat podpisy. O to jsou pak cennější. Sběratelé ale touží uspokojit svou potřebu. Karlu Kuchařovi jednou v restauraci ve Francii tak zachutnala hovězí líčka, že mistra kuchaře požádal o podpis. Jakou má cenu autogram neznámého francouzského kuchaře, těžko říct, podle Martina Prose by úplně nejdražší podpis byl od Ježíše Krista: „Akorát že neexistuje – kdysi byly na trhu jeho dopisy, až se v 19. století zjistilo, že to jsou padělky z třetího století po něm.“