Odborná konference Havlíčku, Havle! se konala 26.–27. října 2021 v Havlíčkově Brodě, městě nesoucím jméno po muži, jenž se v něm nenarodil ani nezemřel. Sborník čtrnácti referátů pronesených na tomto jubilejním shromáždění (200 let od Havlíčkova příchodu na svět, 165 let od předčasné smrti) dostal knižní podobu a zůstane tu jako dobové svědectví.

Editoři Luboš Velek a Anna Jonáková připomínají, že Masarykovu ústavu a Archivu AV ČR, Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod se podařilo konferenci uspořádat „krátce před vyhlášením posledního covidového lockdownu“ a že „její název naznačil, že organizátoři nesledovali pouze historiografickou linku, ale pokusili se Havlíčkův odkaz sledovat i v nedávné současnosti či v prostředí, kde Havlíček spíše činným nebyl (např. v hudbě)“.

Jak už to v takovýchto kolektivních monografiích bývá, vedle položek nikterak objevných přináší i několik svěžích textů, které dosavadní havlíčkovské bádání obohacují. Do první skupiny bohužel patří příspěvek Mileny Lenderové Zdeňka Havlíčková: Život po životě. Obraz dcery národa v krásné literatuře, zvesela čerpající z autorčiny zajisté záslužné knižní monografie Dcera národa? Tři životy Zdeňky Havlíčkové (2013), jsa ukázkovým příkladem autoplagiátorství. V knize jsme před deseti lety četli, že kritiky „oscilovaly od ryze negativních k ryze pozitivním“, ve sborníku, ejhle, „oscilovaly od ryze negativních k ryze pozitivním“. Nebo tehdy: „Na libereckou premiéru upozornilo lokální periodikum Vpřed a pražská Lidová demokracie; Lidová demokracie v noticce velmi stručné.“ A teď: „Na libereckou premiéru upozornilo lokální periodikum Vpřed a pražská Lidová demokracie; ta v noticce více než stručné.“ Co je to „více než stručné“, zkusí si čtenář představit.

Pojďme však raději k textům, které naše poznání rozšířily. Je jich víc, zastavíme se u dvou.

Studie spolueditora svazku Luboše Velka se jmenuje Poslanecké kandidatury Karla Havlíčka v revolučním roce 1848 a všímá si novinářova vstupu do praktické politiky a ovšem i poměrně rychlého vystoupení z ní. Havlíčkovi monografisté od Tůmy po Kazbundu samozřejmě připomínali, že Havlíček byl v červenci 1848 zvolen do říšského sněmu a že v prosinci téhož roku se vzdal mandátu, avšak teprve Velek zpracovává toto téma detailně, prochází protokoly volebních komisí, připomíná, že Havlíček byl „s jistotou zvolen poslancem ve volebních obvodech Humpolec, Jindřichův Hradec, Náchod, Nové Benátky, Nový Knín a Říčany. Naopak neuspěl v (téměř) rodném Německém Brodě, Potštejně, Žamberku, Velvarech a v Čáslavi“, předkládá přehledné analýzy a na závěr servíruje lahůdku: dosud nepublikovaný Havlíčkův dopis „volitelům a obyvatelům humpoleckého volebního obvodu z 10. 12. 1848“, zdůvodnění, proč poslanec svůj mandát skládá („Největší počet poslanců na sněmě libuje si v jalových a marných řečech“, proto „zůstává pozadu hlavní práce“). Tento list nenajdeme ani v Havlíčkově Korespondenci IV, 1848 (2021), bude tedy muset přijít do dodatků na konci VI. svazku, plánovaného jako závěrečný.

Pěkný je i příspěvek právníka Lubomíra Müllera nazvaný Píseň Jaroslava Hutky Havlíčku, Havle a její dopady v české justici 20. a 21. století. Jak patrno, titul známého popěvku dal název konferenci i sborníku z ní. V písničce opakující se výzva „teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!“ neušla v roce Charty 77 pozornosti příslušníků Státní bezpečnosti: z nahrávky tajně pořízené při zpěvákově vystoupení na Fakultě jaderné fyziky UK v Praze bystře usoudili: „V písni o Karlu Havlíčkovi Borovském tohoto ztotožňuje s Václavem Havlem (...), zpívá zde v narážkách i na orgány StB (...). Refrén o Havlíčku – Havlovi byl zpíván obecenstvem s obrovským porozuměním. Konec písně byl přehlušen skandovaným potleskem.“ Hutkova kauza je dotažena až do nálezu Ústavního soudu z roku 2020. Poučné čtení! Tohoto textu a skoro celého sborníku (pohříchu s děravým rejstříkem).

Havlíčku, Havle! K dvoustému výročí narození Karla Havlíčka Borovského. Editoři Anna Jonáková a Luboš Velek. Vydaly Masarykův ústav a Archiv AV ČR a Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, 311 str.