„Tábory jsou připravené, tento týden můžeme začít,“ prohlásil v sobotu italský ministr vnitra Matteo Piantedosi. Oněmi tábory myslel zařízení v Albánii, do nichž italská vláda začala deportovat migranty. Kontroverzní dohoda mezi Římem a Tiranou má pomoci řešit kritickou situaci ve Středomoří, kde denně migranti riskují životy nebezpečnou plavbou přes moře.

Ministr vnitra Piantedosi podle rakouského deníku Die Standard nemůže říci, kolik migrantů bude v prvním týdnu převezeno do Shëngjinu a Gjaderu v Albánii, kde Itálie za poslední měsíce postavila dva extraterritoriální tábory. „To závisí na situaci ve Středozemním moři a aktivitách pašeráckých gangů,“ zdůraznil ministr fakt, že gangy pašeráků zneužívají pravidla, že pobřežní stráže mají povinnost zachránit lidi na potápějící se lodi a vysílají proto migranty na nebezpečných plavidlech.

🇮🇹🇦🇱 The refugee camp in Albania, where Italy plans to send African and Middle Eastern migrants arriving by boat, is ready to begin operations.

The first group of migrants from Italy is expected to arrive next week.pic.twitter.com/nAuGb3Wavy

— kos_data (@kos_data) October 11, 2024

V albánských táborech mají být umístěni pouze nově příchozí uprchlíci, kteří budou v následujících týdnech a měsících zachráněni loděmi italské pobřežní stráže a finanční policie. Migranti mají být převezeni přímo do Albánie, aniž by předtím vstoupili na italskou půdu.

Tábory jsou určeny především pro mladé dospělé muže, kteří mají v Itálii jen malou šanci na udělení azylu. Ženy, děti a zranitelné osoby mají být nadále umisťovány do přijímacích zařízení v Itálii.

Oba tábory v Albánii mají kapacitu pro celkem 3000 osob. provozuje je italský personál a spadají pod italskou jurisdikci. V Albánii mají migranti podstoupit zrychlené azylové řízení, které by mělo být uzavřeno do 30 dnů. V případě zamítnutí žádosti o azyl mají být žadatelé podle představ italské vlády neprodleně deportováni do svých domovských zemí.

Důležitý volební slib

Italská premiérka Giorgia Meloniová a albánský premiér Edi Rama podepsali dohodu o migraci na začátku listopadu 2023. Meloniová, pro niž byl boj proti nelegální migraci jedním z hlavních volebních slibů, tehdy čelila velkému tlaku, poněvadž počet uprchlíků během prvního roku jejího vládnutí místo očekávaného poklesu prudce vzrostl a měl do konce roku 2023 překročit 150 000 nově příchozích migrantů. Dohodu navíc ostře kritizovaly různé humanitární organizace. International Rescue Committee (IRC) dohodu kritizovaly jako „odlidšťující“, Amnesty International ji označila za „nezákonnou a neprosaditelnou“.

Na úrovni EU však dohodu podpořila a propagovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová; o italsko-albánský model projevilo zájem také několik členských států. Extrateritoriální tábory odpovídají tomu, co se pod pojmem „provádění azylového řízení na vnějších hranicích EU“ konkrétně myslí, totiž že evropskou půdu by měli následně smět vstoupit pouze uprchlíci, jejichž žádost o azyl byla již schválena. Meloniová po podpisu dohody s Albánií uvedla, že v albánských centrech by mohlo být ročně rozhodnuto o žádostech o azyl 36 000 osob (3000 měsíčně) a naznačila, že většina migrantů by byla následně ihned repatriována.

Zbytečné vyhazování peněz

Aby ale bylo možné deportace provést, je nutná spolupráce zemí původu. Nové rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) by navíc mohlo deportace v budoucnu ještě více zkomplikovat. Pokud členský stát EU definuje třetí zemi jako bezpečnou zemi původu, musí to platit pro celé území tohoto státu a pro všechny osoby. Očekává se, že v důsledku rozhodnutí ESD bude deportace do Tuniska, Egypta, Maroka a Bangladéše, které Řím dosud považoval za bezpečné, obtížnější, ne-li nemožné.

Ve zkratce to znamená, že většina migrantů, kteří budou od tohoto týdne přepraveni do Albánie, bude muset dříve či později opět převezena do Itálie, protože migranty nebude možné deportovat a protože Albánie vždy vyloučila, že by je přijala, pokud již nebude možné je držet v táborech.

Ne nadarmo proto vůdkyně italské parlamentní opozice Elly Schleinová hovoří o „obrovském plýtvání penězi“. Italská vláda totiž odhaduje náklady na oba tábory na přibližně 650 milionů eur za pět let, přičemž největší část nákladů připadá na výdaje a cestovní náhrady pro personál táborů, soudní úředníky a právníky, jakož i na pronájem lodí, které budou mezi Itálií a Albánií křižovat po Jadranu.