Největší noční můrou každé zpravodajské instituce je takzvaný krtek, člověk působící v samém centru organizace, ale ve skutečnosti pracující pro nepřítele. Typ člověka, na kterého si západní tajné služby musejí dávat pozor, se neustále mění. Na začátku studené války to byli přesvědčení komunisté, často získáni pro spolupráci v meziválečných letech, kteří se časem vypracovali na vysoké pozice. Nejznámějším takovým případem je „cambridgeská pětka“, skupina vysoce postavených a pro Sověty pracujících Britů, kteří začali špehovat pro SSSR ještě během studií.

Jak studená válka pokračovala a začalo být jasné, že Sovětský svaz není rájem dělníků, ale totalitní diktatura, získat naivní idealisty bylo pro komunisty čím dál těžší. Sověti proto začali za zradu platit. Takto byl pro spolupráci získán Aldrich Ames, vysoce postavený důstojník CIA s velkou nouzí o peníze. Tato éra víceméně skončila spolu s koncem studené války. Rusko bylo v rozvratu a nemohlo pomýšlet na platby agentům. Klasická špionáž samozřejmě neskončila. Přidaly se kybernetické úniky, Sověty nahradili Číňané a posílené Rusko se snažilo získat informace skrze v USA vysazené sličné rusovlásky, jako je Anna Chapmanová a Marie Butina. Nicméně éra klasických „krtků“ pominula. (Nebo aspoň západní služby dlouho žádného neobjevily.)

Naopak se vrátili naivní idealisté, tentokrát však nešlo o komunisty. Lidé jako Edward Snowden, Bradley Manning a Reality Winnerová narazili při své práci na utajované informace, o kterých se domnívali, že veřejnost má právo je znát. Následně je vypouštěli ven přes média či server WikiLeaks.

Nový typ hrozby

Jack Teixeira, jednadvacetiletý příslušník zpravodajského oddělení letecké národní gardy v Massachusetts, zodpovědný za současný únik tajných informací nejen ohledně války na Ukrajině, představuje nový typ zpravodajské hrozby.

Se Snowdenem, Manningem a Winnerovou ho spojuje mládí a přístup k počítačové síti. Snowdenovi, který je ze zmiňované čtveřice nejstarší, bylo lehce přes třicet, když vypustil informace o špehování americkou NSA. Manningovi (nyní Chelsea Manningová) bylo 23 a Winnerové 26. Všichni měli sedavé zaměstnání, které jim poskytovalo přístup k tajným databázím. Jejich mládí je důležitý faktor v jejich vynášení informací. Nejen proto, že čím je člověk starší, tím je větší šance, že přijde o mladickou naivitu, ale také proto, že je menší šance, že při bezpečnostní prověrce se na něj něco najde. Mladší lidé prostě mají méně kostlivců ve skříni, protože ještě nic nezažili. Udělení bezpečnostní prověrky je sázka na nejistotu. V případě Teixeiry jeho prověrka spočívala hlavně v zjišťování, jak se choval na střední škole.

Teixeira je také hráč videoher. To má společné s miliony lidí po celém světě, ale také s mnoha příslušníky ozbrojených sil. Videoherní konzole jsou celkem obvyklým vybavením amerických vojenských základen, aby se vojáci, kteří zrovna nejsou ve službě, mohli nějak zabavit. A americká vláda je již dlouho považuje za bezpečnostní riziko.

Souvisí to s obměnou komunikace na internetu. Sen sociálních sítí, že budou tvořit harmonický prostor, kde si lidé budou v klidu vyměňovat názory, je mrtvý. Facebook je sítí pro starší lidi, kteří tam sdílejí fotografie vnoučat. Twitter je věčné bojiště mezi aktivisty. Instagramu vládne hrstka influencerů, které ostatní okukují. Ta nejzajímavější konverzace probíhá v privátních chatech, mimo pozornost veřejnosti.

V Británii neslavně proslulé jsou whatsappovské chaty konzervativních poslanců, využívané k neustálému pletichaření a plánování vnitrostranických pučů. I když v tomto případě nebyly tak docela privátní, ve skutečnosti tekly jako cedník, protože poslanci s oblibou přeposílali inkriminující zprávy novinářům.

Taktéž nedávný pád Silicon Valley Bank byl v podstatě způsoben soukromými chaty. Vklady v bance měla relativně malá skupina firem a boháčů z technologického sektoru. Ti spolu komunikují právě skrze chaty. V nich se šířila zpráva, že SVB je ve finančních problémech, což byla, ale ne v tak vážných, aby to vyvolalo okamžitý pád. Vkladatelé se ale vzájemně tak vyděsili, že vyvolali run na banku a ta se zhroutila.

Velitelé americké armády se obávají, že nepřátelští agenti by mohli využít rozšířeného koníčku vojáků, pomocí uzavřených skupin se vetřít do jejich přízně a pak z nich lámat tajné informace. Jejich obavy se ukázaly jako oprávněné, jen se ukázalo, že k tomu ani nejsou potřeba cizí špioni.

Na stránkách Echa jsme několikrát zmiňovali, že kdosi publikoval tajné specifikace britského tanku Challenger 2, jelikož neodpovídaly těm ve hře War Thunder. Není to ale jediný takový případ. Hráči War Thunder rovněž zveřejnili údaje o francouzském tanku Leclerc, čínském tanku Typ 99 a amerických stíhačkách F-16 a F-15. Dospělo to do takové fáze, že tvůrci hry žádali hráče, aby přestali zveřejňovat utajované informace.

