Katastrofická premiéra nástroje AI Google Gemini je nejen zlověstnou zprávou o tom, jak daleko už prorostla rakovina woke ideologie, je to taky zlověstná zpráva pro Google (dnes Alphabet) z čistě byznysového hlediska. Že něco takového může firma vyvinout, to jde na vrub wokismu; že to může i vypustit do světa, to je nepochybně i selhání manažerské. A vzhledem k tomu, že Alphabet je jedna z největších firem na světě (momentálně podle tržní kapitalizace šestá), je to možná i zpráva, která by měla znepokojovat i širší okruh Američanů. Zvlášť proto, že dnes občas narazíte na termín „krize kompetentnosti“ (competency crisis). Příklady toho, že některé organizace, ať už státní, či soukromé, nefungují tak, jak jsou lidé zvyklí, nejsou ojedinělé.

O firmě Boeing, největším americkém průmyslovém exportérovi a jednom z největších zbrojních dodavatelů, nepřišla pozitivní zpráva už řadu let. Firma se sotva stačila vzpamatovat z poruchového uvedení letadla 787 Dreamliner a dvou smrtelných havárií letadel 737 MAX v roce 2019, když vkročila do letošního roku tak, že letounu 737 vypadly nouzové dveře za letu. Snad je to jen zvýšenou pozorností, že krátce poté náhodní cestující pouhým okem zaznamenali – a protože jsme ve 21. století, vyfotili – díry po chybějících nýtech na jiném boeingu. Může to někdo považovat za bezpečné letadlo?

Obě firmy těží z dominantního postavení. V případě Googlu je to téměř monopolní postavení ve vyhledávání na internetu a prodeji bannerové reklamy, Boeing má spolu s Airbusem duopol na produkci plného spektra dopravních letadel (brazilský Embraer dělá jen menší letadla, Rusové prozatím ztratili schopnost dopravní letadla vyrábět, Číňanům se průnik ještě nepodařil a jejich nejnovější model je hodně závislý na západních dodavatelích, jiní výrobci to buď vzdali, anebo je jeden z duopolistů koupil). Není novinkou, že monopolní postavení svádí ke ztrátě pozornosti a drajvu. Vede k podobné skleróze jako u firem v socialistické ekonomice, byť může mít trochu jinou podobu.

Jeden z nejzajímavějších reportérů v Silicon Valley, Michael Solana, teď na svém webu Pirate Wires zveřejnil první pokus o poodhalení širšího pozadí debaklu Gemini. Vychází ze soukromých rozhovorů s řadou pracovníků firmy. Jeho předností je, že se nesoustředí ani výhradně na vliv wokismu, ani výhradně na manažerskou kulturu, ale snaží se vnímat oboje dohromady.

Nepřekvapí, že shromáždil řadu příkladů woke ideologie utržené ze řetězu, pro niž žádná intervence není dost malicherná. Příklad: v Googlu existuje zájmová skupina pro zaměstnance přes 40, která si říkala „Greyglers“, složeninou slov Google a grey, šedý. Bylo jim doporučeno, aby se přejmenovali, protože ne každý člověk přes 40 má šedé vlasy, takže skupině schází „inkluzivita“. Google na vymyšlení nového názvu najal externího konzultanta. Když už jsme u externích konzultantů, nepřekvapí, že Google hostil přednášku známého šarlatána rasistické pseudovědy Ibrama X. Kendiho, jehož antirasistický institut na Boston University utrpěl loni svůj vlastní manažerský karambol. Přednáška byla jedna z řady podobných iniciativ tehdejšího šéfa pro diverzitu Googlu, který musel v roce 2021 odejít poté, co vyšly najevo jeho starší texty, v nichž psal, že „Židé mají neukojitelný apetit na válčení a zabíjení“.

Solana popisuje, jak se woke ideologie nepromítá jen do podobných verbálních iniciativ, ale má vliv i na kariérní postup, přičemž bílí muži jsou regulérně diskriminovaní. A má vliv i na produkty. Podle názoru jednoho vývojáře, s nímž mluvil, při vývoji Gemini spolykala snaha o to, aby byla tato umělá inteligence woke, zhruba polovinu energie.

Solana ovšem upozorňuje na to, že „fanatikům se vede v Googlu tak dobře jen proto, že žádný jiný zdroj moci nevykonává a ani se nesnaží vykonávat skutečný vliv“. Při absenci jasného směřování, jasných hierarchií odpovědnosti a izolace různých týmů navzájem je oddělení lidských zdrojů, kde woke ideologové sídlí, vlastně tím jediným, co firmu spojuje. „Téměř každý, s kým jsem mluvil, používal slova ,kultura strachu‘, a to nejen když vysvětloval, proč ty nejbláznivější excesy DEI nenarážejí na odpor, ale i při vysvětlování toho, proč ve firmě s asi největší koncentrací talentovaných technologických expertů na světě schází inovace. Zaměstnanci na všech úrovních se ze všech možných důvodů bojí zpochybňovat množství procesů, jež firmu ochromují. Mimo dobu, kdy se rozhoduje o povýšení, se bojí toho, že by si jich někdo všiml. Jak řekl jeden z vedoucích inženýrů: , Myslím, že přicházet s dobrými produkty v Googlu není možné‘.“

Nejistota se šíří shora. Formálně je nejvyšším šéfem Sundar Pichai, ale velkou roli hrají taky zakladatelé Larry Page a Sergey Brin a „většina zaměstnanců si není jistá, kdo doopravdy velí“. Takže se ve firmě ujala „kultura bázlivosti a s ní i praxe v tom, hodně mluvit a nic neříct“.

