Dobrá zpráva z minulého týdne, kterou jste skoro určitě neslyšeli: ledovcových šelfů kolem Antarktidy nejenže neubývá, jejich objem se za jedenáct let (2009-2019) mírně zvětšil. Vyplývá to ze studie vědců z univerzity v anglickém Leedsu. Studii založené na satelitních snímcích se dostalo asi tolik pozornosti jako před časem zprávě ze severu: že lední medvědi – místo aby vymírali – trhají rekordy. Skoro nikdo o tom nepíše.

Představa tající Antarktidy byla a dosud zůstává podstatným dílkem v obrazu nastávající klimatické katastrofy. Kolem jižního pólu je nakupeno tolik plovoucího ledu, že kdyby začal mizet, pevninský ledovec se může začít sunout do moře, kde bude tát a zvyšovat hladinu světových oceánů... I u nás uctívaný sir David Attenborough předpověděl, že tání Antarktidy „by do konce století mohlo zaplavit Londýn“.

Mezi lidmi s aspoň průměrným zájmem o klima je většinou známo, že zatímco Arktida se vskutku otepluje, byť pomaleji, než jí určily počítačové modely, na Antarktidě se celkově nic neděje. Ale i pro Antarktidu klimatické modely předpovídaly růst teplot a úbytek ledovců, což na celý tento „vědecký“ obor vrhá jistou pochybnost. A hlavně o tom, že Antarktida v očích klimatologů stávkuje, neví široká veřejnost.

Martin Bursík, tento otec první solární horečky u nás, tehdy Antarktidou argumentoval, když narazil na skepsi, zda je vůbec oficiální klimatologie, na jejímž základě přijímáme i my zákon o dotaci obnovitelných zdrojů, solidní. Bursík v Lidových novinách 21. března 2009 řekl: „Tak já jsem viděl Antarktidu a viděl jsem, co se děje v peninsule, kde má i Česká republika stanici.“ Na námitku, že poloostrov (je to tentýž, u něhož se vyskytoval i Larsen C) je ta část Antarktidy, kde led taje, ale jinde ho přibývá, Bursík, jak je dnes jasné, mylně odpověděl: „Jde o celkovou bilanci ubývání ledu, a ta je na Antarktidě negativní.“ Na českou Mendelovu stanici tehdy z Prahy jezdilo intelektuálů víc, vesměs se vraceli s očima na vrch hlavy a pocitem, že globální oteplování viděli zblízka a jsou teď oprávněni vydat svědectví.

Je to už passé? Není to passé a nemělo by to být jedno. Za dobu pokrývanou v anglické studii byla s argumentem, že „věda už je ustálená“, přijata Pařížská dohoda a na jejím základě evropský Green Deal, což je plán revoluce v našich malých životech.

I skeptici mezi českými experty a politiky, kteří se dnes poctivě snaží vzdorovat různým aspektům Green Dealu, jako je nejaktuálněji zabijačka klasických aut, mají často pocit, že proti oficiální klimatologii už nemá cenu vést boj, že tato bitva už byla dobojována v neprospěch rozumu. Opomíjejí fakt, že dorůstají generace, jejichž podstatná část bere teorii o antropologické změně klimatu religiózně, že přibývá klimatických věřících, kterým nebude dělat problém podstupovat pro své náboženství oběti v osobním životě. A že dokud se nezačnou zpochybňovat základy tohoto světského náboženství, bude to spíš horší než lepší.