Událostí týdne v české politice je mimořádná schůze sněmovny, kterou vyprovokoval Andrej Babiš jedním zatoulaným e-mailem. V tom e-mailu si u svého poradce objednává informace k ministru zahraničí Janu Lipavskému. Protože následující text bude údivem nad tím, s jakou rutinou pětikoalice přistupuje ke svým příznivcům jako ke zpolitizované zvěři, která už nemyslí, začněme příkladem ze světa dřív, než čtenář stihne zapnout Antibabiše v sobě.

Na mítinku v Ohiu minulý týden Donald Trump pohrozil: „Když nebudu zvolen, nastane krvavá lázeň pro celý... i když to je to nejmenší... bude to krvavá lázeň pro celou zem. Tohle fakt bude to nejmenší. Ale oni tu svoje auta prodávat nebudou.“ Vládní demokraté vyložili Trumpovy věty jako výhrůžku násilím vůči oponentům. Asi by to neudělali, kdyby předtím nevytvořili představu, že dnešní americká pravice je svou podstatou fašistická.

Donald Trump ale, jak je zřejmé z vět citátu předcházejících i po něm následujících, mluvil jen o záplavě amerického trhu levnějšími elektroauty z Číny. Protekcionisticky slibuje uvalit na ně 100 procent cla. Vytvářet z toho hrozbu násilím je prvoplánová manipulace. Nejzaťatější demokraté mohou argumentovat, že Trump přece nedořekl, co přesně svou krvavou lázní myslel. Ano, věta je nedořečená a přísně vzato v ní nebyl pojmenován původce krveprolití. Ale úplně nejzákladnější čtení textu nás nenechá na pochybách, že zcela zjevně jde o ta e-auta a dopad volného obchodu na americkou ekonomiku, na pracovní trh a že pohromu řečník nepřivolává, ale varuje před ní.

Babišovi také zcela zjevně šlo o jednoduchou nalejvárničku k osobě ministra zahraničí Lipavského. Inkriminovaná řádka e-mailu „Děti? Jazyky?“ je elementární otázkou, jestli má ministr děti, nanejvýš kolik jich má (a kolik ovládá cizích jazyků). Nevypadá to na shánění kompromitujících informací do jakési složky. Zas můžeme argumentovat absencí zprošťujícího důkazu, který by vypadal asi tak, jak to Babiš posléze dovysvětlil: „Děti, které by ministr klidně poslal do války s Ruskem, nebo aspoň k odvodům?“ E-mail Babiš psal poté, co jej ministr zahraničí v souvislosti s válkou na Ukrajině označil za bezpečnostní riziko pro Českou republiku. A bylo jasné, že debata o českém postoji k válce tím nekončí.

Podobnost obou případů není v nějaké politické podobnosti Donalda Trumpa a Andreje Babiše. Trump od chvíle, kdy vstoupil do politiky, hlásá pořád stejný tzv. národní konzervatismus. Babiš je názorově větší oportunista. Podobná je taktika jejich politických soupeřů.

Vládnoucí kasta si v obou případech zřejmě myslí, že i naprosto průhledná dezinterpretace slov „populisty“ dokáže vlastní voliče inspirovat a mobilizovat. V obou případech rozhodující část vlastních voličů sociologicky patří k vyšším, vzdělanějším vrstvám. Nedávný nárůst podpory hnutí ANO téměř k 39 procentům vysvětlil analytik agentury Kantar nárůstem podpory ve městech a mezi mladými, přičemž ta je rozložena velmi nerovnoměrně; Babiš má podporu mezi mladými lidmi bez maturity, ale skoro žádnou mezi mladými vysokoškoláky. Dnes otázka stojí tak, zda lze používat jasné hlouposti, když je to proti reprezentantovi těch „hloupějších“ vrstev.

Tato otázka je podstatnější než momentální souboj pětikoalice s Andrejem Babišem (nebo souboj ancien régime ve Spojených státech s Donaldem Trumpem). Jednak po trvalém rozšiřování univerzitního vzdělání a devalvaci, která z něj plyne, „mít vzdělání“ není to, co bývalo před dvaceti třiceti roky. Aparáty lídrů pětikoalice neustále čtou interní průzkumy a nesvolávaly by mimořádnou schůzi, kdyby své voliče považovaly za hypernáročné zákazníky, kteří se nedají strhnout emocemi, v tomto případě někdy až třídní nenávistí vůči „plebsu“. Jednak se politika v členských státech Evropské unie, především v menších členských státech, mění na hledání skulinek pro uplatnění politikovy vůle. Vzepřít se očekáváním z EU vyžaduje formát. Svolat mimořádnou schůzi sněmovny vyžaduje pouhou většinu ve sněmovně.