Ty problémy nejsou nové, protože Google už hodně dlouho s žádným novým produktem neuspěl. Jenže to nevadilo, dojnou krávou byl vyhledávač. Umělá inteligence je ale něco, co má potenciál roli vyhledávače ohrozit. Google to zjevně tušil, když už v roce 2014 koupil britský start-up DeepMind. Jenže tento náskok nechal ležet ladem.

Boeing se stal příkladem toho, jak kvůli wokismu doslova padají letadla, díky Elonu Muskovi. Ten totiž tweetoval informaci o tom, jak jsou manažeři firmy hodnoceni podle toho, jak uplatňují kritéria DEI a boje za klima. A byla to pravda, zdrojem nebyl žádný anonymní whistleblower. Stojí to černé na bílém ve zprávě, kterou Boeing povinně předkládá americkému burzovnímu regulátorovi SEC. Je to ovšem zpráva o tom, jak se změnila kritéria odměňování manažerů z roku 2021 na rok 2022. A problémy Boeingu začaly mnohem dřív.

Tady ten syntetický pohled chybí a převládá spíš tradiční výklad toho, co se stalo s americkým průmyslem obecně. Klíčová jsou zde tři slova – financializace, outsourcing, offshoring. Ke slovu se dostala generace manažerů reprezentovaná Jackem Welchem, jež hleděla jen na finanční ukazatele. Technici ztráceli vliv a hlavně se díky outsourcingu vytrácely průmyslové znalosti a schopnosti. Oba duopolisti mají společné to, že se při prodeji spoléhají na lobbing svých politiků, jenž může rozhodovat víc než kvalita (Barack Obama prý při návštěvě Boeingu vtipkoval, že za to, kolik prodal po světě jejich letadel, „by si zasloužil do důchodu zlaté hodinky“). Mezi politikou a vedením firmy fungují čilé otáčecí dveře.

Příběh těch nouzových dveří, jež vypadly za letu, je zářným příkladem. Pro Boeing tuto část trupu vyrábí firma Spirit Aero Systems. V továrně v Kansasu, jež byla do roku 2005 továrnou Boeingu. Toho roku ji Boeing prodal privátním investorům. Motiv nebyl strategický, ale čistě finanční – Boeingu to zlepší výsledek a všechno bude fungovat jako dřív. Jenže nefungovalo. Týmy z Boeingu a ze Spiritu si přehazovaly odpovědnost za kontrolu kvality. Chyběla firemní loajalita, zůstaly jen ukazatele. Jejich plnění se řešilo tak, že se defekty moc nevyhledávaly a ty, které se našly, se moc nehlásily. Podle jednoho anonymního svědectví z Boeingu došlo třeba i k tomu, že tým ze Spiritu, který v továrně Boeingu na místě opravoval nalezené defekty, chybně upevněné dveře prostě přestříkal barvou.

Zmiňovali jsme politiku. Šéf Spiritu Pat Shanahan pracoval do roku 2016 v Boeingu. V roce 2017 se stal náměstkem ministra obrany v Trumpově administrativě, v roce 2019 byl nějaký čas dokonce úřadujícím ministrem obrany, nakonec ale Trump jeho návrh na jmenování ministrem stáhl. Shanahan pak zaujal místa v různých správních radách, mezi nimi i Spiritu, jehož se stal loni v říjnu ředitelem.

Nikki Haleyová, která včera konečně odstoupila z republikánských prezidentských primárek, udělala pro Boeing hodně ještě jako guvernérka Jižní Karolíny. Když v roce 2018 skončila jako Trumpova velvyslankyně u OSN, odešla následující rok do správní rady Boeingu. Už v roce 2020 z ní ale odešla – Boeing se chystal požádat o státní pomoc a v boji o republikánskou prezidentskou nominaci by se špatně vyjímalo, kdyby tomu asistovala (i tak jí práce pro Boeing byla připomínána).

Amerika si celkově pořád vede ekonomicky líp než Evropa; jeden z důvodů, proč se Boeing dlouho nechával ukolébat, je, že Airbus měl taky své problémy a výpadek Boeingu by stejně nebyl schopen z roku na rok nahradit. Oba ty příběhy ukazují starou pravdu, že monopol je zhoubný a firma, která ztratí cestu, podléhá různým svodům a módám. I když ten mix politické korupce, ideologické korupce a manažerského cynismu může mít různé podoby.