Aby se to neopakovalo

A pak je tu samozřejmě případ Jacka Teixeiry, který vynesl utajované informace, aby ohromil svoje kamarády, kteří se sdružovali na platformě Discord a diskutovali tam o videohrách.

Kroky, které je potřeba přijmout, aby se to neopakovalo, jsou zřejmé. Zaprvé americký bezpečnostní aparát by měl omezit nadužívání utajování dokumentů. Edward Luttwak, dlouholetý insider amerických tajných služeb, v článku o bezpečnostním fiasku na webu Unherd uvádí řadu příkladů, kdy je razítko „tajné“ nebo „přísně tajné“ aplikováno na každý papír, který vyprodukuje obří americká byrokracie, i když třeba jde pouze o shrnutí otevřených zdrojů.

Když je vše považováno za utajené, vede to k tomu, že všichni musejí mít bezpečnostní prověrku, aby mohli fungovat. Proto asi 2,8 milionu Američanů má bezpečnostní prověrku, z toho 1,2 milionu na přísně tajné. Pokud se má zabránit podobným únikům, je záhodno značně omezit počet udělených prověrek.

Mezi Teixeirou a ostatními je ještě jeden rozdíl. Zatímco ostatní vypouštěči utajovaných informací se zdáli stát zhruba na levici, u něho to neplatí. Takto popsal The Washington Post krátké video ze střelnice, na kterém Teixeira vystupuje: „Zařve do kamery sérii rasových a antisemitských nadávek a poté vystřelí několik ran na cíl.“

The New York Times profil skupiny a Teixeiry doplňují. „Netajili se některými svými extremistickými ideologickými názory. Na Steamu, další populární herní platformě, si členové skupiny vyměňovali rasistické a antisemitské nadávky.“ Vahki, což je přezdívka jednoho z Teixeirových kamarádů, se New York Times přiznal k retweetování rasistických memů. „Nemá smysl to skrývat,“ řekl Vahki. „Nejsem dobrý člověk.“

„Lidé v on-line skupinách, kde trávil čas letec první třídy Jack Teixeira a kam údajně vypustil přísně utajované dokumenty, měli mnoho společného. Na obskurních herních fórech a v soukromých on-line chatovacích místnostech jeho přátelé psali nadávky proti menšinovým komunitám, Ukrajincům a téměř všem ostatním. Všem, tedy kromě Rusů,“ napsal zas Wall Street Journal.

Je předčasné Teixeirovu skupinu označit za nenapravitelné rasisty, antisemity a Putinovy fanoušky. Vahki řekl novinářům, že jejich skupina v ukrajinském konfliktu nefandila nikomu a její součástí byli prý i Ukrajinci. Spíš se projevila až nihilistická tendence mladých pravičáků dělat si legraci ze všeho, co je považováno za „mainstream“, aniž by se zamysleli nad tím, nakolik je to vhodné. S jistotou se však dá říct, že Teixeira a spol. nepatří mezi progresivisty.

To stačilo k tomu, aby k americkému angažmá na Ukrajině skeptická část Republikánské strany označila Teixeiru za whistleblowera a hrdinu. Jím vynesené dokumenty prý dokazují, že Ukrajina prohrává a válka je ztracená. Je pravda, že podle uniklých dokumentů Ukrajině dochází munice pro protileteckou obranu a také ukazují, že američtí analytici nevěří ve velký úspěch ohlašované ukrajinské ofenzivy. Na druhou stranu Západ se evidentně poslední měsíce horečně snaží posílit ukrajinskou protileteckou obranu a Američané schopnosti ukrajinské armády soustavně podhodnocují. Dokumenty zároveň ukazují i špatné hodnocení ruské armády. Například analýza z 22. února tvrdí, že ruská ofenziva na Donbase „směřuje k patu“ a Rusové se také potýkají s klesajícími zásobami munice.

Největší rozruch však vyvolal upravený dokument, na kterém kdosi vyměnil odhad ukrajinských a ruských padlých. V originále je odhad 16 až 17,5 tisíce mrtvých Ukrajinců a 35,5 až 43,5 tisíce mrtvých Rusů. Upravený dokument šířil proruský účet jménem Donbass Devushka neboli Donbaská dívka. Měl profily na Twitteru, Telegramu a YouTube, provozoval stejnojmenný podcast. Přestože se tváří jako výstup ženy žijící na Donbase, v podcastu dokonce nasazuje ruský přízvuk, ukázalo se, že za účtem stojí bývalá důstojnice amerického námořnictva Sarah Bilsová. Ta řekla Wall Street Journal, že Donbaská dívka je kolektivním projektem asi patnácti lidí. Přiznala se k šíření dokumentu, ale odmítá, že by byla jeho původcem. To, že již druhý, byť bývalý příslušník amerických ozbrojených sil je součástí této kauzy, je znepokojující.

Pokud Američané chtějí zamezit dalším únikům, musejí omezit počet prověrek, zlepšit jejich kvalitu a vysvětlit gamerům, že není vhodné chlubit se státními tajemstvími na sítích.