Je to v něčem přelomové. Už ani významná mainstreamová média se nebojí otevírat téma, které bylo dříve spíš tabu. Naspoledy to byl teď o víkendu Bloomberg, který hovoří o nezastavitelném úpadku a ochrnutí EU. Evropský projekt nefunguje, Evropa dojíždí na svůj sociální model, přeregulovanost a „předotovanost“. A kritika přichází i z vlastních řad. Nedávno se k ekonomickému zaostávání Evropy znovu tvrdě vyjádřil francouzský prezident Emmanuel Macron, jinak silný zastánce myšlenky „více Evropy“. Podle Macrona bude EU do pár let mrtvá, když se nic nezmění. Problém je, že léčit Evropu chtějí ti samí, kdo ji do tohoto stavu dostali.

Macron už mluvil o ekonomickém úpadku Evropy i dříve. Před dvěma týdny během berlínské konference Global Dialogue byl ale v pojmenování problému dost jednoznačný. Evropa je ve velkém ohrožení a pokud budeme další dva tři roky dělat to, co dosud, skončíme zcela mimo.

„Náš starý model je pryč – nadměrně regulujeme a nedostatečně investujeme. Pokud v příštích dvou až třech letech budeme pokračovat podle klasického scénáře, ztratíme konkurenceschopnost,“ uvedl Macron. A je to tak, USA i Čína jsou už někde úplně jinde. Na jaře při projevu na pařížské Sorbonně Macron také říkal, že EU je smrtelná a může zemřít a mluvil i o ekonomickém zaostávání, ale zdůrazňoval tehdy spíše geopolitické aspekty evropského zaostávání. Uvedl, že Evropa musí investovat do obrany a obranného průmyslu, a varoval před tím, že Evropa není pro Američany prioritou a pokud nezačne jednat sama, může se stát jejich vazalem.

Teď tedy přichází vlna skepse a kritiky toho, co bylo dříve nekritizovatelné. Děje se tak po jmenování nové Evropské komise (tzv. grilování kandidátů na eurokomisaře v Evropském parlamentu teprve proběhne, a to na začátku listopadu), především tedy znovujmenování její předsedkyně Ursuly von der Leyenové. A také po vydání zprávy o ekonomickém stavu Evropské unie z pera bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho.

Zprávu si u něj objednala právě von der Leyenová, hlavní tahounka klimatické politiky a dekarbonizačních snah. A ty Draghiho zpráva téměř nijak nezpochybňuje. Přitom právě směr, kterým se EU vydala v tvrdém prosazování klimatické politiky, jí z velké části v ekonomickém růstu brání. Proto mnozí upozorňují na to, že vychvalovat Draghiho za to, jak odvážně pojmenoval problémy Evropy (které jsou známy dlouho), je pokrytecké.

„Šokující by mělo ovšem být hned to, že už jen prostá deskripce opřená o vesměs nezpochybňovaná data vyvolává takové ovace a násobná poděkování za upřímnost a otevřenost. Ukazuje to obrovský úpadek evropské debaty minimálně v posledních deseti letech, kdy propracovaný evropský „groupthink“ a jemný tlak politické korektnosti zametaly některá témata i fakta pod tlustý koberec. Tak hluboko jsme klesli, že dnes jsme vděčni i jen za nezaujatý pohled na rychloměr a otáčkoměr unijní ekonomiky, které právě část elity, která si report objednala, dlouho moc nezajímaly,“ shrnul to nedávno v Echu Mojmír Hampl.

Jak také říká, antirůstová agenda ochrany klimatu a dekarbonizace se postupně stala hlavní a nakonec i jedinou identitární politikou EU. A antirůstovou agendu šlo financovat, dokud nějaký růst vůbec byl, konstatuje Hampl a také naráží na to, že žádný systém nemohou změnit a napravit lidé, kteří si buď nedokážou přiznat nebo ani nerozumí tomu, proč je pokažen. „Draghi jako někdejší konzultant ví, co jeho klient unese a co už ne. A tak když dostal zadání, domluvil se podle veřejně pronesených slov předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové se zadavatelem, tedy její Komisí, na dvou tabu – že v doporučeních reportu bude rovnou nedotknutelný evropský sociální model a unijní cesta k dekarbonizaci,“ pojmenovává.

Nikdo na světě to nedělá jako Brusel

Už krátce před červnovými volbami do Evropského parlamentu se zdálo, že silné zaostávání EU za Spojenými státy a obava z čínské průmyslové expanze nutí unijní exekutivu nenápadně, ale přesto přehodnocovat priority. Ale bylo to asi spíše jenom zdání. Po výsledcích voleb, složení brzy nastupující nové Evropské komise a stále platnému hlavnímu cíli dekarbonizovat ekonomiku lze tušit, že dojde na Hamplova slova o tom, že systém nikdy nemůže být opraven těmi, kdo si nepřipustí hlavní důvod toho, proč se pokazil.