Evropský parlament v úterý schválil dvojici legislativ, které by měly výrazně rozšířit možnosti zákazníků, kteří si kupují elektroniku nebo domácí spotřebiče. Přes europoslance prošel konec takzvaných kazítek, která zkracovala životnost třeba mobilních telefonů. Ruku v ruce s tím parlament také podpořil právo zákazníka na opravu výrobku i po skončení záruky. Novinky představují zásadní změnu a významný posun v právech zákazníků.

Směrnice o právu na opravu vyjasňuje povinnosti výrobců opravovat zboží i po uplynutí zákonné záruční lhůty za přiměřenou cenu a v přiměřeném čase. Zároveň má motivovat spotřebitele k tomu, aby si zakoupené předměty nechávali opravit, prodloužili tak jejich životnost a podpořili udržitelnější spotřebu. Cílem je rovněž snížení nákladů na nové nákupy.

Díky novince, kterou podpořilo 584 europoslanců (tři byli proti a 14 se zdrželo hlasování), by měla být v budoucnu oprava rozbitých spotřebičů a výrobků snazší i výhodnější než pořízení nových, a to i po uplynutí záruční doby.

„Konečně můžeme říci, že přímo reagujeme na požadavky lidí. Lidé chtějí prodloužit životnost svých zařízení. To je ale často příliš nákladné nebo obtížné. Přijali jsme řadu opatření, která mají spotřebitele povzbudit k tomu, aby se rozhodli pro opravu místo výměny, se zvláštním důrazem na podporu nezávislých opraven a zavedení finančních pobídek,“ prohlásil k tomu zpravodaj René Repasi (S&D, DE).

Pro směrnici byli i čeští Piráti. „Týká se to velkých domácích spotřebičů, jako jsou pračky, sušičky, myčky nebo lednice, ale také například mobilů a tabletů nebo baterií do elektrokol. Opravy budou dostupnější. Díky povinnosti pro výrobce poskytovat náhradní díly a díky podpoře nezávislých opravářství,“ vysvětlil europoslanec Marcel Kolaja.

Podle něj se tím výrazně ušetří. „Evropané dnes podle odhadů přichází kvůli zbytečnému vyhazování zboží až o 12 miliard euro ročně, tedy asi 303 miliard korun. Při tom vyprodukují asi 35 milionů tun odpadu. (...) Problém ale není ani tak v zákaznících, jako ve výrobcích samotných. Ty totiž bývají navrženy tak, aby dlouho nevydržely a zákazníci si museli zase brzy koupit výrobek nový. A oprava buď není dostupná nebo se nevyplatí,“ argumentuje Kolaja.

Pokud bude zboží opraveno v rámci záruky, ta se poté o další rok prodlouží. Po uplynutí této lhůty budou výrobci stále povinni opravovat běžné domácí spotřebiče, u nichž bude oprava stále „technicky proveditelná“ v souladu s unijními předpisy. Spotřebitelé budou mít nárok na zapůjčení náhradních zařízení po dobu opravy.

Spotřebitelé budou mít k dispozici on-line platformu, kde najdou informace o závadách, cenách i době oprav. Pomůže jim také nalézt a porovnat opravárenské služby v jednotlivých členských státech. Ty budou muset zavést opatření na propagaci oprav, například informační kampaně.

Cílem směrnice je oživení opravárenského trhu, snížení ceny oprav pro spotřebitele, ušetření nákladů na nové nákupy i udržitelnější spotřeba. Po finálním schválení směrnice členskými státy unie a jejím zveřejnění v unijním věstníku budou mít země EU dva roky na to, aby ji začlenily do svého práva.

Směrnice doplňuje další nově schválená unijní pravidla mimo jiné o ekodesignu, podle nichž by měly být výrobky navrhovány tak, aby déle vydržely, a které zakazují likvidaci neprodaných oděvů a obuvi.

„Směrnice o ecodesignu zavádí nové požadavky na samotný design výrobků. Zakazuje například praktiky, které vedou k předčasnému zastarávání, jako jsou takzvaná kazítka nebo i nedostupnost aktualizací softwaru. U vybraných typů výrobků zase zavádí ‚digitání pasy‘, které budou obsahovat informace o původu nejrůznějších částí výrobku nebo o možnostech recyklace. Na některých produktech se také objeví skóre opravitelnosti. Z toho zákazník snadno pozná, zda kupuje skutečně kvalitní výrobek, nebo spíše ‚zajíce v pytli‘, který půjde do koše i kvůli sebemenší závadě,“ doplňuje Kolaja.